|
| ||||
| ||||
|
XXXUII. CVRILL 3
cili v prepisu: de-fun-ctó - rum. Patrný jest rozdíl mezi redakcí drívęj~í a nynęjší. Vydání z r. 1883 a z r. 1896 obsahují tri clivis (4, 5, 6) a mezi S. a 6. se nalézá pomlcka, kolmou prímkcu nazna- cená. Vydání z r. 1904 (Liber usualis) a z r. 1908 (vatikánské) vypouštęjí clivis císlem 5 oznacenou a vynechávají také onu pomlcku. Jaké jsou toho dűvody? Studium traktu »Qui regis Israel« z quatembrové soboty adventní privedlo D. Mocquereaua k prirovnání této kadence s podobnou frásí 7. modu v gradualu ne- dęle v oktávę Trí králű »L?enedictus Dominus«, kde nad slovem 1 s r a e 1 je táz ka- dence, tehda sice ještę s pomlckou, ale clivis c. 5 tam není. Proto jal se D. Mocque- reau srovnávati dűlezité rukopisy gregoriánské, aby seznal, je li oprávnęna clivis c. 5. Známo jest, ze nejcennęjší pro chorální badání jsou kodexy školy svatohavelské pro své stárí, zachovalost a románské znacky. Z nich zkoumal D. Mocquereau nejdűle- zitęjší: c. 359 a 339 knihovny svatohavelské a c. 121 knihovny einsiedelnské, z X —XI. st.; pak c. 376 a ménę cenný 340 knihovny svatohavelské z XI. století. Pri 150 kadencích 149 jich nemá clivis c. 5, jen v jednom prípadę se vyskytá. To bylo dűlezité svędectví, ze clivis c. 5 není pűvodní. Nestací však svędectví jedné školy ani jedné doby. D. Moc- quereau studoval na svých cestách tuto kadenci v mnohých rukopisech školy svato- havelské i metské, zvláštę laonských, v notaci chironomické i diastematické atd. a ko- necnę shrnul své badání na 77 nejvýznacnęjších rukopisű. Z nich 61 se shoduje s ruko- pisy svatohavelskými a nemá clivis c. 5, ostatních 16 rukopisű »nepravidelných« se více ménę liší. Dle stárí jest jich 6 z X. století, 16 z XI., 12 z XII., 18 z XIII., 7 ze XIV., 10 z XV., 2 ze XVI., a 1 ze XVII.; tradici cisterciáckou povazoval za jeden doklad, a srovnal ještę kodex montpellierský a rűzné prvotisky. Kodexy ty jsou z nejrozmani- tęjších zemí, ze všech koncin Evropy. Pres to však, ze se rűzní pűvodem a stárím, výsledek srovnání prekvapuje svou shodností. Tęchto 61 kodexu prináší zmínęnou ka- denci osmého modu 1403krát, a sice 1372krát bez clivis c. 5, dvakrát jest pridána ještę jedna clivis; na ostatních málo místech jsou menší modifikace. Jednohlasné toto svéd ctví rukopisű všech dob a zemí dokazuje, jak jednotný jest pűvod i tradice melodií gregoriánských, a zároveń zrejmę dosvędcuje, ze clivis c. S. není tradicionelní, ze musí býti vymýcena. Proto tedy byla vypuštęna ve vydání let 1904 a 1508. Svédectví tęchto 61 »pravidelných« rukopisu nabude vętšího ještę významu po- rovnáním se 16 kodexy »nepravidelnými«. V tęchto je tolik variantű, ze nelze jejich svędectví v nęjaký výsledek shrnouti. Nelze tu citovati podrobnę rűzná znęní, procez odkazujeme ku zmínęné práci D. Mocquereaua. Tak dolozeno, ze clivis c. S. do chorálu nepatrí; zbývá ještę rozhodnouti, zda se má zachovati pomlcka kolmou prímkou raznacená. Kodexy, které ji mají, jsou vesmęs menší ceny a neshodují se mezi sebou, nebof nękteré ji uvádęjí mezi 3. a 4. prvního prepisu. jiné mezi 5. a 6. Tím prichází oprávnę- nost té pomlcky v pochybnost. Váznęjší jsou dűvody z nejlepších kodexű svato- havelských. Ty mají na tomto místę nadepsáno c celeriter, rychle, bez oddechu. Totéz praví rukopisy ze školy metské, na pr. laonský 239, který pri podobné frási má znacku n -= naturaliter, prirozenę, bez prűtahu mora vocis. Tím jest dolozena neoprávnęnost té pomlcky palaeograficky. Rhytmicky műzeme totéz dovoditi : oddech ten má býti mezi dvęma neumami pressus zvanými. Pressus vzniká spojením dvou not téze výšky, za nimiz následuje tón hlubší a mezi nimiz není nové slabiky slovné, na príklad : cili v moderním nadpisu | ||||
|