|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 109
» Repe«, t. j. repetitia, Rýmovaný text nabude pravého pochopení srovnáním s originálem latinským. Na pr. ve strofę 3. slovo »stizen« (dle sedlc. rkp. »objat«) jest preklad latin- ského originálu »apprehendi« ; druhé »stizen« = postizen, pochopen jest z latinského »comprehendi«. Do ceštiny jsou prelozeny latinské sloky: 1., 2., 3., 5., 6., 7., 9. (Viz schema latinských strof str. 107. !j Balbín ve Vita Arnesti« zná pouze slova písnę »N a s t a 1 n á m d e n v e s e 1 ý« a neudává jejího pokracování, ac by to bylo velmi prospęšno pro presné konstatování písnę, nebol uvedenými slovy pocínají písnę dvę. Prvá z nich jest prekladem naší »Dies est laetitiaev, které ovšem Balbín také neuvádí, .ze by ji byl nalezl ve starobylém rukopise. Byla-li naše píseń »Nastal nám den veselý« jakozto preklad z »Dies est laetitiae«, onou, jiz uvádí zivotopisec Arnoštűv, pak rukopis nemohl býti z doby Arnoštovy, ponę- vadz lze píseń ceskou stopovati teprve v zápise z poloviny století XV. Také jest proti tomu i vyvinutá m e n s u r a, ve kterou píseń jest oblecena; mensura jako ars nova u nás v dobę Karlovę ještę nebyla. Kdyby byl Balbín napsal, ze vidęl v rukopise l a t i n s k ý originál písnę » Dies est laetitiae«, jez jako tropus liturgických zpęvű męla pűvodnę ráz a notaci zcela chorální jako celé Gloria, do nęhoz byla vlozena, mohli bychom po této stránce snad latinskou píseń zaraditi do doby Arnoštovy a tam dáti pak i rukopis Balbíne-n objevený. Nez jsou jiné závazné dűvody, ze ani latinský originál není z doby Arnoštovy nýbrz az z doby Jenštejnovy Zivel lidový, jenz ji ucinil majetkem nejširších vrstev i v cizinę, svędcí, ze nelze ji hledati v dobę, kdy vrcholí prísný zpęv liturgický, v dobę Karlovę, nýbrz tam, kde ke knęzskému zpęvu v chrámu pridruzuje se i zpęv 1 i d u. A zápis písnę c e s k é nutno teprve tehdy hledati, az jazyk m a t e r s k ý vniká do ko- stela a kdy lid zpívá c e s k y nábozenskou kantilénu, jez má jiz presnę odmęrenou délkti not. II. Nobis est natus hociie. — Nastal (jest) nám den veselý. Literatura o této písni, zvláštę latinské, mnoho dosud se nezmińovala. V »Pocát- cích husitského zpęvu« ji dr. Z. Nejedlý uvésti nemohl, ponęvadz patrí svým pűvodem as do let tricátých stol. XV. První zápis o ní lze nalézti v rukopise Vyšehradském z poloviny stol. XV., kde na fol. 67ab a 68a jsou vánocní písnę latinské, jez budtez uvedeny! Fol. 67a Iam virtus almi numinis (canitur sicut Patrata). Fol. 67b lam caligo noctis in lucem vertitur (canitur sicut E z e c h i e 1), bez not. Fol. 67b Cum gaudio concurrite omnes maculati (de nativitate Christi), s notací. Fol. 67b Nobis est natus hodie, s notou. Fol. 67b Gaude felix Pannonia, s notou. Fol. 68a Puer nobis nascitur, s notou. Notace u všech jest cerná, nękde chorální, vętšinou rnensurální. Píseń »Nobis est natus« jest notována mensurálnę. (Viz násl. faksimile!) Do cerných not a osnovy linkové jsou vepsány miniem prícné cáry cervené, (ve faksimile téz cerné), jez neoddęlují ovšem od sebe jednotlivé takty, nýbrz slova nebo verše. Téz v textu jest mimem provedena prostá iniciálka, a cervené, dosti znatelné body. V prepisu textu budou tyto znacky koncű jednotlivých veršű presnę respektovány. Mimo to jest i veršík oznacen cerveným ~I. Slovo ' »p u r a« v prvém verši jest pripsáno dodatecnę jinou, dnes vybledlou cerní, a patrnę i jinou rukou, nebol písmena r a p ve slovę »pura« se liší od týchz písmen jiných slov písnę. Posledních pęt not jest velmi neurcitých a nelze apodikticky zjistiti, kam patrí jejich hlavicky. Klíc schází; predpokládá se klíc F na 3 lince, jenz se vyskytuje jinde v rukopise. Ménę srozumitelný zápis písnę l a t i n s k é stává se zretelnęjším, kdyz k nęmu se prirovná z téhoz kodexu notace písnę c e s k é »Nastal nám«. Zvláštę k o n e c písnę latinské tímto srovnáním nabude urcitęjší formy. Ac jest píseń latinská i ceská notována mensurou jiz vyvinutou, prece nelze za- mlceti, ze vývoj mensury u nás dokonán byl mnohem pozdęji nez u národű ostatních. | ||||
|