|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CYRILL 141
knęze, se zpęvem prísnę církevním, liturgickým, s chorálem. Tu se nezanedbá nic, aby si chovanci zpęv ten oblíbili a jeho si co nejvíce vázili. Dúkazem nech( bude výrocní zpráva letošní. (Ani by nebylo treba zvláštę vzpomínati, ze se prísnę drzí všecky predpisy církevní ohlednę zpęvu az dopodrobna, a to tím více a lehceji, jelikoi se pred 28 lety seminár náš zalozil a duslednę zádné obyceje zde nebyly, ac óprávnęné obyceje diecese se zachovávají.) Pri kazdé zpívané, aneb slavné mši sv. męnící se vlozky — cásti: introitus a communio, zpívají se pokazdé, beze vší výjimky, choralnę; castęii téz graduale (se sequencí) a offertorium, jest-li ze se cásti té nezpívají bud vícehlasnę celým sborem, aneb aspoń graduale recituje se s pruvodem varhan. Vícekrát za rok zpívala se celá mše, všechny díly dle chorálu, a to »solemnis«, respective »de Beata«. Zpívalo se strídavę, totiz nękolik zpęvákú na kúru se všemi ostatními chovanci dole v kostele. Zpęv ten není sice tal< krásný a jednotný, jako všeobecný zpęv obycejných písní církevních, nez jest dosti uspokojivý. Chovanci nri tom potrebují knízky »Ordinarium missae« dle vydání Pustetova v Reznę. Bohuzel, nemohli jsme zavésti doposud novę tradicionální chorál dle vydání vatikánského: nez myslím, ze je to jen otázka casu. Jak celé mše, tak i celé nešpory zpívaly se chorálnę, všechny antifony, zalmy, antifona mari- ánská, vubec vše. A to opęt strídavę: dva precentori s celou vyšší a nizší assistencí v presbytári a ostatní chovanci v lodi kostelní. Mohu nepokrytę ríci, ze zpęv ten je povznášející a zdarilejší nez zpęv chorálních mší, ponęvadz snadnęjší. Dęti rádi a s nadšením zpívají. Takové slavnostní nešpory byly tohoto roku trikrát: la vesperae de Nativitate Dni., in Dominica Resurrectionis a in Pentecosten; a po- dobnę i v drívęjších letech. Nejen však celé mše a nešpory se zpívaly chorálnę, nýbrz i matutinum. Zvláštę jest vzpomenutí hodno matutinum tenebrarum in triduo sacro. 0 jak rádi zpívali chovanci i tu ialmy prvého nokturna a napiatę pak poslouchali nárkum Jeremiášovým! Zpívali jsme obycejnę prvé dvę lamentace solo a tretí smíšeným sborem dle vydání Mitterer-Keker. Varletas delectat. Clovęk je iiz tak stvoren, ze rád stále męní a tato promęna ho tęší a po- skytuje mu vzdy novou a novou .slast. Znají to zdejší ucitelé zpęvu a procez vedle chorálu pęstuje se piinę i zpęv figurální. zpęv vícehlasný, avšak ve slohu prísnę církevním, v duchu cecilianském. Zpívají se tu díla osvędcených skladatelu ceciliánských, ano jejich predáku, jako na pr. Fr. Witta, zakladatele spolku cecilianského nęmeckého, jenz je u chovancu snad nejoblíbenęjši, a od nęjz, mohu ríci, nejvíce skladeb a nejcastęji se zpívalo. Jeho rozlicné mše na pr.: Toni V11. (4hlasná), mše vyznamenaná in honorem si. Francisci Xav , mše dętem snad nejmilejší in honorem sa. Luciae a t. d., casto bylo lze slyšeti zpívati. Taktéz jeho litanie loretanské, na pr.: H moll, A dur, jeho slavnostní Te Deum a pre- mnohé menší skladby. Castęji však jsou téz zaznamenány v diariu díla od Mitterera, Hallera, Ebaera, Stehlea, Gruberskiho, Surzunskiho i jiných. V poslední dobę jméno Gollerovo castęji se objevuje a jeho mše in honorem B. V. de Loretto, jakoz i ona in hon. si. Aloysii, a in honore si. Stephani castęji se zpívala. Dvakrát, trikrát v roce se doprovázel zpęv orchestrem ústavním ; castęji pak jen kvartettem pozou- novým. Priznati mi je, ze se á capella velmi zrídka zpívalo; avšak urceno jest, ze se má budoucnę více pęstovati polyfonický zpęv tohoto druhu. Samo sebou se rozumí, ze se ani profánní zpęv nezanedbává a ze se pri ruzných prílezitostech, jako na pr. pri akademiích, pri výletech, ano skoro kazdým dnem v hodinę odpocinku zpívá. Chovanci jsou rozdęleni ve více oddęlení, kde jsou pohromadę, a kde hra se zpęvem se strídá. Vętši iáci tvorí celé pęvecké sbory a horlivę se cvicí. A tu se pęstuje nejen jednohlasný zpęv, nýbrz vícehlasný. Ano najde se mezi vętšími chovanci vzdy jeden nebo druhý, který múze ríditi celý zpęv. Mimo toho mají vętší chovanci nejménę 2 hodiny a menší 3 hodiny v týdnu cvicení zpęvu. A nyní ieštę nękolik slov o musikálních schopnostech chovancú a pomuckách. Doposud pricházeli dęti k nám bez vubec nęjakého hudebního prípravného vzdęlání. V obec- ných šl málo chovancu najde, kterí by prozrazovali znacnęjších musikálních vloh, kterí by męli sluch, aneb kterí by slibovali, ze se tento u nich probudí, a ze to dosti dlouho trvá a mnoho namáhání pozaduje, nez se nęcemu naucí. Velikou pomucku pri tom poskytuje hudba. Všichni schopní chovanci, kterí ve škole ne- váznou, ucí se nękterému hudebnímu nástroji, zvláštę houslím. Knihovna hudebnin, jelikoz hudba vúbec uiívá príznę predstavených, jest, Bohu díky, dosti bohatá, výbor, zvláštę lehkých vęcí jest dosti znacný. Bohuzel slovanští komponisti byli doposud slabę zastoupeni. Doufám, ze se to téz casem zlepší. Tolik asi o pomęrech ohlednę našeho zpęvu zde u nás v Trávníku. Myslím, ze se náš zpęv na- chází na dobré cestę, ze povzbuzuje poboznost a slouzí k slávę bozí, a ze uvázíme-li všechny ty obtíze, s nimiz se doposud potkával, ze jsou výsledky toho namáhání uspokojivé. Stejskal, T. J. v® i^ | ||||
|