| ||||
| ||||
— ] 4
„Dextera Domini”. Obě jsou velmi něžné, zbožné a z p ě v n é, první vyniká mimo to čistou náladou zbožné radosti, v níž zvláště prostřední hlasy jak skřivánčí zpěv mile se proplítají, sestupujíce a vstupujíce k nebesům. Pravé to skvosty naši hudební literatury, jež dovedou i slabší sbory si osvojiti. — 0 Všech svatých zpívali jsme mši Foerstrovu. Za offertorium motteto : ,Benedictus" od K. V adventě zpívali jsme každou neděli: I. ned. mši IV. Skuherského ; Offertorium „ad te levavi” č. 2. od téhož. Začíná stejně jako dvě předešlá. Jest pino něžné důvěry nebeské, zpěvné a snadné. 0 svátku neposkvrn. početí Panny Marie zpívali jsme loret. litanie op. 16. od Witta. Následující neděli opakovali jsme mši Skuherského ; k obětování zpívalo se kontrapunktické imitační „Ave Maria” od K. — Na 3. neděli: I. mši chorální pro 4 blasy od Greitha ; za offertorium motteto Skuherského : „Benedixisti”, jež jest trochu nesnadnější předešlých, melodičností se jim však nerovná. Poslední neděli jsme zpívali chorální gregoriánskou mši „pro festis solemnibus”. Vzal jsem zúmysla tuto, bychom neopakujíce stále jen jednu, poznali též bohatost, důstojnost a slavný ráz této mše a přesvědčili se, že chorál podle znění sv. Řehoře ani z daleka ne-zasluhuje výtky jednotvárnosti, nýbrž tak vždy mistrovsky složen jest, by budil ve věřících (ovšem zbožných!) nábožné pocity té kterédoby roku církevního. Kdo tedy tomuto ne rozumí, rozuměti mu nelze ovšem ani chorálu sv. Řehoře. K obětování vzalo se opět „Ave Maria” od K. Po delší řadu let zpívají se i zde třikrát za týden rorátní zpěvy Arnoštovy, jež piny jsou ducha zbožných předků našich a proto ani po „reformě` (!) Josefově umlknouti ne-chtěly v národě Českém. Na konec roku zpívali jsme „Te Deum” Křížkovského, tentokrát zcela bezvadně a důstojně. V novém roce vyjmeme ze zásoby též nové věci k studování, o nichž jindy. Ke konci dovoluji si na Vás, p. redaktore, otázku: Má u nás zůstati reforma kostelní hudby lodkou na moři bez vesla, jíž každý nahodilý vítr zmítá dlo libosti? Má zůstati pouhým sporadickým pokusem těch několik málo kůrů? Nehodlá naše „Akademie křesfanská” opatřiti ji řádně a z přístaviště ji vy-vésti k ši;astné plavbě na širém moři? Ne bylo by záhodno, pomýšleti již vážně a opravdově na zřízení ,Cecilianské jednoty” aspoň pro Nchy zvlášE a Moravu zvláště? *) V té záležitosti nelze myslím dobře přidržeti se též politiky „nečinnosti”, jak sami dokazujeme svou „činností”. K. *) Jet svrchovaný čas, aby o důležité záležitosti něco konečně se stalo. Veškeří přátelé našeho směru se žádají, aby náhledy své bez obalu vy-slovili. Pozn. red. Z diecése Brněrisl?cé = Z CejkOviC u Hodonína, dne 8. ledna. Zvláštní byl to den pro náš chrám Páně, ten den sv. třech králův. Zvláštní proto, že v den onen slavná mše sv. dp. farářem naším obětována za údy dětinství Pána Ježíše ve farnosti naší a že odpoledne vybírány příspěvky pro dítky pohanské, jež ochotně skládaly dítky naše křestanské svým ubohým pohanským bratříčkům a sestřičkám. Než den sv. třech králův byl zvláštním ještě z té příčiny že jako hvězda jasná mudrcům ukázala Pána a Spasitele, tak i našemu zpěvu chrámovému vzešla příchodem našeho dp. faráře hvězda nová, hvězda jasná, kterážto, jak doufati lze, zářiti nám bude leskem svým i dále. Jestit nový náš duchovní správce výtečným zpěvákem a nad to znalcem a příznivcem pravého a přesného zpěvu církevního. I cvičeno pro delší dobu ve farní budově zpěváci s při-volením dp. faráře při harmoniu a za nedlouho naučena mše Singenbergrova in honorem set. Aloisii. I varhaník náš ochotně navštěvoval zkoušky, jež se zpěváky činěny. Na den pak sv. třech králův nejeden divil se tomu vechrámu Páně, že při růženci, kterýž před slavnou mší sv. se modlívá, nebylo slyšet bráti na varhany a. Ano co ještě podivnějšího, štěbetavé křídlovce jakoby v krku bylo zamrzlo; nebylo ji slyšet. Hovorný klarinet také chudas smutně visel na hřebíku. Bombardon nebral žádné kontra c. A horny s trumpetkou, ty jaksi žalostně pohlížely z lištvy, kdež obyčejně jsou zavěšeny, proč nikdo nedává k nim mundštuk a neprubuje. A což bubny, ty samým podivením a jako vyjeveny ani nevěděly, kde stojí, když ani palec ani klika nešly jim na kůži, na nížto paličky ve sladkém objetí klidně a pokojně dřímaly. A což teprvé, když po písni ku kázaní nebylo slyšet žádných intrád, tu ne-jedna hlava obrátila se kůru, nevědouc co to má znamenati? Po kázaní zase žádné intrády. I to juž aby šlak uhodil do těch muzikantův, či do těch bubnův. Dáno znamení ke mši sv., nu ted si oddychl mnohý, mysle, no ted už snad ty intrády přijdou a ono zase nic. Na kůru nebyl žádný šramot, žádný šepot; nebylo slyšeti brnkání strun a kalafunování smyčcův, panovalot tam hrobové ticho. A když celebrant k introitu sestoupil ua poslední stupeň | ||||
|