|
| ||||
| ||||
|
35
Prepi s do nynęjší chorální notace antifony 3. k laudám na pondęlí po Kvętné nedęli z antifonáre Sedleckéhol) zní: r r r r^'_~ r -r -~~~~r r -i r r--* ~-rti r r r r r~ ~^ r Appenderunt mercedem nteam tri - gin-ta ar-gen-te-is qui-bus ap-pre-ti -a-tus sum ab e - is. Tento prepis, jakoz i originál jeho, zapsaný notací hrebíckovou v rukopise z XIII. stol. (obr. 14., str. 34.), vysvętluje rozsah intervallű cheironomického notopisu z XI. stol. pri téze antifonę »Appenderunt« na obr. 3., str. 19. Srovnáním obou vychází na jevo, ze se liší ponękud zápis X[. stol. od zápisu XIII. stol. Odchylky staršího fragmentu od rukopisu mladšího vytceny jsou krízkem (-~-) na našem, nahore vytištęném prepise do moderní notace chorální. Methodou komparacní lze konstatovati pomęr zápisű v obou rukopisech i pri ostatních antifonách a tím stopovati pűvod a vývoj melodií chorálních. Nynęjší nápęv v » Hebdomas sancta« vydání solesmenského se primyká ku znęní v rukopise stol. XIII. Vedle písma hrebíckového objevuje se v rukopisech ceského pűvodu p í s m o p o d k o v o v é (Hufeisenchrift), jehoz ve XIV. vęku se všeobecnę uzívá i v ruko- pisech cizích. Virga má v nęm tvar podkovový; jinak jest podobné písmu hrebíckovému. Príklad notace podkovové v XIV. stol. leichu mistra Záviše ze Z a p2) je na str. 36., obr. 15. ') Univ. knih. sign. Xl1I. A. 6. (cim. 8.), perg. a_ XIII. stol (dopinęn písmem z r, 1671): Anti- phonarium Sedlecense notis musicis instructum et picturis exornatum. O miniaturách sr. ANeuwirth, Gesch. d. christ. Kunst in BShmen bis zuni Aussterben d. Premysliden (1888 str. 291.) ! E monasterio Sedlecensi. (Truhlár, katalog). 1) Faksimile na obr. 15. obsahuje leich nejslavnęjšího našeho skladatele XIV, stol., mistra Z á v i š e z e Z a p, který se narodil kolem let padesátých sto]. XIV., cestoval dvakráte do Ríma, byl farárem v Prachaticích, kanovníkem u sv. Jiljí a téz professorem prazské university. Ve prích husitských postavil se do rad Husovi neprátelských. Dosud známy byly jeho skladby latinské z kodexu Vyšehradského (pol. XV. stol.), odkudz je otiskl Nejedlý v >Dęjinách zpęvu predhusitskéhoG. Zápisy v kodexu Vyšehradském po stránce hudební jsou bohuzel však velmi nedbalé ; klíce bud vűbec scházejí nebo jsou špatné. Celé neumy jsou chybnę prelozeny na jinou linku. Proto nebylo mozno dle kodexu Vyšehradského uciniti si nálezitý pojem o této skladbę Závišovę, jez nad ostatní jeho díla vyniká uceleností, plastikou melodie a zvláštę propracovanou osnovou a systémem, jenz úcelnę staví vedle sebe jednotlivé fráse, ve skladbę se vracející. Aby tím více vynikla periodicita ve stavbę tohoto leichu, byl ucinęn prepis notací moderní, v níz na první pohled patrno, ze melodie dostupuje pinę svrchní oktávy své finály, ano ji pri slovę =curatrixó presahuje. Pod finálu klesá az na c. Modus leichu jest tedy f ry g i c k ý (phusquamperfectus). V kodexu Vyšehradském jest leich ve spojení s alleluja, (viz otisk v príloze Nejedlého!) ; v rukopise universitním sign. XIV. G. 17. 185b — 186b, z nęhoz ucinęno faksimile na obraze 15., jest napsán pouze leich bez alleluja. Zápis v rukopise XIV. G. 17• pochází z dob zivota Závišova, jest tedy pro authenticitu skladby velmi dűlezitý. Téz Opavský zaltár z 2. pol. XIV. stol. zapisuje tento leich s notami. V textu jsou však rűzné varianty. »Alleluiac »Z_ a w i s o n i s« jest v latinských roraminech (týz rkp. Vyšehradský V. C c 4 fol. 3a) poruceno zpí ati o s o b o t ę. Kromę alleluja s leichem slozil k y r i e bez tropu (Vyš., fol. 159a, Slavętínský kodex z XV. stol., fol. 26a), Kyrie (Vyš., fol. 110a) s interpolací: »Kyrie, inmense conditor poli, eleyson, K., dignus es ubique coli, el., K., punire nos pie noli, el. Christe, Jesu verbum suntmum llei Patris intacte Pili ínatis el. Ch., Patri coaequalis ab aeterno factus ex matre homo, el. Ch., tu vera salus, vita, spes omnium, matris per sufragium, el. K. scrutator alme nostrorum cordium, purgatorque sordidum, el. K. solamen miserorum vivificum, levamen mirificum, el. K., aeterne Deus, in personis trine pater, fili, pneuma et in essentia une, te flagittamus fide, el. Takto p a r a f r a s o v a 1 Z. starý tropus, jejz obsahuje tropár z r. 1235 fol. 38a, 38b. Melodii ovšem vytvoril Z. samostatnę. Dále jest od nęho Gloria (Vyš. 159a, Slavęt. 26a) a milostná píseń ~Jizf mne vše radost ostává«. (Viz =Nejedlý, Dęj. predh. zp.<, ]29!) | ||||
|