|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 85
Prof. R. D i e t t r i c h z vídeńské c. k. akademie má generální referát o h u d e b- n í m vyucování á vzdęlávání. Dokazuje, ze základem veškerého hudebního vyucování musí býti obsáhlá reforma ucení zpęvu na školách národních a stre d- n í c h. Zádá, aby zpęv byl o b l i g á t n í m predmętem i na stredních školách a dle not aby se zpívalo jiz v 11. trídę obecných škol.*) Nejvętší boj dnes vede se o vyucování hudbę na ucitelských ústavech. S jedné strany organisované ucitelstvo potírá jakékoliv vyucování hre na varhany, staví se zásadnę proti hudebnímu vzdęlání ucitelstva vűbec, aby nemohlo prý otrociti kostelu. S druhé strany rozvázní zivio vé hledí zlepšením h u- d e b n í c h znalostí u ucitelstva zvýšiti znalost pęveckou u dętí a prohloubiti zájem pro hudbu u lidu, vrátiti ceský národ zpęvu. Z téhoz dűvodu navrhoval prof. Diettrich, aby na ucitelských ústavech bylo prí s n ę obligátním vyucování z p ę v u, li o u s 11 m a prípadnę h a r m o n i u jako nezbytné poműcce k vyucování hudbę a v š e o b e c n é n a u c e o hudbę a harmonii. Klavír a varhany mají býti dle navrhovatele jen p o d m í n e c n ę obligátními, címz prý se docílí zlepšení církevní hudby. Zásadnę jest v tomto návrhu zajisté velmi mnoho dobra a pravdy, aby se rádnę a do opravdy vęnoval hre na varhany ten, kdo jednou chce zastávati místo varhaníka nebo reditele kűru. Jest však vázná obava, ze by ucitelské listy a neblahý vliv spoluzákű tak dlouho pűsobil na ochotné záky uciti se varhanám, az by úpinę podlehli terroru a varhany by pak nepęstoval nikdo. Tak by tomu bylo jistę ve vętšinę ústavú našich. Snad by se jinak docílilo zlepšení, na pr. úpravou hodin cvicných, rozmnozením rádných míst c. k. ucitelűv hudby a hlavnę vętšími pozadavky predchozí znalosti hry na klavír pri prijímacích zkouškách do ucitelských ústavil. Nejvętší závadou pro pęstování hudby a zvláštę hudby církevní u ucitelstva jest nábozenská apathie a nedostatek casu, který stráven jest povinnostmi školními a politickou, verejnou cinností. Jest odpor proti všemu církevnímu, téz i proti církevnímu umęní. Na universitách preje si pan navrhovatel, aby hlavnę p r i t h e o l o g i c k ý c h f a k u l t á c h pęstovala se intensivnęji církevní hudba, kterýzto pozadavek ovšem splývá s pozadavky, vyslovenými nejd. p. biskupem Grossem. Cástecnę s pęstęním církevního zpęvu souvisela i prednáška professora G o 11 e r a z c. k. círk. hudební školy ve Vídni-Klosterneuburku. Mluvil sice se stanoviska všeobec- ného o reformę v y u c o v a c í ch m e t h o d na školách obecných v hodinách pęveckých, ale i jeho snahy všeobecné celí k zlepšení pęstęní církevní písnę na školách obecných. V resoluci své zádal následující: »lest uváziti, ze zpęv na školách má veliký význam, ozivuje vyucování ostatním predmętűm, blahodárnę pűsobí na výcvik v materském jazyku a má mocný vliv na pęstęní citűv nábozenských. Jest dále uváziti, ze správnę konaná pęvecká cvicení posilují ústrojí dýchací, zvláštę plíce, a otuzujíce lidský orga- nismus, potlacují rűzné choroby. Pęstęní hudby na školách obecných zajištuje další trvání krásné písnę národní, cvicí pro budoucnost zdatný pęvecký materiál pro zpęv sborový v kostelích i pro koncerty a tím idealisuje snahy lidské Z tęchto dűvodű zádá navrho- vatel, aby zavedena byla v hodinách zpęvních lepší methoda a ucebná osnova. Má na mysli methodu B a t k e o v u a D a l k r o z o v u, jez by se dala uplatniti i pri hodinách tęlocvicných.« Po Gollerovę prednášce ukázal professor Wagner hned prakticky výhody methody Batkeovy na dętském sboru, který teprv pred nedávnou dobou pocal cviciti. Výsledky byly tytéz, jaké u nás jsme slyšeli v pęvecké škole, rízené paní Branbergrovou a jakých docilují vinohradské pęvecké krouzky pod reditelstvím prof. S. Jiránka. Ze všech tęchto príznivých príkladű doporokcí se tedy methoda Batkeova co nejvíce. P r o f e s s o r M o i s s 1 ze Štyrského Hradce odhalil starou bolest ti našich církev- ních lidových písní; akcentoval neumęleckost a necírkevnost kostelních písnicek z doby j o s e f i n s k é, jez se zahnízdily v kostelích jako bejlí, a nelze jich zádným zpűsobem vypleniti. Jejich sentimentálnost je ciní oblíbenými, a vętšina i církevnę approbovaných zpęvníkű je obsahuje. Pęveckým sborem chlapeckým c. k. círk. školy z Klosterneuburku dává prednášeti píseń cennou a hned pro prirovnání na týz text melodii josefinskou. Doufá, ze by vydáním j e d n o t n é h o z p ę v n í k u se nešvar z lidové poesie duchovní dal odstraniti. *) Tento pozadavek prof. Diettricha zdá se mi trochu nejasným; jest nutno dęliti osnovu dle školních let, nikoliv dle tríd, ponęvadz na venkovę v jednotlivých trídách sedí dęti z nękolika školníeh rocníku. Lépe by bylo zavésti vyucování zpęvu dle not az od 3. neb 4. školního rocníku. | ||||
|