|
| ||||
| ||||
|
48
zpęvy vícehlasé. Kdyz však ve XII. stol. diskantující (provázející hlas) postavil proti jednomu tónu tenoru tony dva i více, bylo nutno zavésti do zpęvu m e n s u r u, odmęriti vzájemné trvání tónű. Úkol ten byl vnesen na chorální virgu a punctum. Virga nazvána byla nota l o n g a (a), nota ctvercová nota brevis (r) a nota koso- ctvercová semibrevis (*). V pocátcích mensurálního zpęvu (XII. stol.) longa a brevis vyjadrovala rűzné metrum zpívaného textu. Základní schemata cili m o d i byla : trochej ~ ^ ~ "; jamb ^ ~ M j; daktyl ~ ^ ^; anapest ^ ^ ,. Stanovení délky a krátkosti dęlo se tedy kvantitou slabik latinského textu. Vlastní mensurální notaci cernou rozvinuje F r a n k o Paf U s s ký (Franco primus) v díle »Ars cantus mensurabilis« kolem r. 1250. Longa, brevis a semibrevis vyjadruje u nęho jiz presné trvání tonu. Longa (a nikoliv brevis) jest jednotkou míry a dęlí se na tri breves; tempus perfectum (trojdobý takt dle nynęjšího názoru) jest tedy charakteristickou znackou. Rűzné postavení jednotlivých not má vliv na rűzné jejich trvání. Tak dle Riemannova 1) a Bellermannova2) výkladu spisu Frankonova longa pred longou jest trojdobou N N = 3/,, o, I d, i d. 4) Jednotlivá brevis mezi dvęma longami tvorí s predchozí longou trojdobý takt (v našem smyslu), cili longa stává se následující brevis pouze dvoudobou: 9 ^ ~ = 3;'4 d i I o. I. jsou-li dvę breves mezi dvęma longami, alteruje cili dvojnásobí se druhá brevis; predchozí longa jest trojdobou: ^ ^ ='''/4 ó. I o ó ó. I. Tri breves mezi dvęma longami tvorí pro sebe trojdobý takt; predchozí longa jest trojdobou: "" ^ = 3/4 ó, i Je-li mezi dvęma longami více breves nez tri, pűsobí bezprostrednę prvá brevis pred longou nebo za ní dvoudobost této longy; tri breves za sebou tvorí perfekci : 1 ^ M N M M , = 3/4 ó ; r' , , r; . Má-li se jinak pocítati, musí to býti vyznaceno bodem (punctum perfectionis), který ukazuje hranici perfekce a platí tolik jako naše taktová cára : ", " ^ " ^ ^ ^ 1. Pomlcka _T_ rovná se brevis; -T_ platí jako longa dvoudobá, pomlcka pres tri mezery jako longa trojdobá. Pomlcky nejsou svou posicí schopny alterace. Schema pro prepis jest tedy: l4 d. o r a• r d i o. r d i ri r 10' l' n o r y l d. ! r r a i Frankonovy zásady platily po celé XIII. století. Florentinští madrigalisti XIV. vęku rozšírili starobylé umęní (ars antiqua) parízské Frankonovy školy o nové druhy taktű (2/4, s;'s, 9/o rhytmické komplikace synkop, triol, kvartol a nové druhy not o menším trvání pro rychlejší ligatury, címz dali základ k novému umęní hudby mensurní, t. z. »ars nova«. Francouzi M a c h a u I t a zvláštę biskup F i l i p de V i t r y (j- 1350) odhodili príliš komplikované formy školy severoitalské a v systém uvedli toto nové umęní, jez pak trvalo s nepatrnými zmęnami az do XVI. století. »Ars nova« jest tedy ve svém konecném vývoji umęním francouzským, jez se vrátilo do Italie presídlením papezű 1378 z Avignonu do Ríma; ke konci XVI. stol. prešlo za arcibiskupa Jana z Jenšteina i do Cech. Vedle bývalého »tempus perfectum« (taktu trojdobého) zná ars nova »tem p u s i m p e r f e c t u m (takt dvoudobý). Jednotkou taktovou není jiz longa jako dríve, nýbrz s) Kompendium der Notenschriftkunde str. 100. s násl. 8) Geschichtliche Bemerkungen űber die Notation (Kirchenmusikalisches Jahrbuch 1898.). V prepise našem trojdílná longa nahrazena jest pűlovou s bodem, dvojdílná longa notou pűlovou, brevis ctvrtovou (alterovaná brevis pűlovou), semibrevis osminovou. Redukují se tedy na 1/8 pűvodního trvání. | ||||
|