|
| ||||
| ||||
|
156 CYRILL XXXVI
Ze Filharmonický spolek »Beseda brnęnská« dala zasaditi pamętní desku na budovu kláštera na Starém Brnę, sdęlili jsme jiz svrchu. Pomník postaven v Neplachovicích, o cemz podávám následující zprávu. Krízkovský je rodem Slezan a záhy pred lety tam sbíráno na pomník, jenz męl býti postaven v jeho rodišti Holasovicích. Vętším obnosem prispęl pęvecký spolek »Kríz- kovský« v Karlínę a »Krízkovský« v Opavę, jenz fond spravoval a rozmnozoval; také bývalá ucitelská jednota opavsko-krasyńská sebrala znacnęjší obnos. Pętadvacetiletá pa- mátka úmrtí Krízkovského dala podnęt k provedení myšlenky. Koncem dubna konána první porada a 18. zárí jiz pomník odhalen -- ne však v rodišti, nýbrz ve farní osadę Neplachovicích. Rodištę Holasovice jsou ponęmcené a byla obava, ze by byl pomník zneuctęn, ano obec by ani nedovolila jej tam postaviti z národního záští. -0 odhalení pomníku vypravuje K. Budík v =Moravských Hudebních Novinách«. »Po príjezdu na nádrazí do Holasovic zašli jsme k rodnému domku Krízkovského v ponęmcelé této vesnici. Je to u cesty bídná chaloupka s malými okny a doškovou strechou. Z hrdel prítomných zaznęla spontannę hymna »Kde domov műj«. Divnę nesly se zvuky dędinou, jez zdála se tak opuštęna, ac bylo nedęlní odpoledne. Sem a tam vykukovaly dęti udi- venę a bázlivę ze vrat, jakoby se tázaly, k cemu ta píseń, k cemu to provolávání »Slávy . Nám samotným bylo divnę u srdce, zvláštę u budovy školní, s níz šklebil se na nás príšerný nápis »Volksschule«. Vládnul v ní duch ucitele odrodilce, ponęmcovatele. Trudno vzpomínati. Za ctvrt hodiny byli jsme v Neplachovicích, kam jsou Holasovice prifarcny. Na mírném návrší je kostelík. Pod kostelem je pomník Pavla Krízkovského.« Pri po- zehnání zapęly spolky zpęvácké »Pastýr a poutníci« a dvojsbor »Svatý, svatý«. Za hojné úcasti pak odhalen pomník, pri cemz promluvil predseda výboru pro postavení pomníku Em. Bartonícek, reditel kűru v Mor. Ostravę, poslanec Gudrich, naducitel z Radunę, a poslanec baron Rollsberg. Zpívaly spolky »Krízkovský« a »Vlastimil« z Opavy a clenové sdruzení ucitelű — pęvcű slezských. Starosta neplachovický prevzal pomník pod ochranu a péci obce. Úcast byla hojná z místa i okolí, zastoupen byl téz »Zerotín« z Olomouce, »Záboj«, pęvecký odbor męšfanské Besedy z Val. Mezirící. Ne tak rychle jako ve Slezsku postupuje zbudování pomníku v Brnę. Jedná se tu o pomník dűstojný, vętších rozmęrű a proto nákladný, nedaleko pomníku preláta Mendela, jenz stál pres 60.000 korun — a fond Krízkovského dosáhl do ríjna 1910 teprv 4511 K 10 h. Komitét v poslední své schűzi ustanovil se na rűzných prostredcích k urychlení sbírek. Také premęnil se na »Spolek na uctívání Pavla Krízkovského«. Budiz ještę podotknuto, ze ke spolkűm zpęváckým v Prívoze, Vyzovicích. Karlínę a Opavę, jez nesou jméno Krízkovského, pridruzila se zupa stredo- a západo-moravská, která 2. ríjna za prítomnosti 32 delegátű prijala titul Krízkovského. K K Z obrazu podaného vysvítá, ze Krízkovský oslavován byl skoro výhradnę jako skladatel ceský; na jeho latinské skladby nikde nebyl vzat ohled ani od Cyrillské jed- noty rajhradské, ac i na tomto poli má skladby, jez by daly se provésti na podiu kon- certním, na pr. smíšený dvojsbor »Haec dies«. Prícinu dluzno hledati v té okolnosti, ze byl Krízkovský oslavován pro svűj význam jako zakladatel ceské hudby na podkladę písnę lidové. Pocal tak vędomę skládati, jak naprosto je dokázáno, jiz roku 1848, a Smetana zacal asi roku 1862, kdy skladby Krízkovského byly pronikly do Cech. První sbor ceský na podkladę písnę lidové byla »Utonulá« z r. 1848, kterou ovšem r. 1860 prepracoval, a proto také na všech koncertech se sbor ten objevuje. Az zase budeme slaviti nęjaké jubileum Krízkovského, snad bude jiz státi pomník jeho v Brnę, první to pomník ceský a Cyrillské jednoty oslaví jej také jako obroditele církevní hudby na Moravę. Hudební jubilea. Letošní rok byl bohatý na rűzné oslavy, vzpomínky narozenin a úmrtí muzű, kterí męli význacné postavení v literature hudební. — Dne 8. cervna bylo tomu 100 let, co se narodil mistr nęmecké romantiky, Robert Schumann (1810-1856), jehoz fugy | ||||
|