|
| ||||
| ||||
|
50 CYRILL XXXVII.
stává se na pr. tím zpűsobem Stamitzovi, vyucování hudbę a zpęvu v našem školství kdyz uvázíme, ze byl soucasníkem velikého národním a stredním. Uspíšiti a usnadniti j. Sebastiana Bacha! Jak zajímavé jest ji chce » Repetitorium« podávajíc v obra- srovnání nęmeckých mistrű XVII. století z E c h nejnutnęjší poznatky o vývoji umęní s mistry italskými ! hudebního. Naprosto nutnou jest rádná reforma I. Delinujte, co jsou hudební dęjiny; uvedte a prohlásil veliký a malý trojzvuk za základ jména a díla vynikajících hudebních spiso- harmonie. Rameau vytvoril nauku o pre- vatelű a badatelű a) starší doby az do vratech akkordű vypocítav ve velkém mnoz- sklonku XVIII. století, b) nové doby! ství myslitelných akkordű jejich základní tvary. Michael Praetorius v »Syn- Hudebními dęjinami rozumí se na vę- tagma musicum« vyobrazil hudební nástroje, deckém badání zalozené vylícení vývoje jichz se uzívalo ve stredovęku. F u x pro- umęní hudebního. slul dílem »Gradus ad Parnassum« (stupnę Nejslavnęjší theoretikové a spisovatelé k dokonalosti), v nęmz ucí kontrapunktu hudbní byli: na základę církevních tonin. Téhoz iména 1. Ve starozęku: Pythagoras v VI. dílo, jako Fux, psal Clementi, Krause a století pr. Kr. proslul svou theorií o k o n- Dont. M a t t h e s o n, príjmením dokonalý s o n a n c í c h. Uznával za konsonanci jen varhaník a Francouz C o u p e r i n (Kup'- oktávu, kvintu a kvartu ; trojzvuku ne- r á n) dílem » Uart de touchez le clavecin« znal. Recké zpęvy jsou proto doprovázeny má podobný význam jako F 11. E m. B a c h a v jednozvuku neb oktávę. Pod vlivem chrá- Pokus o správnou hru klavírní«. Prvním mové filosofie egyptské stanovil theorii spisovatelem všeobecných dęjin hudby o harmonii s f é r. Tęlesa nebeská, krouzíce jest Vlach P a d r e Martini z Bologne kolem zemę, vydávají dle této theorie zvuky, v XVIII. stol. Následoval ho Anglican odpovídající tónűm stupnice dorické. H a w k i n s (Ha'kins), Burney (Bórnel, Záci jeho Erathosthenes, Euklides a Pto- Nęmec Forkel, v XIX. stol. Fétis dí- lemaeos byli zváni kanoniky, protoze vy- lem »Biographie universelle des musiciens cházeli od tak zvaného monochordu cili et bibliographie générale de la musique« kánonu. Naproti nim Aristoxenos a jeho o 8 svazcích, A m b r o s »hudebními dcji- zák Kleoneides a j. byli zváni harmoniky, nami, o 5 svazcích. Zádné však z tęchto protoze byli odpűrci mathematiky v hudbę dęl nebylo dokonceno. Ambros dospęl a rídili se pouze citem pri hudebním na- pouze k florentinské reformę. Jeho dęjiny zírání. vydány byly po druhé o 7 svazcích ; zpra- B o ę t h i u s, kanclér krále Theodoricha coval je Sokolovský a Kade, dokoncil Lang- v V. stol. po Kr., shrnul ve svých pęti kni- hans. Moderní badatelé snazili se na zá- hách »De musica« veškeré vędomosti teh- kladech, vytvorených uvedenými stęzejnými dejší doby o hudbę rec,<é. díly, osvętlovati m o n o g r a f i e m i jedno- 2. Ve stredovęku : H u e b a l d ze sv. tlivé periody a vynikající osoby. Na pr. Amandu, Quido AretinskýaFranco Vlach Baini psal o Palestrinovi, Spitta o Ba- K o l í n s k ý , jenz první prolomil Pythago- chovi, Chrysander o Hándlovi, Thayer reovu theorii, prohlásiv velikou tercii za kon- o Beethovenovi, Wasielewski o Schuman- sonanci, pro kterou p o u z í v á slova knnkor- novi, Adler a Glasenapp o Wagnerovi, Ge- dance. Totéz ucinil J o a n n es de M u r i s wa~rt napsal »Dęjiny a theorie hudby staro- ohlednę malé sexty; J o a n n e s T i n c t o- vęké«, baron Procházka o Rob. Franzovi,. r i s v XV. stol. sepsal první hudební slov- »Mozart v Praze« a »Dęjiny hudby» Cousse- ník; G 1 a r e a n u sá G a f o r i uvádí cte- maker »Dęjiny harmonie ve stredovęku«, náre ve znalost komplikovaných pravidel Wasielewski »Housle a jejich mistri«, mensurální theorie vícehlasu. Báumker »Dęjiny církevní písnę«, Riemann 3. Vnovédobę: Giuseppe Zarlino »Dęjiny XIX. stol.«, Hostinský napsal: svými » Istitutioni armoniche« a R a m e a u »Ceská hudba 1864-1907«, »Jan Blaho- (Ramó) dílem »Traité d'harmonie« jsou zakla- slav a Jan Josquin«, »B. Smetana a jeho dateli moderní harmonie, t. j. nauky o prí- boj o moderní ceskou hudbu«, »Vzpomínky buznosti zvukű a jich prirozeném spojování. na Fibicha«, Z. Nejedlý »Dęjiny pred- Zarlino první poznal rozdíl mezi velikým a ma- husitského zpęvu v Cechách«, >Pocátky lým celým tónem (c: d = 8 : 9, d : e = 9: 10) husitského zpęvu«, »Dęjiny husitského | ||||
|