|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILE 53
pneumatikai). Papez Sylvestr zavedl anti- K nim pridány pozdęji authentické a fonický zpęv z východní církve do západní. plagální toniny »a« a »c«, t. j. aeolická a On a jeho nástupce Hilarius zalozili první ionická, címz vzniklo celkem dvanáct cír- pęvecké školy. kevních tonin. Vzájemnę se liší toniny 1. po- Veliký rozmach církevního zpęvu zpű- lohou pűltónu; 2. finálou, konecným to tónem sobil biskup milánský sv. Ambroz (340 melodie, který je totozný v authentické a az 397). Pęstoval zejména antifonický zpęv k ní nálezející plagální toninę; 3. domi- a napsal radu hymnű, z nichz doposud se nantou, vládnoucím tónem, jehoz v melodii zpívá »Splendor paternae gloriae« a >O lux nejvíce se uzívá, kolem nęhoz se kupí beata trinitas,. Ambrosiánský chvalozpęv ostatní tóny a který jest recitantou zalmo- »Te Deum laudamus«, dríve mu pripisovaný, vého zpęvu; 4. ambitem cili rozsahem ; do- je z doby pozdęjší. V Milánę dosud se koná sahovala-li melodie oktávy, byla slozena liturgie dle ambrosiánského obradu a zpí- v tónu perfektním (= dokonalém), nedo- vají se ambrosiánské zpęvy. sahovala-li oktávy, v imperfektním, presa- hovala-li oktávu, plusquamperfektním. V nę- 5. Papez Rehor Veliký a gregoriánský kterých melodiích spojena je tonina authen- chorál. tická se svou plagální ; pak základem jejich je tonina smíšená, tonus mixtus (Dies irae, Veliký vliv na vývoj církevního zpęvu Te Deum laudamus) ; 5. reperkusse, pomęr męl papez Rehor Veliký (590-604), jenz to finály k dominantę, kterýzto krok se casto podrobil rímskou liturgii revisi a postaral vyskytuje na zacátku chorálních melodií. se o právoplatnou formu církevního zpęvu. Zpęv knęze, jáhna a podjáhna zove se Sebral a zdokonalil zpęvy hotové a rozšíril a k c e n t u s, zpęv sboru zpęváckého sluje je novę vlozenými. Všechny spojil v tak k o n c e n t u s. Akcentus obs-.thuje epištoly, zv. A n t i f o n á r i, jejz prý pripevniti dal evangelia, Pater noster, preface, Ite missa retęzem k oltári basiliky sv. Petra Zalozil est. Zpęvy, jez obsahuje koncentus, dęlí se pęveckou školu, v níz sám vyucoval. Psal-li na stálé a męnlivé. K stálým, jejichz text noty písmenami, není dokázáno. Uzíval se nemęní, pocítá se Kyrie, Gloria, Kredo, neum, rűzných to tecek, háckű, cárek, zná- Sanktus, I3enediktus, Agnus ; k męnlivým zorńujících jednotlivé tóny i skupiny tónű zpęvűm, jejichz text se męní s formulárem a podobajících se našemu stenografickému pro mši, patrí Introit, Graduale, Offertorium, písmu. jelikoz se pęvci zpęvu ucili na zpa- Kommunio. Koncentus jest spíše zpęvem męt, byl tento notopis cheironomi- melismatickým, bohatým na skupiny tónű, zpí- c k ý pouhou poműckou pro pamęt. Dle vaných na jednu slabiku; akcentus patrí vęt- mínęní pozdęjších autorű pripojil Rehor ke šinou mezi zpęvy syllabické. Chorálu dostalo ctyrem toninám, zvaným authentickým, ctyri se casem následujících príjmení: 1. Z p ę v plagální. Toto mínęní jest však nesprávné. r e h o r s k ý. Tímto slovem rozumíme však Antifonár má melodie ve všech osmi toni- téz chorální melodie, vzniklé po smrti pa- nách. Theorii tonin stanovili teprve pozdęjší peze Rehore Velikého. 2. Zpęv r í m s k ý theoretikové, kterí hlavní toniny nazývají (cantus romanus), protoze rímští papezové authentickými, vedlejší pak plagálními. Tyto a pęvci získali si zásluh o jeho rozšírení vznikly tím zpűsobem, ze uzívané stupnice a protoze chorál tento tvorí podstatu sou- byly rozlozeny v kvintu a kvartu; kvarta casné rímské liturgie. 3. C a n t u s f i r m u s, byla pripojena pod základní tón stupnice. zpęv ustálený, jehoz pouzívali Nizozemci Tímto pripojením ctyr vedlejších tónű vzniklo jako pevného základu ku figurálním kom- osm církevních tonin: posicím mší a motett. 4. C a n t u s p 1 a n u s 1. durická D a d francouzsky plain-chant, stejnomęrný zpęv, v nęmz byla naznacena pri vícehlasém 11. A D a hypodorická zpracování vűdcí melodie chorálními notami ill. frygická E h e o témz trvání. Rhytmus chorální jest za- lozen na bezvadné deklamaci textu latin- 1V. H E h hypofrygická ského, jehoz metrum urcuje hodnotu tónu a privádí zivot a pohyb v prednes. S. C h o- V. lydická F c f r á l v a t i k á n s k ý (edice vatikánská), který VI. C F c hypolydická byl od papeze Pia X. zvláštním narízením »Motu proprio« z 22. listopadu 1903 pro- l' 11. mixolydická G d g hlášen za normu veškerého církevního zpęvu. Proto se nazývá i chorálem »edice Piovy«. VI 11. D G d hypomixolydická. | ||||
|