|
| ||||
| ||||
|
XXXk-II. CVRILL 73
chansonűm dával nadpisy: »La Bataille«, text byl zanedbáván ve vokálních skladbách. »Le caquet des fe-nmes« (Rozmluva zen), Viz ot. 14 b ! Otcové církevní, shromázdęní »La jalousie« (Zárlivost), »La chasse de na snęmu tridentském (1545—1563), za- licvre« (Hon na zajíce), »Le rossignol« atd. bývali se proto reformou církevní h u d b y V t r e t í d o b ę (1525—1600) vytvorují a zádali návratu k rehorskému chorálu. nizozemští mistri v 1 t a I i i nové školy, Avšak nękterí príznivci hudby figurální, t, j. a italští mistri obrozují nizozemské umęní. »nestejného« kontrapunktu, zpűsobili, ze Pa- Nálezí sem A d r i a n W i l l a e r t (Vilart) lestrina, proslulý jiz tehdy svými imprope viz ot. 18., pűvodce dvojsborových skladeb, riemi, byl povęren úkolem sloziti mši, JakobArcadelt,A. Gabrie1i(ot.18.), která męla dokázati oprávnęnost figurální Claudius Goudimel, Palestrina hudby. (Improperie = výcitky zacínají slo- (ot. 16.) a 0 r1ando di L a s s o (ot. 19.), vy: »Co jsem ti ucinil, lide -nűj — odpo- vęz mi.« Jsou zpívány kazdorocnę na Ve- 15. Kánon. liký pátek.) Palestrina podjal se tohoto Kánon jest nejprísnęjší forma hudební imi- úkolu a napsal tri ruše, které byly provedeny tace, pri které dva hlasy, nebo i více hlasű pred- v paláci kardinála Vitelozziho První dvę náší tytéz intervally, nikoliv však soucasnę, vzbudily souhlas, tretí strhla všechny k nad- nýbrz za sebou. Jest kánon v jednozvuku, pri šenému obdivu. Jest to šestihlasá skladba kterém oba hlasy prednášejí tóny téze abso- »Missa Papae Marcelli« (pro soprán, alt, lutní výše. Pri kánonu v oktávę, kvintę, 2 tenory a 2 bassy) a vzbuz-.rje obdiv kvartę ... nastupuje drahý hlas o oktávu, ještę dnes. Palestrina pouzíval v ní kontra- o kvintu, o kvartu ... výše nebo níze. Další punktického umęní jen potud, pokud se mu varianty povstávají prodlouzením anebo zkrá- zdálo zpűsobilým uplatniti ve skladbę sroz- cením tónu v imitujícím hlase (canon per umitelnost textu. Práce vyznamenává se augmentationem, canon per diminutionem), jednoduchostí, klidným slohem a mistrnou prevratem všech intervallű (canon per mo- deklamací textu. Palestrina byl neobycejnę tum contrarium aneb c. al inverso). Pri ra plodným, zanechal veliké mnozství nejrűz- cím nebo zrcadlovém kánonu zacíná druhý nęjších skladeb, jez vydal po vętšińę dr. Fr. hlas melodii od zadu. Kánon byl zván fugou X. Haberl. Z nich vyniká : »Stabat Mater«, (z lat. fuga) _= útęk neb caccia = honba. vydané R. Wagnerem, »Píseń písní«, mše Fuga ad minimam jest kánon, v nęmz imi- »Assumpta est Maria«, »Lamentace« a j. tující hlasy nastupují po uplynutí jedné mi Z rozkazu papeze Rehore XIII. revido- nuty (pűlnoty). val chorál, avšak bezúspęšnę. Kníze hudby, K nejvyššímu vrcholu privedli tuto formu Palestrina, (zakladatel nejstaršího cecilského nizozemští mistri. S oblibou ji pęstoval D u spolku), nazývá se hlavou a vrcholem rím- Fay; z pozdęjších mistru uzil formy kano- skéškoly, kterou zalozil jeho zák G i o v ann i nické J. Š. Bach ve skladbách vokálních a M a r i a N a n i n i. Do rímské školy patrí rada v díle »Kunst der Fuge«. Haydn napsal ucitelű a zákű od polovice XVI. stol. az do kánony pro zenské hlasy, Mozartűv jest XIX. století, kterí umęní kontrapunktické nejslavnęjším pętihlasý kánon Kyrie ; Klengel podrídili kráse zvuku a pravdę výrazu. má 48 kánonű a fug. Brahms: kánony pro Soucasnę s Palestrinou pűsobil v Rímę zenské hlasy a Schumann: kánony pro zen- Španęl Ludovicoda Vittoria, jenz pro- ské a muzské hlasy a kanonické studie pro slul sbory k pašijím; téz pęstitelé madrigalu, pedálový klavír. Jan Animuccia, Luca Marenzio a zák Palestrinűv, Giovanni Maria Na- 16. Palestrina a rímská škola. n i n i , z jehoz školy vyšli : F e l i c e A n e- r i o, G reg o r i o A l l e g r i, skladatel devíti - Giovanni Pierluigi Sante, zván dle svého hlasého dvousborového Miserere, jez se rodištę da Palestrina (* r. 1514), byl kapel- zpívá na Veliký pátek v sixtinské kapli strí- níkem v rűzných chrámech rímských (St. davę s Miserere Bainiho a Bajiho (viz ot. 46.), Giovanni v Lateranę, St. Maria Maggiore) Francesco Soriano, Bernardino a zemr. jako kapelník chrámu sv. Petra r. 1594. Naniniajehozáci Ugolino,Benevoli V prvních skladbách krácí ve šlepęjích svých (napsal k zasvęcení dómu v Solnohradę predchűdcű (Animuccia, Festa a Morales); slavnostní mši a hymnus pro 12 sboru a jest proto chybno oddęlovati ho od nich a 53 hlasű; Bernabei, Agostini. Rímská prohlašovati ho jediným tvűrcem církevního škola lišila se od kvetoucí tehdy školy b e- slohu. Jím vyvrcholil vývoj nizozemské školy. n á t s k é vázností, prísností slohu a pęstę- Jeho cinnost padá v dobu, kdy u m ę 1 ú s t k y ním zpęvu »á capella«. Prevzala od Benát- nizozemské dosáhl,,, vrcholu, tak ze liturgický canű vícehlas a hledala v bohatosti hlasu | ||||
|