|
| ||||
| ||||
|
68 CYRILL XXXVII.
se nezalekl, povazuje secvicení kostelního sboru za úlohu právę knęzi primęrenou; vzdyf knęz nalezne pri tom »velmi lehký prostredek, dítky i dospęlé k vlastnímu jejich uzitku a ke vzdęlání lidu kolem sebe shromázditi a pri tom zpęváky samé, ale pak téz jich prostrednictvím celou osadu v podstatu i ducha církevního roku uvésti«. Ale tęch knęzí, kterí by nárol{u tomu odpovídali, jest mizivę malý pocet. Dotcené zde zjevy jsou však politování hodny téz se stanoviska h u d e b n ę- p a e d a g e g i c k é h o v ű b e c. Nejvznešenęjší úkol umęní jest ethicky pűsobiti na srdce lidské, je ocišfovati, polepšovati, ušlechfovati. Tím stojím nctoliko na pűdę kre- sfanské filosofie umęní, nýbrz znám na své stranę i lepší smęr filosofie recké. K jakému konecnę cíli byl by zde clovęl{ se svým umęním, kdyz ne k sluzbę a zvelebování toho, bez nęhoz by ani zíti, ani pusobiti, ani vűbec býti nemohl ? To jest náhled kresfanské vędy o úkolech umęní vűbec. Jen k tomu úcelu postavila církev všecka umęní do svých sluzeb a pűsobí jiz tím opravdu kulturnę a stává se tak nejvętší vychovatelkou lidu. Jestlize dnes výchovná cena umęní více se zdűrazńuje, męla by býti i následovnę církev ve svém tisíciletém díle výchovném intensivnę podporována. Ceho odepírá lidu bída zivota, poskytuje mu dennę církev: otevírá lidu své chrámy a skýtá mu svojí stále se strídající bohosluzbou, která sama opęt jest organickým dílem umęleckým, posvátné jevištę na oltárích. Církev nahrazuje lidu umęlecká musea svými slohovými stavbami, svými obrazy a sochami i ná- radím bohosluzebným. Katolický chrám jest lidu dvoranou hudební stále otevrenou, kde se ucí ušlechtilým, povznášejícím zpęvem své duchovní vášnę premáhati a ušlechfovati. Pamętihodným pro hudebního paedagoga zűstává výrok Platonűv v jeho reci »O státu«. Recký filosof varuje pred »zavedením nového zpűsobu zpęvu, nechceme-li všecko prohráti. Nelze soustavou hudební otrásati, aniz by soucasnę nejhlubší základy zrízení byly ohrozeny. Zkáza dere se touto cestou zcela skrytę. Zdomácńuje znenáhla, uchvacuje nepozorovanę mysli a smýšlení, šírí se odtud do denních stykű a jimi pres zákony a spolecnost, az konecnę všecko ve verejném i soukromém zivotę znicila«. Jestlize my kresfanský náš rád spolecenský pokládáme za pevnęjší, nez aby Izi- hudba základy jeho podryla, jsou prece tato slova pozoruhodna, ponęvadz dokazují výchovnou cenu hudby. Proto také műze pseudoliturgická hudba, která duchu i úmyslűm církve se protiví, pouze pustošiti. A proto jest i stav dnešní církevní hudby téz otázkou verejného blaha, která nesmí býti ponechána diletantűm a hudebním remeslníkűm, kterí o úmyslech církve mají stejné ponętí, jako slepý o barvách_ A je-li ochrana duchovních statkű, v umęní slozených, úkolem prozíravé a opatrné vlády, vypinila naše rakouská vláda tento úkol zúpina. Zrízením zvláštního oddęlení pri c. k. akademii hudby hodlá skutecné církevní umęní hudební podporovati. Zde znají vychováváni bytí muzové, kterí mají býti hlasateli pravého umęní ve svých krajích a zemích. Theoreticky i prak- ticky dűkladnę vzdęlaný ucitel zpęvu v knęzských seminárích a rovnęz takový reditel kűru mohou léciti zlo sesvętštęné hudby církevní. Naše vláda zaslouzí za to dík našeho episkopátu, kterýz tímto verejnę pronáším, ale téz dík všech uznalých katolíkű, kterým na dűstojné bohosluzbę zálezí, jakoz i všech, kdoz umęlecky vychovávají, nebof tito vędí, ze lidu jest kostel jediným chrámem umęní. Ke konci reci své nejd. p. biskup v resoluci pronáší prání, aby r e f e r á t h u d e b n í pri místodrzitelství ceském povýšen byl na s a m o s t a t n ý d e p a r t e m e n t, címz by se chefovi departementu umoznilo samostatnę pűsobiti na poli reformy círk. hudby; zá- roveń vyslovuje prání, aby za Cechami v zrizovaní h u d e b n í c h r e f e r á t ű následo- valy ostatní zemę na ríšské radę zastoupené. Po reci nejd. p. biskupa, nadšenę prijaté, následovala prednáška prof. D. Orla: 0 vyucování zpęvu v knęzských seminárích a na theologických fakultách. Titul prednášky obsahuje zcela dva rűzné díly; první se týká praktického pęstęní chorálu a polyfonie v a 1 u m n á t e c h k nęz s k ý c h; druhý zodpovídá otázku, jak se pęstuje dosud a jak by zádoucno bylo pęstovati c í r k e v n ę-h u d e b n í v ę d u pri theologických fakultách na universitę. Predem pro porozumęní jest nutno pripomenouti, ze bohoslovci navštęvují pred- nášky pro rádné predmęty n a f a k u l t ę; na venku jsou místo fakult v biskupských | ||||
|