|
| ||||
| ||||
|
68 CYRILE XXXV1.
K jubileu P. Pavla Krizkovskébo. Dr. KAREL EICI-íLER. „Spęjme za 1epší1nii!” oku 1820 dne 9. ledna se narodil v Holasovicích ve Slezsku a dne 8. kvętna 1885 [Kv Brnę zemrel veliký ten muz, obroditel národní hudby ceské na pod- kladę lidové písnę areformátor církevní hudby vobou diecesích morav- ských. Slavíme tedy letos 90. výrocí jeho narození a 25. jeho úmrtí. Tyto rádky budtez vęnovány pűsobení jeho na poli hudby církevní! Byv vysvęcen r. 1848 na knęze prevzal, jsa reholníkem augustiniánem na Starém Brnę, rízení kűru kostela klášterního. ]ako skoro všichni lidé byli on dítkem své doby,. a ta jej vychovala v hudbę kostelní smęrem josefinským, soustredoval však kolem sebe nejlepší síly brnęnské, aby to, co poskytoval, bylo dobré, conejlepší. V záznamech, které vede o dílech provozovaných hned s pocátku svého dirigentství, jsou tato jména skla- datelű tehdy panujících: Mozart, Erber, Hummel, Michael Haydn, Wittásek, Lickel, Preindel, Fiihrer, Beethoven, Albrechtsberger, Eibler, Schnabel, Schiedermayer, Cherubini (korunovacní mše A), Naumann, Diabelli atd. Roku 1849 v tom pokracoval. Rád pak pri zvláštních prílezitostech provedl nęco znamenitęjšího. Tak na Veliký pátek dával vecer o 6. hod. v kostele Neukommovo oratorium: »Ulození Krista do hrobu« za spolupűsobení devadesáti hudebníkű. V zá- znamech také zapisoval, jak která skladba byla provedena a jakou má cenu a zvláštę, je-li kostela dűstolna. V adventę a postę pęstovával hudbu vokální bez varhan a to se zálibou, ac jinak orchestr téz męl rád. Kdyz r. 1854 provedl mši od Orlanda di Lasso (11594) a seznal její ráz, obrátil se s pravým poznáním ke krásám hudby ryzího duchu církevního. Obdivuhodna a památná jsou slova, která napsal tehdy do svých protokolű : »Dnes, na 2, nedęli adventní, byla provozována jedna z prastarých skvostných mší Orlanda di Lasso, coz műze nazváno býti událostí v našem hudebním svętę, jelikoz ještę zádný jiný reditel kűru se na to neodvázil a je skutecnę vęcí veliké odvahy, provozovati tak váznou hudbu v dobę naší, tak męlké a ušlechtilému smyslu umęleckému odumrelé. Avšak co v pravdę dobré jest, vynutí si samo uznání. Páni zpęváci (ovšem elita) dochá- zeli casto ke zkouškám a vytrvali neúnavnę pri nich, ac byly namáhavé a dlouhé. Pro- vedení męlo skvęlý úcinek. Posluchacstvo nebylo cetné, ale velmi vybrané. Všichni byli uneseni jak velikolepostí díla tak výborností prednesu. Co do nacvicení takových dęl, musí je predevším rídící sám dopodrobna a dűkladnę prostudovat a rádnę pochopit -- pak — teprve po nękolika zkouškách — znaménka ku prednesu na nę napsat, aby slyšel, je-li jeho pochopení pravé. Pri provozování dluzno co nejbedlivęji zachovávat znaménka — dýchání soucasné — uvolńování a urychlování na pravém místę — jasné a úsecné vyslovování textu — nasazování a odstavování pred nękterými závęrkami. S ra- dostí musím doznati, ze všeho toho bylo pri prvním provozování zcela dobre dbáno. Práce byla bohatę odmęnęna. — Politování hodným zjevem však bylo, ze z tak zvaných vzdęlaných hudebníkű nikdo nebyl prítomen.« Výsledky svých snah r. 1854 uskutecnęných shrnul v následující charakteristická slova: »Tak Isme rok s mnohými hudebními útrapami a radostmi skoncili a dękujeme Bohu za všechny milosti, jichz jsme v uplynulém roce stali se úcastnými, z pina srdce. Sec byly naše síly, vynasnazili jsme se svędomitę, abychom vznešená tajemství katolické církve dűstojnę oslavovali dokonalým výbęrem nejlepších skladeb novęjší formy. Ovšem nenalézá i nejcistší úmysl vzdy patricné podpory; casto musí dobrá vűle bojovati proti predsudkűm a nevędomosti. Hudební síly jsou roztrzité, horlivost malá, vzdęlání mnohých obmezené, výkony nedostatecné a vypínání príliš veliké, nez aby produkce dosáhnouti mohly stupnę dokonalosti a uspokojily i umęlce vzdęlaného. 'V pravdę dluzno ještę mnoho dohánęti. My však (a to je cestné a chvalitebné) podrzíme na zreteli svűj cíl: »Spęjme za lepšími«! Co do volby. provozovaných skladeb, nebyla vzdy volnou, protoze ji obmezovaly rűzné okolnosti a proto není mozno zádati soustavného a umęlecky odűvodnęného porádku. Byla dávána díla šestnácti lepších skladatelű. 0 adventę a v postę vokální. Nejvýtecnęjší produkce byly e vánocích, na sv. Cyrilla a Methodęje | ||||
|