|
| ||||
| ||||
|
— 11 —
Pěstování zpěvu církevního. Z arcidiecése Olomoucké: Z OpatoViC u Jevíčka na Moravě. dne 31. ledna. Vždy se zaraduji, čtu-li ve veřejných listech nějakou zprávu o zavádění nové (vlastně staré) pravé hudby kostelní v kat. chrámech, a o odstranění všelikých fidlovaček, troubení a bubnování, hudby to světácké, pro chrám Páně neslušné a naší posvátné bohoslužby nedůstojné. Myslím si vždy, jak dlouho to ještě po-trvá, než se probudíme všickni z převrácené své krasochuti a k zvelebeni služeb Božích začneme zaváděti na naše kůry starý, krásný, posvátný chorál; kdy pochopíme dobře slav Spasitelových : „Dům můj jest dům modlitby, vy pak jste jej učinili peleší lotrovskou”, zde můžeme říci, hospodou neb divadlem? Na mnoha místech naší milé vlasti moravské, pokud vím bud z dopisů ve veřejných listech neb z jiných zpráv, již vyhostili z chrámu Páně nástroje hudební a zavádPjí zpěv chorální neb aspoň nedělají žádných fidlovaček. Ale což je to proti jiným mnohým místům, kde lpi ještě na starých nešvarách? V našem okolí na př. nevím daleko o žádném kostele, kde by se pěstoval zpěv chorální. Někde by třeba zpívali chorál, kdyby nebyli příliš zamilováni do té muziky instrumentální a vymlouvají se, že naučení se zpěvu chorálnímu vyžaduje mnoho práce a k tomu že nemají tolik zpěváků. Jinde kladli varhaníku co přísnou podmínku, neumí-li dělat v kostele „muziku”, že jej nepřijmou. Na jiném místě nechce varhaník zas slyšeti o opravě kostelní hudby, a tož se tedy troubí všemi instrumenty jen což děláša tříská na bubny, až se okna kostelní otřásají. Takový hřmot ovšem doléhá až k nám a ačkoliv již asi po tři leta nemáme v kostele „muziky” a intrád, nemůže přec ještě mnohý uvyknouti klidnému zpěvu chorálnímu, říkaje, že je to zpěv pohřební, jakým se méně oslavují služby Boží. Takové své mrzutosti chtěl kdosi z Opatovic odlehčit v „Hlasu”, bez-pochyby se chtěl odvolati na jiná místa v okolí, proč tam se může hráti v kostele a u nás ne, dostal však v listárně toho časopisu poučení, že jeho náhled je mylný, že intrády do chrámu Páně nepatří. Bodejž by se všeobecně přišlo k tomu náhledu, že k posvátné bohoslužbě posvátný toliko zpěv se hodí ! Pilné čtení „Cecilie”, časopisu pro katolickou hudbu posvátnou, by snad mnohého přivedlo k takovému náhledu. Zasluhují naši zpěváci s p. ředitelem kůru v čele nemalé chvály, že neunavnou pílí svou několik mší chorálních si nacvičili, o čemž již dříve byla podána zpráva. V posledním čase zpívali: o svátcích vánočních mši ,Salve Regina" od Stehle-ho, a na svátek nejsa. jmena Ježíš mši chorální s vložkami z Graduale Rom., kteréž s velikou pochvalou pro-vedli. — Mši „ke cti sv. Aloisia” od Singenbergra mají již nacvičenou, ted se cvičí mše 8. od Mor. Brosiga a pak pro příhodu Offertorium od Witta dvojsborové z přílohy „Fl. Bl.” V novějším čase noví zase zpěváci se přihlásili, jichž počet dostoupil ted na 30 a sice: 6 sopránů, z nichž 4 dospělí, 12 altů, 6 tenorů a 6 basů. Dejž Bůh, by všickni v díle započatém i na dále hodně pokračovali ! Z diecése KraloYiradecl--é Z Nového Hradce Králové, dne 22. ledna. Ctěný pane redaktore! Po delším mlčení chci Vašnostem opět zprávu o naší činnosti podati. V předešlém dopise vyslovil jsem se o zřízení u nás pěvecké školy jakožto prvního a nezbytného kroku k odstranění všeho, co do chrámu Páně nepatří. S potěšením velikým dnes oznamuji, že se mi podařilo po čem jsem velice toužil. Mám kolem sebe několik zpěvu-milovných občanů, kteřf se mnou o hudbě chrámové již podobně smýšlejí. Více jsem se však bál, jak pochodím u dp. faráře. Často jsem s ním o hudbě chrámové rozmlouval, předkládaje mú svůj program, avšak činíval mnohénámitky, kteréž jsem někdy těžce nesl; byl bych raději sebe přísnější rozkazy s reformou kostelní hudby se srovnávající od něho přijímal. Nyní ale, jak pozoruji, jest také již pro zmíněnou věc získán; snad dříve nedůvěřoval dosti v naše síly. Chvalitebné od dp. faráře bylo, že koupil pro kůr za vlastní peníze „Hlas varhan”, kteréžto dílo nám již velice posloužilo. Sbor můj čítá kromě mne 5 bassů, 5 tenorů, 5 altů a 7 sopránů, ovšem mnohý, jak z „malých” tak z „velkých”, teprv vzbuzuje naději, že z něho zpěvák se stane. Cvičení s velikou chutí se odbývá. Velice mne těší, že čím dále, tím více se sbratřujeme. Scházíváme se třikrát a když je potřeba i vícekráte za | ||||
|