|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. š přijímají se. Rukopisy redakciza-Předplatné, CECILIE, slané nevracejí se. s jež činí v Dopisy, týkající se poštovní zásilkou ~iaSOp1S redakce, buďtež za- nacelý leta rokr.m.z1. 12' pro katolickou hudbu posvátnou sílány franco Ferdinandu Lehnerovi na v Karlíně, č. 234. přijímá pouze na je- ; v Cechách, ua 11oravě a ve Slezsku. dnu z těchto dvou dob Š Reklamace zasílány administrace Majitel, vydavatel a redaktor: buďtež do expedice v Praze, řetězová ul-v Karlíně, číslo 234. E R D i N A N D ~. E H N E R. ~ č. 5, I. Číslo 3. V Praze, dne 5. března 1877. Ročnik IV. Obsah: U paedagogické důležitosti zpěvu. Podává katecheta K. Konrád. — Všelijaká objasnění melodická a harmonická. Podává Lev Janáček. Pěstování zpěvu církevního. Z arcidiecése Pražské: Z Karlina. Z Kouřími. L diecése Litoměřické: Z Mladé Boleslavi. L diecése Erněnské:Z Nového Veselí na Moravě. Illas z Moravy. (Dokončení.). — Literatura hudby posvátné. — „Method”. — Listárna. — Hudební příloha č. 3. O paedagogické důležitosti zpěvu. Podává katecheta K. K o n r á d. (Dokončeni.) Ale tak, jak nadchnouti a povznésti umí, dovede zpěv neméně i utišiti, upokojiti a očistiti duši člověka, ano jest někdy též výborným prostředkem k zmírnění bolestí duševných. Známo jest, že David obveseloval trudnou mysl Saulovu zpěvem a hrou na harfu. Podobně soudili o účinku zpěvu Plato a Aristoteles. Doklady k tomu jsou i staré zkazky o kouzlu zpěvu Ariona, Amphiona a j. Athéňané užívali zpěvu a hudby k tomu, by člověka svobodného, často urputného, přiučili upokojování mysli a sebezapírání. Dějepisec Polybius vypravuje, že Arkadové udržovali zpěvem pořádek občanský. Ano Empedokles, Pythagorův žák, prý zdržel kdysi jistého muže od vraždy zpěvným přednesem jistého verše. Plutarch sám užíval zpěvu a hry na lyru k očisEování mysli. A právě pro toto nejužší spojení zpěvu a hudby s nejhlubším nitrem duše lidské a podivuhodné účinky její na člověka odvozovali staří Í ekové původ její přímo s nebe a nebylo žádného důležitějšího obecného úkonu, jejž by proto nebyli zpěvem a hudbou provázeli. Kulturní povaha zpěvu zahrnuje však v sobě i jiný ještě neméně důležitý moment. Jako dovede zpěv vzbuzovati v duši lidské dobré, zušlechEující city, může z těchže příčin rozněcovati v ní také nešlechetné, nemravné a pobuřující city a vášně. Proto již Pytha- goras (v VI. stol. př. Kr.) sestavil pro rozličné city a vášně též obzvláštní rytmy a toniny. Má-li tedy pěstováním zpěvu docíliti se skutečně nejvnitřnějšího zušlechtění srdce a povznešení mysli, jest učiteli záby již přihlížeti k tomu, by zpěvem neznepokojoval a ne-pobuřoval mysli učřiů, nýbrž náležitě šlechtil city jejich pěstováním přiměřených zpěvů. Jen buzeni aesthetických citů má býti předmětem a cílem zpěvu, čímž neaesthetické již se utlumují a tak duše se čistí a šlechtí. Má-li však zpěv i této úloze dostáti, ne-smí lpěti na pouhém povrchu, nesmí spokojiti se pouhým cvikem ústrojí hlasového, nýbrž musí mnohem hlouběji pronikati až do duše. Duše sama musí se zmocniti paprsku zvukového (dechu), jenž má se ústy projeviti zpěvem, musí ho oživiti a takřka obarviti, t. j. musí mu dáti onu povahu a sílu, jaké text vyžaduje, či jedním slovem, zpěvák musí oduševňovati svou přednášku. K tomu konci je třeba, by zpěvák prvé čistil a vzdélával svůj hlas umělým způsobem; neb jest od přirozenosti více méně drsným a neohebným. Proto musí lilas jeho projíti nejprvé zkušebným a čistícím ohněm tetrachordů či rejstříků hlasových, musí se v nich takřka znovuzroditi dvojím cvikem, totiž drže-ním a dýcháním tonů. A zde máme klíč k rozřešení onoho tajemství, proč staří hekové dosáhli takové dokonalosti ve zpěvu. Znalif a cvičilit tetrachordy hlasu lidského, jak svědči též jejich čtyrstrunná zt'_'upx (kytara). Naopak stává se zpěv za dnů našich u mnohých málo záživným a pochybeným řemeslem proto, že považují učitelové zpěvu na mnoze orgán hlasový za hudebný nástroj již hotový , na němž nechávají hned „hráti”, aniž by ho byli 3 | ||||
|