|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CYRILL 69
(9. brezna), o velikonocích, letnicích, na nejsv. Trojici, o Bozím tęle, na sv. Augustina (zakladatele radu) a o hodech. Korunou však všeho byla vęhlasná mše od O r l a n d a di L a s s o. Skladeb docela nových nebo znova nastudovaných bylo ctrnáct.« Roku 1855 dáváno na druhou nedęli postní graduale od Giovanni Croce ze sbírky Musica divina, offertorium od Hándla — a k Bílé nedęli je poznámka: »Kdyz uz musí být v kostele figurální hudba, af je taková, jakou psal Haydn (totiz hluboce zbozná). Tímto smęrem brala se kostelní hudba na klášterním kűre dále. Roku 1866 pocal Fr. Witt, knęz diecese rezenské, vydávati casopis »Fliegende Blátter fiir katholische Kirchenmusik« a brzy na to také »Musica sacra« s hudebními prílohami a katalogem skladeb doporucených jako dobré skladby církevní. Witt hodlal všeobecnęji provésti obrat v kostelní hudbę od jiných jiz zapocatý, aby odvrátila od smęru svętského a hledala obrod v chorálu Rehorovę a skladbách zalozených na nęm a podobných motivech. Chorál na jedné stranę a Palestrina na druhé byly meze, v nichz se męla pohybovat. Prűvodem zpęvu męly zűstati varhany, jako jediný dűstojný nástroj chrámový. Orchestr męl býti jen trpęn nebo docela odstranęn az na nękteré ná- stroje smyslűm ne príliš lahodící. Krízkovský seznav smęr, z n e n á h l a se mu úpinę odevzdal; męl, jak jsme jiz seznali, pro nęj smysl na výsost vyvinutý a vokálními skladbami adventními a postními (v pašijový týden) vyzrálý. Cítal ostatnę pilnę listy Wittovy i jiná díla podobná a vy- pisoval si z nich výroky zvláštę výrazné a tak seznával cím dále tím hloubęji kontrast obojího smęru kostelní hudby. Roku 1869, kdyz jsme slavili 1000. výrocí úmrtí sv. Cy- rilla, dirigoval v Brnę a na Velehradę jiz první skladby slohu ryze církevního a kdyz byI skoro všechny cleny konventu svým obezrelým, dűsledným a vytrvalým pűsobením získal, provedl reformu na kűre klášterním, o cemz zachoval se v »knize fundatistű«, (jez klášter vydrzuje), nasledující zápisek: »Stala se v zálezitostech hudebních veliká zmęna tím, ze 10. ríjna 1869 pocínaje, provozovány budou vokální mše s prűvodem harmonia nebo varhan. Zacátek ucinęn mší »Salve Regina« od Stehle. Fundatisté męli snídani na prilepšenou.« Krízkovský hlavnę rízením hudby na Velehradę, jenz je v olomoucké arcidiecesi, nabyl i v církevním ohledu veliké váhy také na Olomoucku a tím po celé Moravę. Na dómę v Olomouci byl stav hudby neutęšený a musilo se prikrociti k nápravę. K radę P. Ignáta Wurma povolán k dílu tomu Krízkovský, ustanoven zatímním reditelem kűru na dómę a zűstal tam od listopadu 1872 do léta 1873. Názory své o reformę byl vylozil obšírnę jiz v pamętním spise ze dne 21. zárí 1872, s kterým arcibiskup Bedrich kníze Fiirstenberk vyslovil svűj souhlas slovy vlastnorucnę na spis napsanými: »Úpinę se shoduji s náhledy o kostelní hudbę ve spisu tomto vy- s l o v e n ý m i«, a na Vše Svaté męl »debut«, nacez jiz zűstal v Olomouci. V Brnę jej zastupoval mladistvý tehdy 18letý Leoš Janácek. Krízkovský v duchu Wittovę zorganisoval a rídil hudbu na dómę za znacných útrap a obtízí, nemaje hudebnin, nemaje dosti zpęvákű a prostredkű. V jednom listę píše: »Męl jsem obrovskou práci k vánocním svátkűm. Chtęl jsem míti všechno pękné a je prece málo sil a hudebnin, kterých bych mohl potrebovati. Musil jsem tedy ve dne v noci psáti, komponovati a cviciti.« — Výsledky cinnosti jsou sepsány od Krízkovského v listę poslaném 5. cervence 1873 Wittovi do Rezna, v nęmz sdęluje: »A prece mohu ríci: Gratia in me vacua non fuit, a i kdyz stromecek, který jsem tu zasadil, neslibuje rychlého vzrűstu a podnes ještę je velmi malý, dękuji prece Bohu, ze se vűbec ujal a také uz se pocíná zelenat.« Po svém návratu do Brna stal se Krízkovský apoštolem opravy hudby církevní, jel o sv. Václavu 1873 do Prahy k zalození Cecilského spolku pro Cechy, Moravu a Slezsko, které chystal Ferd. Lehner, tehdy kaplan v Karlínę, prední reformátor církevní hudby v Cechách, hájil smęr v Olomouci zavedený proti útokűm v novinách, cvicil stu- dující, konal prednášky o nápravę a provozoval se svými fundatisty ryzí hudbu církevní nejen na kűre klášterním, nýbrz jako na vzor a povzbuzení také na kűrech jiných. V Olomouci však nemohli na Krízkovského zapomenout. Na podzim roku 1874 povolali jej za definitivního dómského kapelníka, aby dílo pocaté dokonal. Cinnost jeho byla prehorlivá, ac i nyní pomęry byly dosti stísnęné. Pri tom nezapomínal na klášter | ||||
|