|
| ||||
| ||||
|
— 2 —
r o v n y. Nyuí nazýváme každé složení prvků tvarem, pročež i u časomíry složením ně-kolika prvků časoměrných povstává č a s o-m ě r n ý tvar, jejž si takto znázorníme : b c d e I i I I I a b e d a e jest časoměrným tvarem. Nyní jsem již s to zodpovídati, co jest to takt? Takt jest časoměrný tvar, skládající se z prvků časoměrných; aneb každému srozumitelně pověděno: Takt jest časoměrný tvar, jenž se skládá z rovných sobě dob. Seznali jsme časoměrný tvar, jehožto složky jsou stejné délky. Postoupíme nyní dále ; dán by byl časoměrný tvar, skládající se ze tří dob I I 1-1 a b c d době jednotlivé by odpovídala vždy čtvrEová nota, tím povstane druhé znázornění I I I 1 2 3 kde 1 se rovná a b, 2= b c, a 3= c d; poněvadž v onom časoměrném tvaru jsou doby sobě rovny, slul by tentýž také t a k t e m a sice třídobým, jemuž odpovídá hudební název bull 3/4, 3/s, 3/2 a t. d. Odmyslíme-li si v přímce a d dělící bod b, povstane nám následný tvar 1 1-1 a c d P ~ I I Zdali jest a c d časoměrným tvarem? Zajisté, nebot jest již s l o ž e n í m jednotlivých dob. Je-li však a c d taktem? Není taktem, nebol a d neskládá se z rovných dob. Porovnáváme-li doby a c, a c d, shledáme, že není jejich spoj nahodilý, ale že je zákonnitý,asiceac = 2cdnebcd = ac 2 t. j. doby jsou úměrné. Celý časoměrný tvar a d skládá se ná- sledně z nerovných avšak úměrných dob. Vyvinuli jsme nyní dvojí druh časoměrných tvarů, jeden skládající se z r o v n ý c h a druhý z ú m ě r n ý c h dob. Prvý se nazývá z á k 1 a d- ním časoměrny' m tvarem či taktem, drubý výsledním, neboEpovstal splynutím jednotlivých dob základního časoměrného tvaru či taktu. Jest i na snadě zodpovídati otázku, k čemu máme takt? Abychom na základě jeho tvořili výsledné časoměrné tvary, vůbec rytmy zvané. Takt co pouhý časoměrný tvar jest jen jediný : nekonečná přímka dělená v rovné doby. Takový pouze časoměrný takt jest základem všech starých zpěvů, zvláště c h o r á l u ř f m s k é h o. Proto jest chorál římský ohledem t a k tu, t. j. základného časoměrného tvary nejjednodušší, jen jediný takt, t. j. že všem zpěvákiim římským slouží ku tvoření výsledných časoměrných tvarů, t. j. rytmů, nekonečná časová přímka dělená v rovné doby. Jakou však za to rozmanitosti vládne římský chorál ohledem výsledných časoměrných tvarů ? Za tou příčinou, že jest u těch starých zpěvů takt jediný, se ani neznačí. Jak dalece jest pravdivý výrok „římský chorál jest bez taktu”, shledáme hned. Rozumová činnost onoho „proroka” byla zajisté zaujata dojmem výsledných časoměrných tvarů, t. j. rytmu římského chorálu, ale nikoli taktu, co čistého časoměrného tvaru za prvé ; za druhé, měl na mysli takt nikoli co čistý časoměrný tvar, ale co vložení časoměrného tvaru s přízvučným, kteréž složení jest základem všech skladeb nynějšího věku; ten, kdo takto soudil, nestál tedy na stanovisku vědeckém v š e o b e c n é m, ale toliko časovém, subjektivním. Výpověd jest tak dalece tedy pravdivá, dokud si myslím pod tak-tem to, co n e m á m si myslet. To prozatím. Ku konci podáváme přehled objasněného: Čas prvek časový (vteřina) časoměrný tvar (složení dob) rovných úměrných (t a k t) (výsledné časoměrné (základný časoměrný tvary) tvar) (r y t m u s, jak obyčejně se mluví.) (Pokračováni.) | ||||
|