| ||||
| ||||
70 CYRILL
provází ho za to »Gotteslohn«. Pravidelný honorár ucitelű zpęvu jest rocnę 200—300 korun. Prímo královský plat 630 K jest udílen pouze jednomu smrtelciíku mezi uciteli zpęvu v seminárích rakouských. Zkouška ze zpęvu se pravidelnę nekoná; nękde jen bohoslovci IV. roku ukází pred svęcením, jak ovládají knęzské zpęvy. Jenom v jednom prípadę jsem nalezl, ze bylo se podrobiti zkoušce ze zpęvu kromę bohoslovcű IV. rocníku i bohoslovci roc- níku I• V krajinách nęmeckých utvorili si bohoslovci-pęvci svűj »Cecilienverein« a zpívají v nęm vícehlasnę. Odbor tento »Cecilienvereinu,< jest zároveń zmínęnou jiz »schola cantorum «. Z obrazu nacrtnutého jest patrno, ze ve vyucování liturgickému zpęvu není v semi- nárích systemu, protoze vętšinou schází dostatecná doba pro potrebná cvicení. (Príštę dokoncení. Repetitorium dęjin hudby. EMIL B E Z E C N Ý. (Pokrac.) 10. Hudba mensurální, falsobordone. stala se polyfonie, kdyz »cantus firmus« cili tenor chorální melodie byl provázen kromę První pokus o vícehlasost nalézáme diskantu, chlapeckého to hlasu, b a s s e m v traktátę uceného mnicha benediktinského a altem. Hucbalda ze sv. Amanda (840—932). Není Soucasné zpívání nestejného poctu tónű vynálezcem vícehlasosti; mluví o ní jako soudobnę ve více hlasech vedlo nutnę k úpravę o vęci známé. Vícehlasost vznikla v Anglii, m e n s u r y. Mensura byla urcité a vzájemné a odtud rozšírila se do Evropy. Oddán jsa odmęrování délky a krátkosti tónű. Jedni- studiu recké theorie hudební, uznával Huc - ckou byl »t a c t u s« (takt). Taktem se roz- bald jen kvintu, kvartu a oktávu za konso- umęla doba casová, které bylo treba ku pra- nance a pripadl na myšlenku, aby dva i více videlnému zdvihu a klesu ruky. V notopise hlasű pokracovalo' v tęchto konsonancích; se vyjadrovala mensura rűznou podobou toto organické spojování hlasű v jeden celek not; tak vznikla notace mensurální. Mensu- jmenoval organum cili diafonii. Jsou dva rální zpęv se zpíval bud v taktu d o k o n a- druhy organa : 1. parallelní, v nęmz hlasy 1 é m (tempus perfectum) nebo v taktu n e- se pohybují v kvartách, kvintách, oktávách; d o k o n a l é m (tempus imperfectum). Takt 2. jednostranné (laterární), pri kterém zacínají dokonalý byl trojdobým a predznamenán v jednozvuku, vrchní hlas pak sekundou byl kruhem za klícem ; takt nedokonalý a tercií dostupuje az ke kvartę; oba hlasy by1 dvojdobý a predznamenán byl pűlkru- pohybují se v kvartách a vracejí se v jedno- hem C . — Trojdobý takt byl zván dokona- zvuk. První zpűsob má jen theoretický vý- lým, protoze císlo tri znamená nejsv. Trojici, znam a zűstal pro vývoj umęní bezvýznam- samého Boha, bytost to nejdokonalejší. ným; z druhého vyvinulo se umęní zvané Komposicní formu tehdy uzívané byly: ve XII. a XIII. století »discantus«, od XIV. Organum, Rondellus, kde melodie probíhá a XV. stol. »kontrapunkt«. všemi hlasy; Conductus, trí- az ctyrhlasný, Diskant (Déchant, Chant sur le livre, con- pri nęmz proti tehdejšímu zvyku i tenor trapunto alla mente) vznikl ve Francii a byl byl volnę slozen od skladatele; Copula hlavnę pęstován v chrámu Notre Dame v Pa- v rychlém pohybu bohatę kolorovaná; Mo- rízi. Discantus tento byl s pocátku dvouhlasý ; tettus viz ot. 79. ; Hoquetus (Ochetus) trí- v nęm podobnę jako v »organu« zacal pro hlasný, v nęmz hlasy strídavę zpívaly. V An- vázející cili diskantující hlas s tenorem (can- glii vyvinul se zvláštní zpűsob zpívání zalmű, tus firmus) jednohlasnę, avšak v dalším ve- Melodie zalmová, ve vrchním hlase, byla dení stoupl-li tenor, klesl hlas diskantující doprovázena spodní kvartou a sextou, t. j. a naopak. N ota postavena byla v sextakordech. Jelikoz místo základního p r o t i n o t ę (punctum contra punctum) a tónu byla v bassu tercie, byla tato forma hlasy byly vedeny v p r o t i p o h y b u. zvána falsobordone, faux bourdon, t. j. fa- Diskantující hlas zpęváci s pocátku impro- lešný bass. Pozdęji vyvinul se jiný zpűsob visovali; odtud se tohoto druhu diafonie zpívání zalmű, taktéz zvaný falsobordone, nazývala »contrapunto alla mente« (kontra- ackoliv tohoto jména vlastnę nezasluhuje. punkt »z hlavy«). Z kontrapunktické diafonie Zalmy byly zpívány dvęma sbory tím zpű- | ||||
|