|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 139
K této písni uvádí Kleych i autora textu v záhlaví jejím. Má jím býti vynikající clen Jednoty Bratrské, B r. L u k á š S t a r ý. Mimo to pripomíná ještę Kleych, ze píseń tato jest ve spojení s latinskou »Nobis est natus hodie«. Predevším jest konstatovati, ze text tento, jak jest uveden v rkp. Vyšehradském, Sedlcanském, ve sbírce Kopydlan- ského a v tisku Kleychovę, patrí k melodii t y p u s t a r š í h o; jednak to dokazuje kratší forma slok, t. j. t r o j v e r š í, a jednak prímo k textu uvádí notaci I. typu rkp. Vyšehradský a sbírka Kopydlanského. Rkp. Sedlcanský má u této písnę pouze pęti- linkovou osnovu, ale not v ní nezapisuje. Pronáší tedy Kleych náhled, ze píseń pűvodního typu o trojrádkové sloce pochází po stránce textové od Br. Lukáše, který se narodil asi r. 1460, byl úcasten pri úpravę kancionálu bratrského z r. 1501, kdez dle Jirecka') má svých 9 písní, má lví podíl na kancionálu z r. 1505 a jeho prací vyšla r. 1519 »Kniha z p ę v ű v a chvat bozských «.2) Zemrel r. 1528. Srovnáme-li zivotopisná data o Lukášovi s dobou prvního zápisu písnę »Nastal nám« pricházíme k závęru, ze Lukáš nemohl sloziti prvních pęt slok a ze mohl býti nejvýše autorem sloky šesté a sedmé, které pripomíná Kleych. Z toho vysvitá, ze by skladatelská cinnost Lukášova pri této písni byla pranepatrná, cili ze Kleych zde, jako i pri jiných písních, v urcení autorství se mýlí. Ještę by zbývala druhá moznost, ze jméno Lukášovo jest ve spojení s textem nikoliv I. typu této písnę, nýbrz ze snad Lukáš upravil slova k druhému, delšímu ná- pęvu, jak jej lze stopovati v kancionálu Šamotulském r. 1561 a jeho pozdęjších otis- cích. Kleych neuvádí notace k písním a mohl snad vzíti omylem text I. typu místo typu II., jenz jest snad ve spojení se jménem Lukášovým. Nez ani pri této hypothési nelze bráti Kleychovu poznámku váznę. Rozšírené sloky na c t y r i rádky k melodii typu Il. jest autorem zcela nękdo jiný, nez Lukáš; kancionál táborský presnę zapisuje, ze jest jím dękan táborský, 1 a n D o b š. Dobšova zivotopisná data laskavę sdęlil se mnou p. prof. Karel T h i e r, c. k. konservátor kraje táborského a historiograf męsta Tábora. Uvádím je beze zmęny. První zmínka o Janu Dobšovi, jako dękanu táborském jest z r. 1559, pri prílezi- tosti velikého pozáru męsta. Pravdępodobno, ze jiz byl zde delší dobu dękanem; ponę- vadz o jeho predchűdci, knęzi Šimonovi, jest poslední zpráva z r. 1552. Byl v Tábore patrnę oblíben, nebol pobyl zde az do r. 1570, coz jest rídký úkaz v tęch dobách, kdy knęzí podobojí o sv. Jirí a o sv. Havlu se strídávali jako celed. R. 1566 koupil si docela zde dűm blízko fary (nyní c. 308). »R. 1568 pan purkmistr a páni k zádosti ctih. knęzi Janovi Dobšovi, t. c. dękanovi a správci duchovnímu ta místa, které sobę vobral za fortnou k rece ... k dędicnému jeho uzívání dali, aby mohl sobę tok za- hradę vohraditi a jakkoli bude moci k uzitku privésti a toto pozívati, pokudby se jemu dobre líbilo; i odkázati ze to műze svým príbuzným beze vší prekázky.« Zahrada ta jest dosud dękanskou. Však r. 1570 se dovídáme, ze »pan dękan jiz od dvou let odpuštęní od męsta bére a zde býti nechce, nebof p. Petr Vok z Rozmberka jiz s ním smluvil a chce ho u sebe míti. A skutecnę máme zápis, ze r. 1572 Jan Dobš, f a r á r b e c h y ń s k ý, odevzdal dűm svűj Jiríkovi Vrutickému, ujci a schovanci svému, sousedovi domašín- skému. (13y1 tedy snad sám téz rodákem vrutickým ?) Ale brzo potom, r. 1574 cteme zase, ze Jan Dobeš, farár divišovický, prodává dűm ten jinému. (Príštę dále.) ^^ ^^ Kurs pro pęstęní liturgického zpęvu od 11.—20. srpna 1910 v Praze, v opatství emauzském. (Dokoncení.) Pri pontifikální mši sv., jiz celebroval p. arcidękan Cerný, byla na programu V i t- to r i o v a (t 1608) mše pętihlasá : »Trahe me post te«, H a 11 e r o v o off. »Assumpta est« a sedmihlasé »Tantum ergo«• Po mši sv. byl Marenziűv (j 1599) sbor: »Hodie i) )ireckova Hymnologie str. 13. Defektní exemplár. C. Musea. =') Ottűv slovník, XVI. 447. | ||||
|