|
| ||||
| ||||
|
41
Nota q u a d r a t a ustupuje u nás v nękterých rukopisech, zvláštę pűvodu reholního, a nahrazuje ji nota c a u d a t a,t) nota s nozkou. Kde jinde se psalo ->punctum«, píše se v této notaci virga. Kazdá samostatná nota bez ligatury jest tedy virga; nota ctvercová a kosoctvercová píše se výjimecnę jen ve skupinách. Notopis tento vydává však svędectví, ze prednes chorálu byl tehdy zdlouhavý a zkostnatęlý. Príkladem jest následující antifona k nešporám o svátku sv. Jana W. ~eiO- m- - ~ 7.{ello C, ýw~ru Ł~aF~ilia ,td `ti~riw Vit__ -- Í ILUI In per rcr>OM o bé íí oo o ~r etc Obraz 19. Faksimile z františkánského kaucionálu ze Znojma2) z r. 1587, fol. 80a. Na staré p í s m o p o d k o v o v é pripomíná notace, jíz v XVII. stol. psal strahov- ský kapitulár a regenschori Jan V. Šícha~) »Graduale Ordinis Praemonstratensis«, »Processionale« a »Antiphonarium«. Jak vidno znásledujícího obrazce, má »punctumr ') Johannes de Garlandia píše: »Simplex figura est, quando una sola nota super unam syllabam ponitur. Tunc debent fieri omnes q u a d r a e et habere unum t r a c t ii m a d e x t r i s.« Tento zpűsob notace zavládl v nękterých rukopisech jiz tehdy, kdy se objevuje »discantus« a kdy bylo treba c a n t u s f i r m u s chorálu vyznaciti dlouhými notami, aby se k nim mohly zpívati dvę nebo tri kratší noty (Ureves) provázejícího diskantu. Johannes de Muris dí: aQuadratae enim notulae, cum per se ponuntur, communiter caudatae sunt cauda descendente non a sinistris, sed a dextris«. (Couse- macker II. 306). Podobné notace uzívali troubadouri jiz ve XII. stol. a nęmectí minnesingri ve XIII. stol, pro své duchovní písnę, skládané v prísné mensure. ') Nyní majetkem Strahovské knihovny, sign. D A I. 2. 3) Viz o nęm studii archiváre Cyrilla Straky v Archaeologických památkách 1908, seš. 23! | ||||
|