|
| ||||
| ||||
|
72 CYRILL XXXVII.
Hans Sachs v XVI. stol. (Wagner, »Mistri vedli k vrcholu polyfonii, vzniklou v Anglii. pęvci norimberští«,) Má tri doby. V r ann í dobę (1400—1475) 14. a) John Danstabie, zakladatel našeho školy nizozemské, ve kteréz stanovena byla umęní hudebního. pravidla o kontrapunktu, pűsobili H e n r i- cus de Zelandia, Busnois(biisnoa), Vznik a vývoj polyfonie jest hledati v Bri - B i n c h o i s (binšoa), F a u g e s (Fog) a tannii. V dávných dobách byla tam polyfo- zvláštę D u F a y (dyfé), (?-1474), který pę- nie pęstována b a r d y a dospęla na zá- stoval s oblibou kánon. Sloh jeho je tvrdý a kladech lidového zpęvu záhy k neobycejné suchopárný. Disonancí uzívá v prűchodu na dokonalosti, jak to dokazuje dvojitý šestihlasý neprízvucnou dobu taktovou. Text zanedbává kánon kukackový, jejz napsal mnich ]o h n jako jeho nástupci. Ve skladbách prvé doby Fornsette v Readingu ve XIII. st. školy nizozemské text není hlasűm pode- Velikého rozkvętu nabylo polyfonní umęní psán; pouze pocátecní slova (Kyrie — Et v Anglii, kde král J i n d r i c h V. dal po- in terra pax —) jsou uvedena na zacátku cátkem XV. stol. sbory waleských bardű jednotlivých hlasű ; podlození dalšího textu do sluzeb církevních. Církevní polyfonie prenecháno bylo libovúli a umęní pęvcovę. s doprovodem nástrojným jako »n o v é u m ę- Text nebyl nicím nez solmisacními slabi- n í« (ars nova) zlomila nadvládu jednohlasé kami. rehorské melodie a vzbudila obdivu vévody S t r e d n í d o b a (1475 -1525) znací lana z Burgundu a nęmeckého císare Sig- piný vývoj a rozkvęt polyfonie. Hlavními munda, kterí ji uvedli do Evropy Po smrti mistry té doby jsou : 0 k e g h e m (Ocken- J i n d r i c h a V. v Anglii zavládly válecné heim) t 1495, H .o b r e c h t j 1505, ] o s- nepokoje a pęvci anglictí stęhovali se do q u i n d e P r ę s (Zoskén deprá 1450-1521, Evropy. Z nich se proslavil J o h n D u n L a R u e (lary), 6 rum e I, Compęre s t a b 1 e, jejz belgický theoretik a skla- (Kompér). Josquin de Prés byl první, jemuz datel Tinctoris (]- 1511) oznacuje o t c e m se podarilo oduševnit: kontrapunktickou vlastního kontrapunktu. Dun- formu svých skladeb. Umęní kontrapunktu stable, (zemrel roku 1453 ve Walbrooku prechází v té dobę v umPlűstkárství pro- kdez jest pohrben ve svatoštępánském dluzováním, zkracováním a nápodobením chrámu), jest dle novęjšího badání za- pűvodního thematu. kladatelem evropského umęní tónového a Zpęvákűm bylo napred luštiti význam hlavou staroangiické školy skladatelské, rűzných básnických rcení, jimiz autor tajil jez zhostila se pout církevních tonin a zpűsob, jak jest zpívati jednotlivé hlasy. Bylo hudbu zalozila na trojzvuku naší prirozené na pr. predepsáno zpívati zpűsobem »ra- harmonie durové a mollové; melodie Dun- cím cili hebrejským;« »smrt bylo zamęniti za stableova zalozena jest na harmonickém zivot« ; bylo ríditi se slovy biblickými: » Kdo podkladu, címz se liší od absolutní melodie se povyšuje, bude ponízen.« Z rűzného chorální, jez harmonického podkladu po- predznamenání taktového vyplýval hlas druhý, strádá. Tento harmonický podklad vysvętluje tretí, ctvrtý. Místo klícű psala se znamení se tím, ze byli skladatelé anglictí znamen!- otázek. Kdyz otazník se nahradil klícem, tými umęlci na 20strunné harfę. Na místę bylo ]ze tutéz skladbu zpívati v rúzných to- presné diatoniky nastupuje v theorii i praksi ninách církevních. (Missa cujusvis toni). Pri chromatika az k 5, a 5'. Tato znaménka kánonu nebyly oznaceny ani klíce ani ná- nebyla psána pred noty, nýbrz nad nę a stupy jednotlivých hlasű (hádankové kánony). nazývala se accidencemi cili accidentály. Skladatelé cerpali obycejnę k mešním sklad- Díla Dunstableova, jenz' byl nejstarším mi- bám a k motettűm »cantus firmus« z cho- strem figurální hudby, »nestejného to kontra- rálu nebo lidové písnę. Jimi byly na pr. punktu«, byla po staletí neznáma a teprve L' homme armé, Malheur me bat, ]'ai deuil. docenęna zásluhou Lederera a Riemanna. Cantus firmus objevuje se zpravidla v tenoru. (Tríhlasá píseń »O rosa bella« a dvę »Veni Skladby mešní, které postrádaly rnotivű Sancte Spiritus«.) Veliký pocet polyfonních z chorálű a lidové písnę, zvaly se »Missae skladeb mistrű anglických XV. stol. jest za- sine nomine«. psán v šesti tridentských kodexech, jez vy- Josquin de Prus první psal hudbu na text dal Adler a Koller. Anglictí mistri, kterí »Stabat Mater« ; po nęm Palestrina, Astorga, opustili vlast, nalezli zvláštę v Nizozemí Pergolese, Pa~Siello, Haydn, Kiel, Rossini, mnoho záku. Dvorák, Musil. — Ze zákű Josquinových b) 0 nizozemské škole. vynikli Ducis, Gombert a jannequin (San- K nizozemské škole patrí rada umęlcű kán), který psal první v- XVI. století pro- stol. XV. a XVI. v Nizozemsku, kterí pri- gramní hudbu; svým ctyr az pętihlasým | ||||
|