|
| ||||
| ||||
|
.__
Pouf k slavnosti Cecilianské do Štýrského Hradce. Popsal a nejedním spasitelným rozjímáním opatřil P. Jos. Padrta. (Pokračování.) Tak bychom dveřmi dábla vyháněli, oknem však jej do domu zas vpouštěli. *) Kdo by chtěl Rekviem Hallerovo provozovat, musel by vzít též Graduale chorální, protože jest jen Tractus (,,Absolve a t, d.") komponován, ač nápis v skladbě zní Graduale (9. Musikbeilage zur Musica Sacra 1874.) Rekviem zpíváno dobře, zvláši: vynikla místa v Tractu ,bea,titudine perfrui" ; v Offertorium, jenž bylo celé velmi pěkné, slova „Rex gloriae”, pak celé Benedictus. Po mši sv. nebyla Absolutio, pročež odpadlo i Libera. Po Rekviem byla chvílka oddechu až do hodiny 9., kdež konal slavnou potifikální mši sv. kníže-biskup sám. Když vstupoval do chrámu kathedrálního, zpíval sbor zpěváků „E c c e s a c e r d o s” 6 voc. auct. Const. Porta. Tuto antiphonu, aneb antiphonu ,Sacerdos et Pontifex" mají zpívati zpěváci, vede-li se biskup **) v slavném průvodu od brány města do chrámu. To se déje na př. při prvním příchodu nově vysvěceného biskupa do vlastního biskupského města, aneb při slavné generální visitaci (Viz caerem. Episcop. lib. I. eap., 2. pak náš Ritual a sice Collectio rituum particularium pag. 106. ***). Přichází-li však během roku biskup do kostela kathedrálního, aby tam pontifikální funkce vykonával, není zpívání žádné antiphony předepsáno; kde však je obyčej ji zpívati, může se tento obyčej zachovati, jak kongregace sv. obřadů rozhodla *) Pozorný čtenář snadno uhodne, že b r i 11 a n t n í a silně instrumentované rekviem zhola nedají se srovnat s vůlí a zákonem církve, byl i skladatel jich byl výtečný umělec a nazýval se třeba Mozart, Cherubini, Tomášek a j. Ještě rozhodněji sluší vyloučit z chrámu rekviem složené v lehkém světáckém, galantním slohu jako rekviem od Fiihrera; o lehkovážných mazalech jako BGhler a j. ani nemluvím. (Srovnej Witt Musica Sacra, ročník 1871. čís. 5., 6., 7. a 8. článek Missa pro Defanctis. Kornmtillerův Lexicon, články : Cherubini, Mozart, Fiihrer. Pro Rekviem Verdi-ho jest známkou nehrubě příznivou, že se tak líbí divadelnímu obecenstvu, že se dost zhusta v operních budovách pro-vozuje. **) Aneb aspoň Presbyter Cardinalis. Srovn. Pontificale Rom.: ,Ordo ad recipíendum processionaliter praelatum vel legatum." Tamtéž udáno jest, co se zpívá pi•i uvítání kardinála jábna. ***) Viz ,Geschichte der Kirchenmusik, bearbeitet von Raymuud Scblecht", pag. 95.,, aegq., kdež průběh té záležitosti jest vypsán. Ze i nyní ještě ta zápověd platí, o tom zdá se tento autor býti přesvědčen, jak pag. 184. seqq. spisu jeho ukazuje. (die 11. Maji 1743. Bracharen. Gardellini lI. čís. 4170). Ordinarium Missae byla mše ,Qual donna" 5. voc. auct. Orlando di Lasso. Introitus a Communio — chorál. Graduale justus ut palma" 5 voc. od Witta. Offertorium „Veritas mea” 5 v,-c. od Wítta. Název mše Orlandovy zní: ,Qual donna attende a gloriosa fama" a pochází od thematu, které v této mši zpracováno. Zdá se, že thema i text náleží nějaké světské písni. Komise od papeže Pia IV. k opravě chrámové hudby ustanovená (v níž byli kardinálové Vitellózzo a sv. Karel Borromejský) zapověděla ale provozování takových mší, jichžto pod-kladem jest světský nápěv, světská píseá. *) L té příčiny nemůže se pisatel se mší Orlandovou úpině spřáteliti, aniž volbu její zcela schvaluje, byE i Proske o ní pravil ,Ihres reinkirchlichen Ausdruckes und Styl's wegen verdient diese Komposition eine der ausgezeichnetsten Stellen unter den zahlreichen Messen des Autors." (Select. Nov. Missarum, Tom. I. pag. VII.) Že by „ratio legis” této zápovědi už byla zcela pominula, nezdá se mi; světský motiv není dosti důstojný k oslavení nejsvětější oběti, světským motivem přiměšuje se do posvátné hudby něco méně ušlechtilého a čistého, o zlém příkladu, jenž se tím dává méně svědomitým, lehkovážnějším skladatelům, ani ne-mluvím. Pisatel této zprávy však rád přijme v té věci bližší poučení a bude tomu povděčen, jestliže některý cvičenější čtenář „Cecilie” mu dokáže, že obavy jeho jsou nepodstatny a že Lassova mše pod žádný zákaz nespadá. Provozování této mše podobalo se pro-vedení mše Palestrinovy dne předešlého; zvlášt- *) Pod uvedenou zápověd spadá asi také Viadanova mše ,Llhora passa"; vydavatel její 1+'r. %av. Haberl v úvodu tuto věc mlčením zcela pominul. Domnívám se, že nejen mně, nýbrž i jiným namítají se uvedené obavy; nebylo by bývalo tedy na škodu, kdyby vydavatel aspoň krátce byl vyložil, bud že thema té mše nepochází ze světské písně, anebo že zápověd dřívější nyní už zrušena. Jak by asi, milý čtenáři, před komissí svrchu jmenovanou byly obstály pi•emnohé moderní mše litanie, nešpory a t. d., jichžto skladUy od počátku až do konce světácké jsou, z nichžto na všech koncích jak ve zpěvu tak i v instrumentaci vykukuje koncert a divadlo, aneb jichžto motivy tak sprosté jsou, jako ve mších, které právem slují pastorální, protože k nalezení je-jích melodie každý pastncha dostačí? | ||||
|