|
| ||||
| ||||
|
XXXVII CYRILE 45
Miny (1904), anglictiny (1907) a italštiny (1910) a niale Episcoporum II., 8, § 30, které nás usvędcují, všude došlo nadšeného prijetí, nutno je povazovati ze narízení edice vatikánské treba posuzovati s hle- dnes za svętovou knihu, jejímz pravým názvem by diska tęchto dekretű a v souhlasu s nimi vykládati bylo: »Summa Gregoriana«, a ne skromný titul: slovo »accedenteK tak, ze nelze introit zacíti, dokud »Einfűhrung« atd. celebrant k oltári nedošel. Nękteré spisy (na pr. V prítomném prvním dílu autor, vyloziv pojem Duchesne Origines) citovány jsou bez udání vydání, a jméno gregoriánského zpęvu obšírnę pojednává coz by ve spise nepatrného významu nebylo tak o psalmodii starokrestanské a hymnech. Následuje zlé, ale ponęvadz z Wagnerova díla cerpá mnoho vývoj liturgie a liturgického zpęvu ve stredovęku. kopistű, kterí bezmyšlenkovitę Wagnerovy citace Zevrubnę probírá vývoj jednotlivých zpęvných cástí opisují, je to zarázejícím zjevem, nalézám-li v nę- mše sv. a potom vývoj officia jak všeobecnę, tak kolika spisech tyto citace prvního vydání Duches- se zretelem k cástem responsoriálním, antifonickým neova Origines dávno rozebraného, z Wagnera a hymnickým. Ovšem ze je tu dűkladnę projednána prevzaté a dnešnímu vydání neodpovídající. t. zv. otázka gregoriánská, je-li totiz sv. Rehor Na str. 76 jest rok úmrtí papeze Telesfora Veliký autorem antifonaria; následuje úvaha o roz- špatnę udán, má býti (approximativnę) r. 136 a ne šírení zpęvu gregoriánského. Závęrek tvorí tri od- r. 154, který se udává jako rok úmrtí Pia I. Na stavce o sequencích, tropech a officiích formy poe- str. 77 není ani slova o rádu sv. Amauda, který tické. Pridán jest seznam textű svatohavelského udává jako den, kdy se zpívá Gloria: »in vigilia kodexu 339 a verše alleluiatické rukopisű a tiskű Pashae« Duchesne Origines, 3. ed., p. 477) oproti az do missálu Tridentského. ostatním pramenűm oznacujícím »den velikonocní«. Prehlédnutím vzniklo nedopatrení na str. 103, jalo Tím jest nejstrucnęji naznacen bohatý obsah by III. snęm toletanský (589) prikazoval v k a n o n u knihy. Látka jest, jak patrno, úcelnę roztrídęna a 11, aby se zpívalo Credo. Narízení toto nalézá se az do podrobností peclivę, svędomitę a spolehlivę v kapitulu 2. téhoz koncilu. Litujeme, ze bylo zpracována. Autor zachovává všude široký rozhled málo dbáno restaurace liturgického textu, prove- a nedává se strhnouti jednotlivostmi na úkor celku. dené edicí vatikánskou. Také zpęv knęze (preface Všude jeví [se veliká scetlost, znalost rukopisű a a Pater noster- zűstal témęr nepovšimnut. Na opravdu kritické zpracování pramenű. str. 189 zaslouzila cinnost Damasova více badání. Co se jednotlivostí týce, upozorńujeme na ná- Mezi argumenty, jimiz dokazuje autor, ze organi- sledující vęci: na str. 70 uvádęjí se pravidla, jimiz sátorem rímské liturgie jest Rehor I. (str. 191 -214) se rídí výbęr a vzájemný pomęr antifony introitové pohrešujeme znamenité (konfirmacní) dűvody P. a zalmu lverše introitního). Jest sice pravda, ze Mocquereaua ze IV. dílu »Pa]eographie musicale« pravidla uvedená prináší Tommasi, nez nalézají se na základę kursu liturgických textű. Zprávu, ze jiz u Duranda (Rat. div. offic. 1. IV., r. V., n. 5.). Karel IV. zavedl v kláštere sv. Ambroze v Praze Pravidla ta vyzadují dopinęní, kterého jim dodal zpęv ambrosianský (str. 223) dluzno dopiniti tím, Grospellier (Ephemliturg. 1907, p. 27 seq.', kde je ze nebyl to pűvodní ritus ambrosiánský, nýbrz offi- více zajímavých podrobností, autorem nepovšimnu- ciu benediktinskému z narízení Innocence VI. pri- tých. Pochybná jest interpellace rubriky edice vati- zpűsobený. kánské »a c c e d e n t e Sacerdote ad altare, incipi- Kniha Wagnerova jest proto velice cennou, ze unt cantores Antiphonam ad lntroitum« - »wáhrend pojednává dűkladnę o chorálu, jeho vzniku a vý- d e s G a n g e s des Zelebranten zum Altere« u s. w. voji, se stránky liturgické. Tím se ozivuje St 71.) Nehledę k tomu, ze doslovnę by bylo celé studium zpęvu gregoriánského, ponęvadz mozno lépe preloziti: kdyz knęz pristupuje k oltári, a pochopiti úcel, príciny a dűvody mnohých skladeb. ne kdyz knęz jde k oltári, vedle tohoto dűvodu Proto také vrele doporucujeme tuto knihu tęm, grammatikálnę-logického je to známý dekret S. R. C. kterí touzí seznati formy gregoriánského zpęvu a c. 2424. Coimbrlc. 14. Apr. 1753 jakoz i Caeremo- jejich vztah k liturgii. Dr. J. Cibulka. l] Ilol RUZNÉ ZPRÁVY. I~II~ * Prihlašujte se o vzorné reditele kűru Aim Vojt. 11. a) Nowowejski : Dumka op 31. u Obecné Jednoty Cyrillské! b) Guilmaut : Allegro appaionato, Schellerová Marie * Hommutaee. Snazivý reditel kűru, který pűsobí sonata c. 5. I. v. op. 80. 12. Bach: Passacaglia na veliké osadę, rád by zamęnil své pűsobištę. Byl seš. L, Hanuš Ant. by mu milým venkov, kde by mohl pęstovati správnę Státní zkoušky z hudby. Ku zkouškám kona- kostelní hudbu dle církevních predpisű. Prihlášky ným v breznu t. r. pred c. k. zkušební komisí pro do redakce listu. vyucování hudbę na školách stredních a ústavech ** Uprázdnęno jest místo reditele kűru v Ceském ucitelských za predsednictví reditele z K á a n ű Brodę. Blizší B. Kašpar, Smíchov 271. Viz insert. bylo pripuštęno z 54 kandidátű 52, 21 muzských, * Na interním veceru v konservatori pri oddęlení 31 zenských, 38 národnosti ceské, 14 nęmecké. varhanickém hrány byly 1. brezna násl. skladby : Z nich odstoupilo S. Zkoušku podniklo ze zpęvu 13, 1. Hándel : Praelud. a fuga, Vacek. 2. Saint Saens: ze hry houslové 5, ze hry na varhany 1, ze hry tia Rhapsodie op. 7., Fendrštát Josef. 3. Bach: Praelud. klavír 24, ze zpęvu i hry houslové 1, ze zpęvu a fuga, Roesl. 4. Reger: Fuga, Pištęlák Vilém. i hry na klavír 3. Mezi nimi bylo 12 opravných ev. 5. Bach: Toceata a fuga d-moll, Pechmannová Irma. doplńovacích zkoušek. Reprobováni byli: ze zpęvu 6. Schumann : Fuga c. 1. űber den Namen »Bach«, 2, ze hry houslové 1, ze hry na varhany 1, ze hry Niedermayer Rudolf. 7. Bach: Praelud. a fuga, Srá- na klavír 4, z pokusu praktického, z dęjin hudby mek. 8. Mendelssohn: Sonata c. 5, Vedral Jan. i nauky o harmonii 2, z dęjin hudby 2, z paeda- 9. Bach: Praelud. a fuga a moll ses. li., Pek Albert. gogiky i z dęjin hudby 1, z nauky o harmonii 10. Klicka: Koncertní fantasie c. III., g-moll, op. 39., i z dęjin hudby 2, z dęjin hudby, paedagogiky i na- | ||||
|