|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CVRILL 39
kališným ; písnę jeho pojaty jsou od Blahoslava do kancionálu ne jako od knęze kališ- ného, nýbrz jako predního clena Jednoty. Dobeš však clenem Jednoty nikdy býti ne- mohl; nelze tedy nalézti dűvody, proc by byl Blahoslav ucinil u Dobęe výjimku a vzal jeho píseń do kancionálu. Spíše lze za to míti, ze knęz Jan Dobeš pri svém nastoupení v úrad dękana táborského z a v e d 1 v Tábore dosud neznámou píseń »Nastal nám«. Proto poznámka Kantorova »píseń lana Dobęe« netýká se tak jeho autorství, jako spíše jeho cinnosti p r o p a g a c n í písnę odjinud známé. Lid a s ním i písar kancionálu povazovali pro- pagatora písnę za jejího autora Proti domnęlému a pridanému autorství Dobeš se brá- niti nemohl, ponęvadz pri sepisování kancionálu jiz v Tábore nebyl. Stanislav Kantor »bona fide« prejímá pak »hlas lidu« do svého kancionálu. Pokud ovšem nelze nalézti staré kancionály pred dobou Blahoslavovou vydané a z nich cerpati presné zprávy o této písni a jeho autora, jest ponechati spor bez roz- rešení, ac dűvody rozumové i historické kloní se uznati Lekáš= za autora této písnę a tím potvrditi kriticnost » Rejstríku = Blahoslavova. Balbín ve »Vita Arnesti« cituje prostę »Nastal nám den veselý«. Tak zacíná píseń prelozená z latinské »D i e s e s t laetitiae« a také tak pocíná jiná, jez povstala z latinské »N o b i s e s t n a t u s h o d i e«. Druhá píseń má dva typy, a to i po stránce melodické i po stránce textové. V polovinę století XV. vyskytují se u nás zápisy ceské písnę, povstalé z »Dien e3t laetitiae« a p r v n í t y p té, jez vznikla z Nobis est natus hodie. Druhý její typ po strá,ice m e l o d i c k é se vyskytuje na pocátku století XVI. (ve speciálníku Královéhradeckém s textem latinským) a po stránce t e x t o v é az v k a n c io n á 1 u Š a m o t u 1 s k é m tedy v d r u h é polovinę století XVI. Kterou z tęchto pís7í cituje tedy pocátecními slovy Balbínem vidęný rukopis »1 i- ber prosa rum et cantuum Ecclesiae Pragensis«? Druhá píseń typu druhého to asi nebyla, ponęvadz jest zaznamenána jiz notací b 11 o u a m e n s u r á 1 n í, kterou Balbín nemohl nazvati »starobylou «, ponęvadz byla v jeho dobę panující Ponęvadz B. cituje »N a s t a 1 n á m ...« a nikoliv »N a s t a 1 j e s t n á m«, mű- zeme ríci, ze vidęl zápis písnę, jez povstala z lat. »Dies est laetitiae«. Tvrditi to presnę však nelze, ponęvadz i druhá píseń z »Nobis est natus hodie« nękdy se zapisovala a zpívala beze slova j e s t v prvním verši. Obę tyto písnę c e s k é mohly povstati jako pre klady z latinských kolem let tricátých století XV. Proto nemohl Balbín je císti v ruko- pise z doby Karlovy. 1~ ®Iw O právu štolovém reditele kűru. BOH. KAŠPAR. (Dokoncení.) v posledním roce stala se ještę následující zhoršení: Gremium pohrebních ústavű z prachu vyhrabalo konsistorní narízení c. 391 z r. 1871. a rozeslalo všem pohrebním ústavűm, z nęhoz vybírají punkty nepríznivé na škodu re- ditele kűru. Toto narízení platí jen pro patronátní kostely obce prazské, na ostatní kostely prazské a predmęstské se vűbec nevztahuje. Ale i tu lze na základę zod- povędnosti reditele kűru i z a c i z í v ý k o n zádati zkoušku neb predlození skladeb a za to to primęrené odškodnęní. —Jistý pohrební ústav má zpęváky ,své«, na chrá- mové nereflektuje. To je proti ministerskému narízení ze dne 1. srpna 1907 v §§ 1., 2., 3• a 5., jimiz práva církevních funkcionárű udęlením koncesse pohrebnické nesmęjí být v nicem dotcena. Jiný ústav vzdy pri zadání pohrbu dává rodinám písemné poucení, ze zpęv objed- návati nemohou od nikoho jiného, ze zejména reditel kúru nemá práva sám zpęv za- dati. Zde tedy úpiná zvrácenost názoru! Zde ústav osobuje si právo receným právę ministerským narízením výslovnę z jeho oprávnęní vyjmuté a rediteli kűru svým úradem, i predpisy církevními i státními j e d i n é k tomu oprávnęnému toto právo upírá! | ||||
|