|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 135
Nuz o vánocích r. 1854. Pri pűlnocní zpívané mši jako vlozka zaznęlo duetto andęlű, soprán s altem, bez varhan: »Sláva, sláva Bohu na nebi ...« Andęlé zpívali za varhanami, takze v chrámę zpęv ten ozýval se jako z tišin ne- beských. Celý kostel zboznę naslouchal, ba mnohá slza proklouzla! Po predzpęvu andęlském probudil se pastýr a udiveným soudruhűm zanotoval: »Co to asi znamená, slyším andęla, prozpęvovat slávu ...« A potom probuzení pastýri s chutí pęjí: » Pojdme, bratri, bez meškání, pojdme k Betlemu« .., a sborem vyjadrujícím zbozné klanęní se narozenému Spasiteli koncí zbozná vánocní idylka — práce otcova. Jako dítę zazpíval jsem si také partii andęla — alta. V letech 1865-6 byl jsem, vyšed z ústavu ucitelského, poducitelem ve vesnici H., kde úcastnil jsem se produkcí kostelních svým mladým tenorem. O vánocích knęz i lid tęšíval se na ceskou vánocní mši — od Ryby — ale nám zpęvákűm nechutnala príliš pro vysokou polohu sopránu a tenoru »h, c, cis«. To bvly arie vzaty z oper anebo napodobeny, text také nebyl dílem umęleckým. Panu principá- lovi, hudebníku dobrému, vkusu vytríbenęjšího príliš se nezamlouvala, ale kdyz ji jednou odlozil, dostalo se mu domluvy jak od knęze, tak od lidu: Lid si to preje, je to krásné, dojemné, líbí se to! Vlozky jiné vánocní byly ukolébavky lepších skladatelű s upraveným ceským textem. Roku 1867 nastoupil jsem konecné své místo v malém męstę M. Zde byl jsem zastupujícím ucitelem starického pána a jeho spolureditelem na kúru. Smutné to bylo zde! Regenschori, zpęváci, varhany, nástroje, vše starobou zvetšelé, dorostu nikde. O vánocích bývala zde oblíbená pastorální mše Búhlerova se svými latinskými vlozk-arr+i -- ac ne liturgickými. Mnę se z celé mše zamlouvala vęta vlozky: »Transeamus usque Betlehem« ; lidé mladí, výrostkové dychtivę cekali na hudbu a slova vlozky: »loquebantur in vicem«, k cemuz si vesele pobrukovali ceským »volným« prekladem: »kantor sedí v rybníce!« Ceské vánocní vlozky obsahovaly zhudebnęné výkriky pastýrű : Kubo, Janku, Ferdo ... vstávejte! To se také lidem líbilo. Po odchodu starého pána a v letech dalších,, provozovali jsme pastorální mše: Taschke — pro její trivialnost asi jednou, Schiedermayer — s quadrillovou cástí creda, Kolešovský — s andęlskými fanfárami v gloria, jinak dosti nesnadnou. Více se nám zamlouvaly pastorální mše: Kníze — s pęknę pracovanými pastýrskými motivy, Fiihrer — krátká a snadná, Horák, dosti slušná a slavná. Vlozky bývaly ceské — ukolébavky, Hruškova, »narodil se Kristus Pán,« z Varyta, Chmelíckűv tríhlasý zenský sbor s prű- vodem varhan atd. Cím dále, tím více vzrűstal a zkvétal náš pęvecký sbor a konecnę i k nám došel Lehnerűv Cyrill a jeho zásady. Vęci ménę cenné a neliturgické se odkládaly a nahrazovaly se díly dle církevního predpisu. Tak vedlo se i o vánocích. Pastorální mše i vlozky ceské mizely a místo nich nękolikráte provozována mše Greitova se "j4 taktem v Kyrie, slavná mše Stehleova »Salve Regina« a posléze opęt pastorální mše Cainerova z »Cyrilla« a pastorální mše Ríhovského. Znám také mši Ze- linkovu z »Cyrilla«, ale neprovozovali jsme ji, mši Sychrovu neznám. Starou Horá- kovu mši »nehorákovsky« opravenou a upravenou také jsme asi dvakráte provedli. Vlozky liturgické jsou od Hrušky, ze sbírky Hausmanovy a z Cyrilla, potom Foer- strovy; ceské ukolébavky jsme úmyslnę vypustili. Ze cvikem a zvykem tríbí se vkus, toho dűkaz: Starším zpęvackám zastesklo se po Horákovę pastorální mši. 1 prosily: »Dávejte ji, my si prijdeme zazpívat.« Ano, od- povím, ale prosím dríve na zkoušku. Ale zkoušku jsme neukoncili. Pro smích nemohli jsme zpívati a zpęvacky udivenę volaly: »Pro pána, vzdyf je to jako písnicka, nemohly bychom to zpívati, lidé by se na nás ohlízeli atd.!« Ze byly vycviceny a zvykly vęcem váznęjším, cennęjším, zdála se jim tato, dríve jim milá mše, tak malichernou ! | ||||
|