|
| ||||
| ||||
|
54 CYRILL XXXVI.
6. Karel Veliký a pęvecká škola ve Sv. vznikl pozdęjší f a c klíc. Jiní uzívali šest Havlu (St. Gallen). linek, nebo dokonce osm linek; slabiky textu byly psány mezi linky. Jedním z nejhorlivęjších pęstitelű chorálu rehorského byl K a r e 1 V e 1 i k ý (742—814) ; Príklad notace Hucbaldovy. zalozil v Metách a Soissonu pęvecké školy a podrídil jich vedení rímským nebo v Rímę _ -ita vyškoleným pęvcűm. Chtęl míti ve své ríši t li- in quo- lus jednotu ve zpęvu a v liturgii. V tęchto t ec_- isra- o- no- školách byli vyucováni pęvci, kterí pak pri jednotlivých chrámech pűsobili jako ucitelé. s ce e do- on Dle tradice poslal papez Hadrian do ríše vere e- Karla Vel. pęvce Petra a Romana. Ro- est. manus zdrzen jsa nemocí došel pouze do kláštera sv. Havla (St. Gallen na jihu je- zera Bodamského), kam s sebou prinesl Prepis do nynęjší notace zní: opis antifonáre Rehorova. Zalozil téz pę- veckou školu po staletí slavnou, ve které vynikl N o t k e r L a b e o, spisovatel prvního Ec-ce ve-re i - sra-e - li - ta, in quo do- pojednání hudebního v reci staronęmecké a Notker Balbulus (j r. 912), tvűrce nové umęlecké formy, t. zv. sekvence. Sekvence byly pűvodnę skupiny not, pri- lus non est pojené k alleluja po Graduale a zpívaly se na hlásku a Notker Balbulus tęmto jubilacím pocal podkládati slova, aby jimi dodal Intervally oznaceny byly na pocátku obsáhlým skupinám tónovým porozumęní skladby písmenami s (semitonium) a t (tonus). a podeprel pamęt zpęvákű pri tehdejším Tento zpűsob byl velice neprehledný. Teprve nedokonalém notopisu. Avšak skládal ne- Quido Aretinský (t 1050) pripadlná jen text pro staré skupiny melodické, nýbrz myšlenku psáti neumy do c t y r l i n k o v é h o jej odíval i samostatnými myšlenkami hu- s y s t e m u. Tím zpűsobem obdrzel kazdý debními. Proto se zove pűvodcem sekvencí. tón urcitou výšku a linkový system stal se Nejznámęjší jeho sekvence pocíná slovy : prehledným. Z neumového písma vyvinulo Media víta in morte sumus (Uprostred zi- se písmo podkovové a hrebové, z toho pak vota ve smrti jsme), jez dala hudební zá- nota chorální o trech hlavních tvarech: klad ceské sekvenci: »S v. Václave, vé- o ® •. Po vzniku vícehlasého zpęvu vodo ... « »Hospodine, pomiluj ny.« bylo nutno vzájemnę odmęrovati cili men- Pocet sekvencí se rozmnozil v pozdęj- surovati trvání tónu, coz se dęlo tvarem not. ších stoletích tou męrou, ze kazdá témęr Tak vznikla notace m e n s u r á l n í, pri níz mše męla svou vlastní sekvenci. Missály bylo uzíváno osmi hlavních tvarű not predtridentinské jich obsahují sto. Po revisi liturgie v XVI. století papezem Piem V. o1 maxima, longa, brevis, zbylo jich v missále pęt : 1. Victimae pa- schali, 2. Veni sancte Spiritus, 3. Lauda, <>, semibrevis, <> minima, semimi - Sion (sv. Tomáš Aq.). 4. Stabat Mater (Jacopone da Todi a S. Dies irae (Thomas nima, fusa a * de Celáno) ~ semifusa. Teprve ve XIV. stol. bylo uzíváno predznamenání taktu 7. Vznik a vývoj notového písma. a XVII. stol. prineslo taktovou cáru a sní osvobození od komplikovaných mensurál- Nejstarším notopisem byla písmena, ja- ních pravidel. Vedle této notace udrzovala kých uzívali starí Rekové. Rehor psal noty se notace t a b u 1 a t u r n í pro skladby var- nertmami, notací cheironomickou. Jelikoz hanní a loutnové az do XVIII. stol., pri níz toto písmo neurcovalo presnę rozsahu inter- uzívalo se k oznacování tónű císlic a písmen. vallového, zpęv dędil se tradicí a odchylky Vynálezcem notového císlovaného písma nebyly vylouceny. Byly cinęny rűzné po- jest mnich Souhaitty. 0 tomto zpűsobu ze- kusy zlepšiti písmo notové. Nad text vedle jména psal Rousseau, pozdęji Natorp, jenz dvou nebarevných linek byly psány dvę ba- chtęl ve školách jimi nahraditi obvyklý zpű- revné linky a na nę psán tón f a c ; tak sob notace (ciferisté). | ||||
|