|
| ||||
| ||||
|
jádřil se kterýs farář, řka: ',Cantabant miseri misere miserum Miserere."
Dále přiučili jsme se tu mnohým věcem na př. jakého textu se má užívati atd., tof jest „via illuminativa.” Konečně vyslovují mnohé provozované skladby zvláště v textu svém (v Te Deum, Te decet hymnus atd.) vřelou touliu po spojení s Buhem : v i a a u n i ti v a". Proto ještě dokládá řečník: „Kýžby zde ještě více protivníků opravené hudby bylo bývalo, mnozí by se byli obrátili, protože víra pochází ze slyšení ,fides ex auditu”. Předseda K o n e n četl na to seznam všech nejdůstojnějšfch vrchních pastýřů a prelátů rakouských, jimž pozvání jednoty k této schůzi generální zasláno bylo. Někteří odpověděli písemně ; z listů několika čtena- vyi5atky. Na to promluvil předseda o cíli vznešeném, k čemuž čelí působení jednoty Cecilianské : a) Jednota Ceciliauská dbá o vývoj pravého umění, jakož i Církev o nejvyšší rozkvět umění pečuje. Dokladem tolio Palestrina; i v naší době složena jsou krásná díla liudebnf, která svou cenou starým se vyrovnají, nám pak jsou snáze srozumitelna než staré skladby. () Jednota Ceciliansl:á pracuje o vzdělání dirigentů hudby chrámové i zpěvál{ů, zvlášf v chorálu a hudbě vokální. (Pokračování.) Nové varhany v děkanském chrámu láchymském od G. F. Steinmeyera. Napsal J. 1' ii r s t e r. „Pobledněte především do vnitřku stroje, ihned poznáte, zdali mistrovská ruka zde vládla čili nic.” — Výrok tento vyřkl věhlasný varhanář Bohumil Silbermami (1673—1753), kterému varhanářské umění mnolio důmyslných vynálezů co do mechanického jakož i — a to především — co do ústroji a intonace píštal mnolio co děkovati má. Kdo příležitost měl seznati překrásné varhany tolioto mistra ve dvorním katolickém kostele Drážďanském, za-jisté mi přisvědčí. Na požádání městské rady Jáehymské, odebral jsem se s důst. p redaktorem t. 1. do Jáchymova za tím účelem, abych stroj právě dohotovený prozkoumal a převzal. Jaké snadné stanovisko to pro mue co revisora varhan, když v předu již předpokládati se dalo, že seznámím se opět se strojem dokonalým, v každém oliledu zdařilým. Nebylo-li naší první cestou vstoupiti do stroje samélio, tedy také ne poslední. Mezi tím co jsem jednotlivé rejstříky tón za tónem zkoumal, zavzněl liarmonický, na tvrdém des trojzvuku se zakládající hlahol nových zvonů, tentokráte však za účelem žalostným — ku pohřbu. Poslechnouce sobě liboznějící souzvuk zvonů, použili jsme čas až do jejich umlknutí k prozkoumání vnitřku samélio. Odloživše svrchníky, kráčeli jsme docela volně do přízemí stroje, kde pře-hlédnouti lze ústrojí mechanismu a celý sbor pedálových píštal. Nabyli jsme současně pře-svědčení, že každému i tomu nejmenšímu dílku mechanismu patřičná píle a úprava věnována byla, vše pohybovalo se poticliu a pružně. Dříví abstraktů a hřídelů jest vesměs bez suků a všude uLlazené. zde též přeliledli jsme spodní část větroven, kužely samé nelze přizavřené větrovně spatřiti. Odtuď odebrali jsme se po schůdkách do prvního poschodí, kde píšfaly I. manualu a klarineta lI. man. umístěny jsou. Především bavilo oko naše kolmé po-staveni veškerých píštal a jich důmyslné se-řadění. Nadarmo hledali jsme výřízky v zadní ploše píštal jak to u některých, varhanářů obyčejem. Vrchní otvory píštal jsou totiž vesměs vodorovně zakončené, tedy nesúžené neb rozšířené, jelikož novější varhanáři neladí rohem (vyjma mixturu), nýbrž hlasovými sku- linami (Stimmschlitze). Mezi jednotlivými píšfalami jest ponechána patřičná prostora, což na vyvinování tónu příznivě účinkuje. Těsně seřaděné píšfaly znějí totiž slabě a nedají se řádně intonovat. — Odtud vstoupili jsme do druhého poschodí, totiž k onomu oddělení, kde rejstříky druhého manuálu a 8' trouba I. manualu seřaděny jsou. Jazýčkové Hlasy, jako jsou klarineta, trouba atd. musí být tak umí-stěny, aby se snadno laditi daly, proto stojí vždy v první řadě u lavičky, po které se chodí. I zde snadno přehlédnouti ve vzorném pořádku píšfaly II. manualu, který, jalo se samo sebou rozumí, svou zvláštní větrovnu má. Toto systematické seřadění píštal poskytuje však i tu výhodu, že se každá jednotlivá i sebe odlehlejší píšfala liravě a bez poškození sousedních ihned vytáhnouti dá. Jest nutno se zde zmíniti ještě o té okolnosti, že píšfaly cínové s toutéž pílí a přesností vyvedeny a leštěuy jsou, jako ony v průčelí stojící. Po prohlédnutí vuitřl.0 stroje pokračoval jsem u zkoumání dálších rejstříků v tom po-řádku, jak v disposici za sebou následovaly. Barvitost jednotlivých hlasů jest překrásná a velerozmanitá, a právě. tato karakteristika spo- | ||||
|