|
| ||||
| ||||
|
42
vychazí všeliká opr;~.va z chrámu stoličnélio, na který oči v5ccli obráceny jsou. Není tety neodúvcdučné očekávání, když se žádá od chrámů katheilráhiích, aby především z nich odstranila, se navouzodní hudba, která neoprávninč tam se vedrala, a po právu vypuditi se ntá. Odstraitují-li se oltáře, obrazy a jiné přívěsky protisiohové v interrerinum vkusu zcela pokaženého zplozené a novými-li, přesným slohem vyveden] nii se nahražají — nad (; n)ž zajisté znaje(,, i přítel umění církevního plení — s větší ještě oprávněností dlužno odstraniti hudbu z doby parukové pocházející, ba diviti se lze, že již dříve se tak nestalo, jelikož jednak lnulebuí uniuí v už,~m a bezprostrodiúnt jest spojení s posvátnou bolioslužbou nad ostatní její sestry, je.lnalz čtrná.ctp již tomu rok, co řečená synodáluí ustanovení návrat k původní hudbu, chrámové nai•ídila. Na svých hudebních cestách po celém iNěinccku a Bejl-ii nenaleznul jsem kathedrállzy, v níž by ještě rozléhala se hudba, které se druhdy říkalo církevní. Nyní již odstraněna a přesn+5 cfrizevuím zpěvem naltražena jest. lienečuč přichází řada tc,ž na nás, pozdě sice, ale přece; na nás, kteří máme povést národa hut.iebního. o l:éž se práce zdaří! Idároé a rychlé provedení není dojista llikde snazší. než v chrá?nech která mívají dosti značný počet choralistů a vokalistů placených, jimž namnoze k disposici jsou semináře klcrik~Uilí i studentské (ovšem semináře, v nichž zpév církevní svědomité se pěstuje), tak že při velkých slavnostech kůr stoličného chrámu Pán,, slavně lze obsaditi, jak v Německu vesmx.s se déje. Potřebuje se tedy na tuístech kompetentních jen říci: Chci! — a bude to. Synoda praví: „In Do-mino tieerevimas et praecipiunts.” Kterou však hudba za právě a přesně církevní povařovati dlužno? — o té otázce mezi vzdélanýtni hudebníky jsou již za duhy našich akta ulzončena. Svneda praví : „lu quantunn ad promovendann Dei p;loriam ct fidclium aedificationem apta dig,noscitur” — (poku(1 ku povznešení chvály Boží a ku vzdělání véi'•icfch vhodnou býti se vidí) — ta slova platí o ltudhě skutečné církevní. „(,)uo facilius vero meutes auditn, sonisque potissitnum titillatttibus abripiui,tnr: eo magis cavendum est, ne es ista efficacissima arte impedimenhuu potius oriat.nr devotionis, quam aux' ;um,” (i ím sná,ze však poslouch<íním a zvuky zejmci)a polel.távajícfmi mysl se vyrušuje: tím více dlužno vystříhati se jí, aby z nejvytlatn~jšího tohoto umění nevznikala více překážka, než pomůcka pobožnosti,] -- slova ta platí o hudbě nyní obyčejné, která ncprávč církevní nazývána bývá. Tutéž pravdu lze prosté vysloviti takto: Pěje-li l.ůr tím spiisobem, že oko, mysl, srdce i duše c11,í viříciho st, ,',,1,, ku oltáři smiřuje, ba ještě úžC1i k némtt poutána bývá — pak jest to hudbou chrátnn ditstojncu; provozují-li se však skladby, které pitsobf, že přítomni na kfir, zá(ly pak ku oltáři se obracejí, jako každý při jisté velké l.ostelnf produkci tyto dny v Praze viděti mohl, hudbu takovou nelze nazývati ani chrámu důstojnou, ani cúl:evní. Tuto posledi~éjší z chrámů předevšílli stoličných odstraniti a ;regorianským chorálem a přesně harmouismanou hudbou vokální nahraditi, poroučí synoda Pražská, poněvad ž se ještě nenarodil skladatel jenž by ku skladbám slohu Palestrinova dovedl přidělati instrtnnentální průvod duchem PalestrinovýTm oživený. Ideál ten teprv v budoucnosti očekávati dlužno. Kdo tolio dokáže, bude v déjinách hudby církevní druhým Palestrinou. My se však prozatím musíme spokojiti s prvním — co ptavzorenl Hudby posvátné, se stoupenci a vrstevníky jeho starými i novějšími, jakož i se zdrojem, z kterého onen i tito čerpali — s chorálc.n ~ rer,oriausl. m. P~íni lmpclnfci stoličných chrámů zavděčí se tedy Církvi vůbec a zejmeua tuni ní církevnímu, když pi`edváděti budou, jsiYtice pamť4livi zákonů církevních, vzory luutl,y posvátné, jež následovati a po nich opakovati, ostatním chráminu diecésc bude cldonbou a milou povinností. Že i jim mnohé překážky v casté stojí, nelze upříti. Není neniámn, že tu a tam právě placení zřízenci mnohou překážku v cestu kladou, poněvadž dosavadní nemrav, bez zkoušek hned s listu zpívati a hráti., jest praxí velmi pohodbtou, kdežto opera, jak znrímo, velmi pečlivých příprav vyžada,je. Blíží se však doba, kde katolické chrámy op~t ku start; své cti přijíti rnusf, doba, kde na velkých kůrech při nejmenším vvžadovati budeme téže I~řípravy, která se v~antje jevišti divadelnímu. Bez zltoušek a io sice velmi četných tia správné provozování ovšem ani mysliti nelze. Namáhavější práce zasluhuje také hojniJj -í odm~`ny, která po odstranění hudby připadne silám zp~vným, čeho se pal: nedostává k větším slavnostem, dopiní dojista semináře. Svidotriité budeme registrovati činncs,t těchto pro povzbuzení a vývin hudhy chrámová tak didežitých faktoru. hanedbaná záležitost lntdby posvátné již dlouho leží ladem a jednou uspořádána býti musí. Shlcd;íuic-li se s přiítely, velikou nám bude íttichou ; zdali opal: toho, dobré věci neuškodí. Proud času se nezastaví. Bylo-li možno jednotlivým muž Ini bez všelikých poniiic('k z n i č c h o cos učiniti. snáze jest, z n i č c h n cos spOsnhiti. | ||||
|