|
| ||||
| ||||
|
44 CYKILL XXXVII.
~j"j HUD. LITERATURA I Dr. Joseph Surzyński »Missa pro defunetis« quattuor vocibus inaequalibus 0_ ~JO organo comitante concinenda auctore. — U -- s+ lo~ Náklad a tisk L. Schwanna v Diissel- Sol - vet se -tlum in fa - vil- dorfu. Cena partitury 2 M 40 Pf., jedno- tlivých hlasú 20 Pf. i Dra. Surzyńskiho »Missa pro defunctis« skládá se z tęchto cástí: [ntroitus, Graduale et tractus, Sequentia, Offertorium, Sanctus, Benedictus, Agnus. Nejlépe jest prokomponován Introitus, Sanctus, Be- I nedictus a Agnus. V Introitu nastupuje tenor Mo- tivem: la: Te- ste Da d cum Sibyl - la. Re - - qui - em 4 ~# 0.71 T.ýz motiv jest v »Agnus, kde prvnę reprodu- kuje ho alt: ,v Larghetto. V ní skladatel hledí — a to vęru se zdarem — vyvarovati se nudę, kterou by snad mohla prinésti s s sebou délka textu, zvlášt kdyz musí toho dbáti A - - - gnus De - i (s ohledem na celebrujícího knęze), aby tento oddíl Príbuzný motiv -- velmi rozsáhlý chová »San- netrval príliš dlouho. Vytknouti musím, ze právę ctus a »Benedictus«. nejvýznacnęjší cást textu offertoria (,,libera animas~), která prec touzí po podrobném zpracování, nechává Larghetto. —~ skladatel vętšinou jenom recitovati ; ani praktického dúvodu pro to není, vzdyf tento oddíl mše za ze- mrelé probíhá u oltáre pomalu. - --C—~+- ~• -o ---C—'-- V celku mohu ríci, ze je to skladba vdęcná, prí- Sopran. San ctus stupná dovednęjšímu sboru, psaná ve stylu prísnę církevním, její melodika je nevtíravá a dokazuje silný pramen invence komponisty, který touto sklad- bou se uvádí velmi sympathicky. Dr. Cyrill Sychra. AIt soli). Be - ne - di - ctus, qui Dr. P e t e r W a g n e r. EinfOrnng in die gregorianischen Melodien. Ein Handbuch der Choralwissenschaft. Erster Teil: U r- sprung und Entwicklung der ve - nit in no - mi - ne. liturgischen Gesangsformen bis zum Ausgange des Mittel- Jak vidno, motivy jsou si velmi blízké. Ve všech a l t e r s. Dritte Auflage. Leipzig, Breit posléz zmínęných ctyrech císlech vede dr. Surzyński hlasy v bohaté polyfonii. Ostatní cásti této mše jsou kopf & Hártel 1911. Váz. K 12'30. psány vętšinou homofonnę. Všude však patrna R. 1895 vyšlo prítomné dílo ve Frýburku ve snaha vystihnout co nejlíp výraz hlubokého smutku. Švýcarích v prvním vydání. Za úkol si vzalo po- Mnohdy vydarí se skladateli místo velmi úcinné, jednati vędecky o chorálu gregoriánském na základę tak na príklad zacátek »Sequence«: tehdejšího badání. Ponęvadz však poznání chorálu Larghetto Alt et Bass unisono. nelze nabýti ve formę pokazené jinými, negrego- riánskými názory hudebními (Medicaea), omezil autor ku prospęchu vęci práci svou na stredovęk. Dílo frýburského universitního professora a reditele tamní akademie gregoriánské stalo se záhy zákla- 1 ~~z f • T ~~ I ;i dem nęmeckého badání chorálního, které az do po- slední doby znacnę pokulhávalo za Francouzi a Di - es i - rae di - es il - la Anglicany. Roku 1901, kdy Lvem Xlll, byly uz uznány snahy o obnovu tradicionelního chorálu, vyšel v druhém vydání první díl tohoto díla na tri svazky $ aš0 š rozpocteného. Nyní, r. 1911, vyšel tentýz první díl v tr:tím vydání pod svrchu uvedeným titulem. Po- nęvadz však dílo to prelozeno bylo do francouz- | ||||
|