|
| ||||
| ||||
|
— 10 —
Na večer o šesté hodině v dómu V i s itatio Sanctissimi cum cauticis spi-r i t u a l i b u s. Provozovány skladby mistrů starších, a sice: 1. Lud. Vittoria ,Ecce Dominus veniet" 5 voc. zpíváno výborně ; zvláště jsem si po-znamenal místo „omnes sancti ejus”. 2. Giov. Croce „Dies sanctificatus” 5 voc., kdež vynikla poslední částka ,exultemus et laetemur in ea", 3. Audr. Gabrieli „De profundis” 6 voc. 4. Palestrina jedno místo z jeho Lamentací 4 voc. Nejvíc se mi líbil závěrek ,Jerusalem, Jerusalem." Na to hned Responsorium : „Plange quasi virgo” 4 voc. od Viadany. 5. Jac. Reiner: „Cum transiisset sabbatum” 6 voc., velmi pěkná skladba; zvláště vyniklo „Alleluja”. 6. Jos. Fux ,Beati omnes", 4 voc. Celý tento žalm 127. i s ,Gloria Patri" důkladně prokomponován ; žádný verš nezpívá se chorálně jednohlasně. 7. Orlando di Lasso ,Confirma hoc Deus" 6 voc. 8. Ruggiero Giovanelli „0 quam suavis” 5 voc. 9. Greg. Aichinger ,Domine non sum dignus" 5 voc. skladba útlá, důvěrou v Boba prodchnutá, v niž zvláště líbezným se mi vidělo opakování slov ,ut intres sub tectum meum." 10. Palestrina „Vidi turbam magnam” 6 voc. Nově vydány byly Haberlem skladby čís. 1., 2., 3., 5., 7., 8., 9. a 10., jich partituru v jednom svazečku lze dostati u Pusteta za cenu 2 mark 40 pfg. Všecky uvedené skladby zpívány výborně ; předčily také dvě tyto Visitationes Sauctissimi ve středu a ve čtvrtek nade všecko ostatní a mocně asi dojaly většinu přítomných. Na konec pak zazpíval sbor Tantutn ergo a Genitori, po čemž dáno požehnání s Vel. Svátostí, což byl zajisté závěrek nejdůstojnější. Sbor zpěváků zajisté nemalých si získal zásluh v těchto dnech; byle takřka ustavičně v ohni a počínal si opravdu statečně. Nedostalo se mu za to divadelního potlesku *) ; *) Proslavený hudební skladatel II ť n d e l rozhorleně pry řekl kdysi jednomu — tuším — Angličanovi, „že nepsal svá Oratoria, aby posluchačům dlouhou chvíli zabáněl, nýbrž aby z nich lepší lidi učinil.” Tím méně smí se snížit hudba v katolickém cbrámn tak hluboko, aby chtěla obecenstvo baviti; jejím prvním ahlavním předmětcm jest Bůh, nejsvěte`jší obět, oltář (srovnej řeč Adolfa Kaima). Zpěváci katol. kostelu také mají věděti, že nezpívají sobě na počest, nýbrž na oslavu Boha (proto jsou vyloučena z chrámu ale upřímné vysloveny díky při poslední volné schůzi v „Puntingamer Bierhalle” jak zpěvákům, tak i jich dirigentovi. Jeden z hostí zas chválu vzdal městu a obyvatelstvu za laskavé přijetí. Touto volnou schůzí ukončena slavnost Cecilianská v Štýrském Hradci. Přehlídneme-li ještě, milý čtenáři, krátce průběh celé slavnosti, musíme uznati, že po-skytovala jednotlivci hojnost látky jak k po-učení, tak i k osvěžení a utvrzeni v zásadách přesné budby chrámové. Kdo tedy cestu do Štýrského Hradce konal, nekonal ji nadarmo. V pátek ráno v Hradci ustavičně pršelo; takové počasí k delšímu pobytu nelákalo. 0 hod. 11. ujížděl jsem s vlakem k Vídni. Po polednách se vyjasnilo, jízda přes Semering byla velmi krásná; stavba dráhy už je zajímavá, protože do výše vystupuje, nad to pak utěšený pohled na krajinu kolkolem. Ně-kteří ze spolucestujících této dráze přednost dávali před dráhou Brennerskou, o čemž ne-mohu soud pronésti, protože dráhu přes Brenner znám jen částečně. Jistě však jest jízda přes Semering velmi utěšená, je-li počasí trochu příznivé. Ve Vídni jsem se ani nezastavil, nýbrž hned po dráze Františka Josefa navrátil jsem se do Prahy. Na konci pouti nezbývá mi, laskavý čtenáři, než abych ti poděkoval za trpělivost, shovívavost a vytrvalost, s kterouž jsi mě po-sud provázel. Necht tato krásná slavnost i v tobě roznítí lásku k liturgickým zákonům Církve sv., nechE i tobě dodá odhodlanosti a síly v hájení a provádění zásad přesné hudby chrámové na oslavu Boha, k zvelebení služeb Božích a k radosti všech upřímných a nábožný ch katolíků ! brillantnf sola, duetta etc.). Nuže, laskavý čtenáři, co myslíš, hodí-li pak se potlesk obecenstva do koncertů duchovních, v nichž zpívají se skladby pro katolický chrám určené? Mně aspoň zdá se to býti podivnou chrámové skladby po• cbvalou, jestliže posluchači jí potlesk vzdávají zrovna tak, jak tleskávají při provozování plodů Offenbachových, Lecocgových etc. Každá tuším řádná skladba chrámová měla by posluchačům zahřmíti do duše : „Nejsem k tomu, abych vás bavila, nýbrž abych Boha oslavovala a z vás lepší lidi učinila!” Polepšení člověka pak jakož i oslava Boží jsou věci tak vážné, že s divadelním potleskem nikterak se srovnati uedajt. Ač tedy, milý čtenáři, rád držím se zásady „in dubiis libertas”, v této příčině bez obalu pro-jevím své ceterum censeo: „Opravená hudba chrámu nehodí se k obecenstvu, jež se chce baviti, drahý čas všemožné ubíjeti a dle způsobu divadelního potleskem také uznání (?) své i kostelním zpěvákům a skladbám projevuje.” | ||||
|