|
| ||||
| ||||
|
74 CYRILL XXXV11.
(az 96 hlasű) náhradu za imitacní umę- sacrae« dovoluje výslovnę vokální a instru- lűstky, jichz se zrekla. mentální provedení. Jeho sonaty pro 3 hlasy byly ještę pűl století po jeho smrti vzorem 17. Sixtinská „capella” strediskem církevní pro skladby tohoto druhu. Výtecný varha- hudby. ník B a n c h i e r i nálezí svými kanzonami k spoluzakladatelűm s o n a t o v é formy. Cím byl Benátkám kostel »San Marco«, Jako skladatel dramatických scén tím byla Rímu papezská kaple sixtinská, patrí spolu s madrigalistou V e c c h i m nejstarší to stredisko katolické hudby cír- k predchűdcűm operní hudby. Výborný cír- kevní. Sixtinskou kapli postavil papez Six- kevní skladatel a zák Gabrielűv, G r a n d i, tus IV. ve Vatikánu. Michelan,-elo a Ra- uzívá ponejprv slova »k a n t á t y« pro více- fael ji vykrášlili svým umęním. Sbor pęvcű vęté zpęvy sólové. V benátské škole byl zpíval zde všechny skladby bez jakéhokoliv téz pęstován »ricercare,,, pro loutnu a var- prűvodu (á capella). V sixtinské kapli nebylo hany a »t o c c a t a« pro varhany. Jsou to varhan a úcinkovalo v ní po návratu pa- první formy samostatné instrumentální hudby. pezského dvoru z Avignonu (1378) mnoho (Viz ot 87.!) Francouzű, Nizozemcű a Spanęlű. Prijati byli Poslední mistri benátské školy, kterí sklá- jen svobodní pęvci se ctyrmi nizšími svéce- dali církevní skladby ve vázném slohu cír- ními. Palestrina byl téz nęjaký cas clenem kevním, byli A. Lotti, Caldara a B. Marcello tohoto sdruzení; bylo mu však odejíti, po- (viz ot. 35.!). Zakladatelem d r u h é benátské nęvadz byl zenat. Soprán zpívali chlapci, školy ve smęru hudby dramatické jest zván pak falsetisti, pozdęji kastráti (az do A Monteverdi (viz ot. 26.!). XIX. stol.). Jméno »capella« prešlo z míst- nosti, ve které sbor se nalézal, na zpęváky 19. Orlando di Lasso. a pozdęji ovšem téz na doprovázející instru- mentalisty. rJrlandus de Lassus, narozen v Monsu v Hensku 1532, cestoval po Anglii, Francii, 18. Adrian Willaert a benátská škola. i Nęmecku a stal se na doporucení F u g- g e r o v o kapelníkem v Mnichovę, kde byla Zakladatelem školy benátské jest A d ri a n nejvętší »capella« tehdejší doby v Evropę; W i 11 a e r t, kapelník v San Marcu v Be- tam zemrel 1594. Pocet jeho dęl jest nátkách. Zemrel r. 1562. Jest tvűrcem dvou- obrovský; napsal pres 2003 skladeb, jako sborové skladby, jez jest v podstatę renais- mše, motetta, chvalozpęvy »Magnificat«, sancí antifonického zpęvu sv. Ambroze; vícehlasé sbory k pašijím dle sv. Matouše, moznost postaviti pęvce na obou galeriích pri nichz slova Kristova a evangelisty zpí- v kostele sv. Marka, opatrených varhanami, vány chorálnę; dále psal cetné madrigaly, vnukla mu myšlenku psáti sklady pro dva chansony, villanely a komici{é nęmecké sbory. Tím zpűsobem docílil nových, ne- písnę. Mistrem byl v motettu. Roku 1560 bývalých úcinkű. Kazdý sbor tvoril pro komponoval sedm kajících zalmű Davido- sebe celek se samostatnou harmonií. — vých, jichz dokoncením postavil si po- K jeho bezprostredním zákűm nálezí A n- dobný pomník jako Palestrina dílem »Missa d r e a G a b r i e l i, ucitel Haslerűv, var- Papae Marcelli«. Komposice jest rozdęlena haník u sv. Marka, skladatel cetných cír- dle jednotlivých zalmových veršű ; zakoncení kevních skladeb. Gabrieli a jeho synovec jest vzdy šestihlasé. [ Magnificat anima mea Jan uzívali nejprve jména »C o n c e r t i dominum« jest chvalozpęv Panny Marie e c c 1 e s i a s t i c i«, jez jsou vokální skladby v domę Zachariášovę a patrí ke trem chva- církevní s instrumentálním doprovodem. lozpęvi m evangelijním (Cantica maiora), C y pr i a n d e R o r e proslul jako skladatel jez se zpívají pri nešporách. Slavné »Magni- chromatických madrigalű. — V i c e n- ficat« napsal téz Durante a J. S. Bach ; t i no snazil se obroditi chromatický a en - obé vydal R. Franz.] harmonický tónorod ; Z a r l i n o (viz ot. 1.!) Fra Constanzo Porta kladl rád 20. 0 vynikajících vrstevnících Nizozemcú. cantus firmus do bassu; J a n G a b r i- e 1 i, synovec Andrea a t v ű r c e orche- Soucasnę s mistry nizozemskými pűsobila strální hudby psal samostatná instrumen- v Nęmecku rada mistru n ę m e c k ý c h, tální díla: »Kanzony a Sonaty 3—22hlasé, kterí pęstovali kromę obvyklých forem (mší, varhanní skladby a vícehlasá díla pro zpęv motett atd.) s oblibou vícehlasou píseń a nástroje (»symphoniae sacrae« a »con- nęmeckou. Strediskem hudebním byl Inns- certi ecclesiastici«). Ve svých »symphoniae bruck, Mnichov, A u 9 s b u r g, kde bohatá | ||||
|