|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CVRILL 153
úvod díla vystihuje jeho náladu i úcel zároveń. Tomu odpovídá i instrumentální prűvod úvodu. Pouze violy a cella s kontrabassy tvorí prűvod sboru, dodávajíce celku elegického zabarvení. Císlo 2. rozjímání o pomíjejícnosti svęta na slova sv. Petra: »Nebo všeliké tęlo je jako tráva, a všecka sláva jeho jako trávy kvęt; uschla tráva a kvęt její spad].« (I. Petr. 1, 24.) Ponurá nálada lící zal nad zemrelým. Zajímavý smutecní pochod v talctu tríctvrtním nás upoutá (Moderato in modo di marcia 13-mol), k nęmuz velebné unisono sboru tvorí dustojný dopinęk. Jaká však protiva pri slovech: >-Slovo Hospodinovo však zústává na vęky.« Posouny jakoby v pamęt ryly slova ta na mocném b-dur akkordu. Císlo tretí pocíná solem barytonovým, jenz strídavę se sborem z zalné nálady se probere v novou nadęji, která vyvrcholí v mocnou fugu na slova »Spravedliví v ruce Bozí jsoue. Je to jeden z onęch velikolepých projevű hudebních, na nęz se snadno nezapomíná. Tuto bezpecnost v ruce Hospodinovę jakoby skladatel zdűrazniti chtęl pro- dlevou na D (kotle, posouny, varhany), která po celou skladbu se ozývá. Zvláštnost, snad nękdo rekne schválnost, ale neobycejný jest její úcin. Císlo 4. jest lícení nebeských stanű, klid a mír dýše z nęho. Císlo S. je pozdęji prikomponováno. Sopránové solo lící radost nebešfanű pri radostném shledání. Je-li císlo 6. jakýmsi návratem k drívęjší náladę, jiz vyjadruje hlas solový, je cást z »Blahoslavení mrtví, kterí v Pánu umírají« smírným zakoncením celku. Co v díle Brahmsovę zvlášf uchvacuje je opravdovost, mocná gradace, jez apo- theosov sedmého císla vyvrcholí. Dílo Brahmsovo provedl sbor a orchestr Národního divadla rízením kapelníka p. R. Zamrzly a to s pietou a peclivostí. Nebylo-li vzdy vše zcela úmęrno, nebyla toho prícina v ledabylosti prípravy. Po stránce sborové bylo by si bývalo tu a tam práti markantnęjšího nastudování hlasű, aby plastika díla byla zretelnęjší. Sola zpívali paní Bobková a pan E. Burian. 7_a provedení, první v jazyku ceském, műzeme býti po- vdęcni. 1u a E® Z diecése brnęnské, Pro 5kolní slitky pri mši sv. zavádí se strídání spolecných modliteb se zpęvy. `1~ Na synodę diecésní, kterou konal se svým duchovenstvem (asi 500 knęzí) J. M. p. bi- skup Pavel hr. Huyn r. 1910, prohlášena byla celá rada konstitucí; nękteré však odlozeny na pozdęjší dobu, az totiz jim bude dána nálezitá synodální forma. Tak vyšla dodatecnę XVI. constituce v »Acta Curiae Episcopalis Brunensis« v c. 1. r. 1910, jez jedná o prostredcích, jakými by mládez školní byla privedena k dűstojné a uzitecné prítomnosti pri obęti mše svaté. Cástecnę týká se otázka ta i zpęvu kostelního a proto o ní podáváme krátkou zprávu ctenárűm »Cyrilla«. Aby se zamezila roztrzitost dítek (tak asi zní strucný obsah konstituce), budiz: 1. vyucování o mši sv. ve škole co nejdokonalejší, 2. vyucování v kostele castęjší, 3. kázeń prísná, — katecheta af v z d y stopuje, byli-li všichni záci, kterí musí a mohou prijíti, prítomni a jak se chovali. — Záci af pri mši sv. stojí, od »Sanctus« však az k prijímání nebo poslednímu pozehnání knęzem af klecí! 4. Záci męjte vhodné modlitby a zpęvy, a) všichni stejné a jen schválené od die- césního biskupa; b) af je všichni s sebou donesou ke mši sv.; c) af o obsahu jsou ve škole pouceni; d) zádná píseń af se nepripustí ku zpęvu, dokud není rádnę nacvicena; e) »velmi doporucení hodným,« (tak dí konstituce dále), zdá se nám býti onen zpűsob úcasti pri mši sv., který jiz v nękolika pastorálních konferencích byl navrhován a v je- dnom kostele farním naší diecése po pętadvacet let jest zaveden — zpűsob totiz, aby se strídaly mezi mší sv. modlitby se zpęvem. — Domnívají se nękterí, ze modlitby dítek | ||||
|