|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 103
_~— —d—•—y •--,o--00 C --d -• lae - ti - ti - ae in or - tu re - ga - li, nam pro-ces-sit ho - di - e ven-tre vir- gi - na - li pu - er ad - mi - ra - bi - lis, to - tus de- lec - ta - bi - lis in hu - ma- -•-•—y- - --~-- --d —• -•—y—•—•—y—• ni - ta - te. Qui in - e - sti - ma - bi - lis est et in - ef - fa - bi - lis in di - vi- ni - ta - te. Lau - da - mus te, be - ne - di - ci- atd. Gloria toto jest nękolika notami pocátecními citováno i v Arnoštových knihách kapitulní knihovny P9, a to po »Kyrie, cunctipotens genitor« na fol. 5'', po »Kyrie, fons bonitatis« na fol. 9a a po Kyrie bez tropú na fol. 321'. Samostatnę zapsáno lest v P9 fol. 32''—34" s celým textem a jediným tropem »Domino, fili unigenite ihesu xpste rt sancte spirilus«. Písní »Dies est laetitiae« interpolováno není. Tedy liturgické knihy dotované arcibiskupem Arnoštem z Pardubic ke konci XIV. stol. neznají této písnę, ac jsou piny jiných interpolací. Ani pozdęjší zápisy tohoto Gloria nevykazují interpolace »Dies est. ..« Uvedené Gloria patrí vlastnę ku »Kyrie, magne Deus«, jak svędcí nejen totoznost toniny hypo- mixolydické u obou, nýbrz i zrejmý záznam ve Slavętínském rukopise str. 7. z Vladi- slavské doby, kde obé jest predepsáno zpívati na svátek »Obrezání Pánę«, sv. Štępána, na Bozí tęlo, sv. Margaritu, Michala a Katerinu. Jediný rukopis cís. 42 ve Vyšebrodę má Gloria prolozeno kantilénou »Dies est ...« Slavętínské Gloria jest jako v Pj9 fol. 32''—34" interpolováno, tedy bez »Dies ...« Znęní písnę »Dies est... ceského husitského kancionálu Jisteb- n i c Ic é h o (Mus. C II. 7 str. 99) z let 20. stol. XV. neodchyluje se mnoho od nápęvu Vyšebrodského. Pouze lze nalézti 3 zmęny Jistebnického kancionálu : 2--~r-=;-_~- a na konci 3. -~—_ -~— -;_ e ven-tre vir - gi - na - li -lis est et in in di - vi - ni - ta - t V k a t o 1 i c k é m rukopise z konce XV• stol. (Mus. XII. A 1 z 1473 fol. 217") však má zcela jiné zakoncení, a to dominantou tóniny hypomixolydické, totiz tónem c. Konecný motiv po slovę »inestimabilis« od slova »est« zní v katolickém rukopise následovné: —t —C— t —y —C—r—r-~ est et in ef - fa - bi - lis in di - vi - ni - ta - te. Proti zápisu husitskému (z jistebnického kancionálu) stojí tedy jiné zakoncení písnę z rukopisu k a t o 1 i c k é h o. Nez všechny tyto uvedené varianty XV. stol. mají za zá- klad starocírkevní toninu m i x o 1 y d i c k o u, nesetrenou a púvodní. Ba ještę v XVI. stol. vyskytuje se l a t i n s k á píseń »Dies est laetitiae« s púvodním mixolydickým nápę- vem v rkpise musejním XIII A 2 1512 fol. 179a v notaci cerné, mensurální. Avšak vedle nápęvu uvedeného ve V y š e b r o d s k é m rukopise c. 42 a ostatních zmínęných variantech, jez vesmęs jsou slozeny v tónu m i x o 1 y d i c k é m, vyskytuje se od XVI. stol. týz cantus firmus ve z m o d e r n i s o v a n é t o n i n ę t v r d é, v níz malá septima staré církevní tóniny zmęnęna jest v ménę rázovitou septimu velikou, címz modus církevní pozbyl svého starého charakteru. Pak se cantus firmus transponoval na finálu vf« s jedním »hes«, ac i ton »e« męl býti snízen v »es«, męla-li býti zachována púvodní struktura staré toniny. Nez to se nestalo. | ||||
|