|
| ||||
| ||||
|
40 CYRILL XXXVII.
Také jistý clen sboru Národního divadla obchází rodiny i pohrební ústavy a na- bízí sluzby své ku provedení pohrebních zpęvű, bud sám, bud rűznými náhoncími. Pri tom tvrdí, ze ani farár, ani reditel kűru brániti mu nemohou, ze je zpęv jeho povoláním jako zpęváka, jen zpęvem se zivícího. Jeho povoláním ovšem jest zpívati, ale jen tam, kde je do sluzeb prijat, aneb kdyz nękdo, treba i reditel kűru jej prijedná, ale úrední liturgický úkon na úkor reditele kűru i zpęvákű, kterí celorocnę chrámu slouzí a vętšinou i dovednęjšími jsou (v Praze prec pri mších sv. tęzší skladby se provozují, nezli pri pohrbech), dovoliti si nesmí. To je poškozování v zivnosti a neoprávnęné vykonávání úradu verejného, a dle toho i zalovatelným a trestným. Męsto Praha pri pojišfovnę své zrizuje i pohrební ústav svűj, cin jistę sociálnę- humánní, který zvláštę reditelé kűru a chrámové sbory s nejlepšími nadęjemi vítali. Sazby byly sestaveny (schváleny dosud nejsou), ale zase v mylném predpokladu, ze pohreb obradem církevním není, bez úcasti reditelű kűru a zajisté i duchovenstva. O rediteli kűru a pri pohrbech s assistencí o sboru chrámovém zase úni slűvka. Na jedné stranę se ustanoví »s pozitkem ze štoly« a na jiné tato štola se úpinę škrtne. — (Právę do- chází nás zpráva, ze po našem zakrocení stala se náprava aspoń v tom, ze zpęv uveden v prvých trech trídách.) Podobnę sestaveny jsou i sazby vętšiny ústavű prazských. Tyto ostatní byly sice schváleny, ale schválení jich je sporno, pro prímý odpor s druhým odstavcem § 3. minist. narízení z 1. srpna 1907, jiz receného, kde výslovnę se dí : »Jestlize poplatky, které podle predpisű svou dobou platných zapravovati jest zrízencűm duchovní správy nebo jinakým církevním a kulturním orgánűm, platí se p r o s t r e d n i c t v í m koncessova- ného podniku pro pohrbívání mrtvol, b u d v s a z b ę u v š e c h p r í s 1 u š n ý c h p o- 1 o z e k v ý s l o v n ę u v e d e n a ta cástka, která má pripadnouti dotceným zrízen- cűm a orgánűm.« A tęmto podmínkám sazby dosavadní preváznou vętšinou nevyhovují a tak nelze stranám kontrolovati, kolik dostanou orgány církevní za p o d s t a t n o u cást pohrbu, posvátný obrad a kolik zbývá pohrebnímu ústavu samému. Na ony pripadne jen ne- patrná cástka a prec — jak jiz v listę našem poukázáno predloni — se strany proti- nábozenské naríká se na prepych pohrební v tom smyslu, jako by církev jej zavińo- vala a z nęho tęzila ! Zpűsob provádęní obradű pohrebních v nynęjším svém stavu jest neudrzitelným, a o nápravu zasazují se nejpovolanęjší sdruzení: Obecná Jednota Cyrillská, Jednota hudebních stavű a Podpűrný spolek prazských reditelű kűrű. Také nejdűst. kníz. arci- biskupská konsistor i c. k. místodrzitelství neodepre pomoci zjednati, jak bylo s námi sdę- leno. Hlavní vinu však na zbahnęní v tomto ohledu nesou právę reditelé kűrű sami, tím, ze ke všemu necinnę prihlízejí a nápravy se nedomáhají. Od r. 1869, kdy tehdejší prazští reditelé kűrű — podepsáni mimo jiné byli Horák, Mašek, Studený, Maýr, Slcu- herský, Lábler, Vinar i všichni farári prazští — krok podobný ucinili, az do lońského 15. ledna spolecnę neucinęno niceho. Zakrocení tehdejší nepochopitelnę neprátelským jednáním prazského úradu patronátního i magistrátu nemęlo úspęchu a predchűdcové naši po prvém nezdaru dalšího boje se neodhodlali. Jest tedy nyní na kazdém jednotlivci, aby sám byl na strázi svých práv. Tehdy nebylo organisace a boj na vlastní pęst jest ovšem obtízný ! Dnes stací kazdý prípad okamzitę organisaci své oznámiti a nálezitę doloziti. Tato ovšem műze praco- vati jen pro své cleny, kterí také povinnosti své rádnę piní. Také jest treba svędomitę a peclivę veškeru hudbu chrámovou pęstovati, byf i dle pomęrű skrovnę, vzdy ale dűstojnę, máme-li v nadrízených duchovních a patronát- ních úradech najíti podpory. Ledabylým, remeslným odbýváním úradű uznání a úcty si nedobudeme. Kéz clánek tento liknavé probudí a k nápravę prispęje! | ||||
|