|
| ||||
| ||||
|
XXXVI. CYRILL 55
8. 0 Quidonovi z Arem a jeho soustavę. Další zásluhy získal si Quidon svými theoretickými pracemi, prenesením Rehor- Quido Aretinský zil zacátkem XI. st. Byl ského chorálu z notopisu cheironomického mnichem v kláštere Pompose u Ravenny, do notace chorální na ctyrlinkový system pozdęji v Arezzu ; vynikal velikou uceností a o vícehlasost tím, ze stanovil nová pra- a znamenitou methodou vyucovací. Męl vidla pro vedení hlasű a ucil jich krizování zvláštní osud, ze všechny vynálezy pred ním i po nęm byly mu pricítány, kdezto 9. Pocátky nęmecké duchovní písnę. pozdęjší doba mu zase všechny zásluhy Prameny, ze kterých nęmecká píseń cír- upírala. Hlavní význam jeho spocívá v tom, kevní se vyvinula, jsou: ze zdokonalil linkový system a methodu 1. Byly prekládány latinské hymny a vyucovací. První ucil intonaci tónű, kdezto k tęrrito prekladűm uzito melodií Rehor- az dosud ucili se zpęváci zpęvűm pauze ských. Na pr. hymnus »Veni creator Spi- dle sluchu pomocí neum. Uzíval pri tom ritus« byl prelozen »Komm Geist und monochordu a hymnu o sv. Janu Krtiteli: Schdpfer«. IIt queant laxis Famuli tuorum 2. Prekládány byly latinské hymny a pre- Resonare fibris Solve polluti klady zpívány k melodiím svętským; tak Mira gestorum Labii reatum hymnus sv. Bernarda z Claiwaux »Salve Sancte Joannes. caput cruentatum« byl prelozen »0 Haupt voll Blut und Wunden« a tento preklad Melodie tohoto hymnu byla tak upra- zpíván na melodii svętského madrigalu od vena, ze kazdý ze šesti veršű zacínal vyš- Haslera. ším tónem. Byla to pomúcka pro pamęt 3. Na svętské melodie lidové zpívány byly pęvcu jako naše stupnice, ale ne solmisace. texty duchovní; tak píseń »Von Gott will Solmisace vyvinula se u Quidonových záku ich nicht lassen« byla zpívána na melodii na základę tehdejší šestitónové rady, hexa- písnę »Ich ging einmal spazieren«. chordu. Dęlo se to následujícím zpűsobem: 4. Nové texty vznikly prepracováním svęt- Dvacet tehdy uzívaných tónű bylo rozdę- ských písní lidových. »Den liebsten Bulen, leno v sedm hexachordu a podlozeny kaz- den ich han« bylo prepracováno na »Den dému slabiky: ut, re ..., tak ze na pűltón liebsten Herrn, den ich han«, pripadly vzdy slabiky mi, fa. Byly tri druhy 5. Nękteré melodie vznikly tím zpűso- hexachordu : prirozený (naturale) na c, tvrdý bem, ze sbęratelé pokládali soprán ctyr- (durum) na g a mękký (molle) na f. Pri hlasého zpracování za vlastní melodii, která prechodu z jednoho hexachordu do dru- však dle tehdejšího zvyku byla jako cantus hého rídila se jména tónu ostatních dle firmus zpívána v tenoru. Isaak vícehlasnę púltónu mi- fa, tak ze tentýz tón dle hexa- spravoval lidovou píseń » I n n s b r u c k, chordu, k nęmuz nálezel, męl 2 az 3 jména: ich muss Jich lassen«. Jejím soprá- nem zpívali katolíci píseń k sv. Annę a c d e f g a, - f g a hes c d, - g a h c d e. protestanté »Nun ruhen alle Wálder«. 6. Byly tvoreny nové texty i melodie. Tato zmęna v pojmenování slula m u t a c e. (Príštę dále.) 17 IvrIw v KU ctyricátým narozeninám Vojtęcha Ríhovského. KAREL EM. HROBSKÝ. VOJTĘCH RÍHOVSKÝ narodil se dne 21. dubna 1871 v Dubu na Moravę, kdez otec jeho byl rídícím ucitelem a spolu reditelem kúru pri farním proboštském chrámu Pánę. — Ponęvadz otec jeho by1 více reditelem kűru nez ucitelem, męl mladý Vojtęch mnohou prílezitost dobrou církevní hudbu slyšeti. -- Není tedy divu, ze v kolébce jí odkojen prímo »fabrikuje« mše, vlozky a pod. Strední školy (reálku) studoval nejprve ve Šternberku, pozdęji v Olomouci; láska k hudbę nedala se však utlumiti a proto odebral se do Prahy na školu varhanickou, kdez po 2 léta pilnę studoval a .po další dva roky navštęvoval pęveckou a operní školu Lukesovu, pak ústav Arnošta Cerného na Král. Vinohradech. — Po vykonaných stu- diích prevzal po otci rízení kűru pri proboštství dubském, kdez celých deset let setrval | ||||
|