|
| ||||
| ||||
|
47
místech pred longou a místo longy i na místę posledním, jestlize bud' jí byla pod- lozena slabika neprízvucná, nebo byla-li následující nota pro novou slabiku na vyšším stupni, nez jest poslední nota skupiny. Nota s e m i b r e v i s oznacovala tóny klesající a nikdy nebyla tištęna sama o sobę (r*,). V nynęjších chorálních knihách e d i c e v a t i k á n s k é se tisknou noty dle uvede- ného schematu (obr. 23.), který jest otiskem z úvodu k typickému vydání »Graduale Rornanum«. Výklad a význam not podán bude v odstavci »theorie chorálu vatikán- ského«. r rN e Punctum Virga Bivirga Punctum inclinatum rr ó Podatus cili Pes Clivis cili Flexa Epirp-honus Cephralicus Scandicus Salliicus Climacus Ancruus rrr \ r~ \ I~ Torculus Porrectus Torculus resupinus Porrectus flexus M !s f~—s íL~r -!~r Pes subpunctis Scandicus subpunctis Scandicus flexus Climacus resupinus rr rrr P tir rrrr Strophicus Pes strophicus Clivis strophica Torculus strophicus cili s notou Oriscus cili s notou Oriscus Pressus jiné zpűsoby Pressus cili neumy prirazené. Trigon r --no -r r r r ro% rV^* — w- ro- rrs~re r Quilisma Neumae longiores seu compositae Neumy delší cili slozené Obraz 23. Schema not v chorálních knihách edice vatikánské. 8. Notopis mensurální.i) Ars antiqua. Ars nova. Nota cerná, cer- vená, bílá. Ars antiqua. Pocátky vícehlasu zpűsobily zmęnu v platnosti cerné chorální notace ctvercové. Pokud v homofonním vícehlasu se zpívaly soudobnę a stejnę rhytmicky ve všech hlasech tytéz slabiky textové, nebylo treba ještę presného od męrování délky tónu; vystacil tu chorální notopis ve své pűvodní platnosti i pra ') Smęrodatným pro poznání mensurální notace cerné jest dílo Jana Wolfa, Geschichte der Mensuralnotation von 1250—1460 Teil I. Geschichtliehe Darstellung, II. Musikalische Schriftproben des 13. bis 15. Jahrhunderts. Lipsko 1904. Prehled vývoje m. n, podává Riemann v =Kompendium der Notenschriftkunde, Rezno, Pustet 1910. Prakticky spartovati (prepisovati do moderní notace) notaci m. b 11 o u naucí Bellermanovo presnę pracované dílo rMensuralnoten und Taktzeichen des XV. und XVI. Jahrhundertsr, Berlín, Reimer 1858 a Dr.Haberla studie »Wie bringt man Vokalkompositionen des 16. Jahrhunderts in Partitur?Q (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 1898). Ambros, Geschichte der Musik II. — P. Runge, Die Sangesweisen der Colmarer Handschrift 1895. Ostatní literaturu citují uvedené spisy. | ||||
|