|
| ||||
| ||||
|
90 CYRILL XXXVII.
laní hudebníci, aby se radili o jevech hu- Arie menších rozmęrű se zovou k a v a- debních. Mezi nimi byl V i n c e n z o G a- t i n y neb a r i e t t V. V ustálenou formu 1 i 1 e i, otec slavného astronoma; J a c o p o velikého významu vyvinula se arie v i t a 1- Corsi, básník Ottavio Rinuccini, a ské opere neapolské.Tvűrcemtéto tri hudebníci z povolání : E m i l i o de C a- veliké cili »da capo-arie« jest A 1 e s s a n d r o valieri, Jacopo Peri a GiulioCac- S c a r 1 a t t i. Jeho arie sestává ze dvou cini. Ideálem jejich reformních snah bylo hlavních dílű, lišících se náladou, rhytmem obrození staroreckého dramatu. a umęleckým zpracováním. První díl po- Ale jejich snahy narazily na veliké obtíze, skytuje pęvci prílezitost k rozvinutí svého protoze nebylo vzorű v tomto smęru. Cac- umęní, opakuje hojnę text a zpracovává cini v predmluvę k »Nuove musiche« (1602), thema v bohaté míre ; druhý díl jest klid- sbírce to monodických skladeb (madrigalű) nęjší prvého po stránce pęvecké, rozvinuje pro jeden hlas s doprovodem » Basso con- však bohatęjší harmonické a kontrapunktické tinuo« promlouvá o zásadách nového smęru a prostredky. Po tom následuje »da capo«, praví: »Nejhlavnęjší cástí v hudbę jest rec, t. j, vęrné opakování dílu prvního, jejz zpę- pak rhytmus a v poslední radę teprve tón a vák zdobí rűznými koloraturami. Podstatnou nikoliv opacnę. Bez porozumęní slova nelze cástí veliké arie jest instrumentální r i t o r- pohnouti citem. Nutno zavrhnouti kazdou n e 11, který se hraje jako úvod pred arií a hudbu, pri níz není rozumęti slovűm a ta- obsahuje hlavní její melodii. V i r t u o s n í kovou hudbou jest kontrapunkt. Nicí poesii výkony italských pęvcű staly se prűbęhem libovolným prodluzováním a zkracováním doby v neapolské opere hlavní vęcí tou slabik, kazí porozumęní textu a nedovoluje, męrou, ze skladatelé v prvé radę byli nu- aby hudba pűsobila na cit. Proto musí ceni psáti pro pęvce vdęcná císla; tak z »d a kontrapunkt ustoupiti novému zpűsobu c a p o-a r i e« vyvinula se arie k o 1 o r a zpęvu, podobnému harmonické reci.« Jak t u r ri í, která kvetla az do konce XVIII. vidno, jedná se o reakci proti vládnoucí stol. V XIX. stol. ustoupila volnému zpra- tehdy polyphonii. Prvý pokus v tomto cování, rídícímu se pouze pozadavky textu. slohu ucinil V. G a l i l e i; zhudebnil jedno Zejména prestala »da capo-arie«, protoze tlivé scény z Danteova »Pekla«. Vynalezl zdrzovala spád dęje, nemajíc dramatického nový zpűsob monodický a stal se pűvodcem úcinu. G l u c k arie nezavrhl, nýbrz pre recitativního slohu. Roku 1590 vystoupil tvoril ji slohovę v podstatnou cást svého Cavalieri s operou » II satiro,, která však umęleckého díla. Teprve W a g n e r vymýtil nenalezla souhlasu pro madrigalový sloh, v pozdęjších svých dílech arii ve formę v nęmz byla psána. Za to byla první sku- uzavrených císel a nahradil ji hudebním reci- tecná opera »D a p h n e« od Peria na tativem, pri nęmz orchestr zdűrazńoval ná text Rinucciniűv s velikým úspęchem pro- ladu zpívaného slova. vedena 1594. Ji následovala r. 1600 »E u r i- d i c e« o jednom jednání se zpívaným pro- 30. Recitativ. logem. Peri jest vedle Galilea tvűrcem opery cili, jak se tehdy ríkalo »Stile rappresen- Recitativ jest zpűsob zpęvu, pri kterém tativo«, slohu to, jenz byl povazován za nej- na prospęch prirozené prízvucnosti stránka zpűsobilejší pro dramatické hry. Peri sdę- hudební jest omezena na míru nejmenší, luje, ze doprovod byl hrán za scénou — a to jak po stránce melodické, tak po první myšlenka »neviditelného orchestru« — stránce rhytmické a dynamické. Jest pra- a sestával z cembala, citery, houslí, lyry a saickou mluvou ve zpęvu. První opera jest loutny. zbudována na základech recitativního slohu. 29. Arie. Skladatelé pocali komponovatí ve »s ti 1 e rappresentativo«, jehoz jádrem byl Arie jest zpęv pro solový hlas s orche- recitativ. Oblíbili si tento sloh, aby k plat- strálním doprovodem a műze býti soucástí nosti privedli zpívaný text, jejz do pozadí opery, kantáty, oratoria nebo műze býti téz zatlacily kontrapunktické umęlűstky, a aby samostatným dílem, urceným pro koncertní zpęv byl zase prirozeným ohlasem citu a prednes. (Beethoven: »Ah, perfido«, Mozart: nálady. Prűvod recitativu skládali s pocátku 40 arií.) Od ballady liší se lyrickým obsa- velmi jednoduše, a to jako c í s l o v a n ý hem, od písnę menším rozsahem a orche- b a s s, který se prednášel na loutnę, na strálním prűvodem. V novęjší dobę skla- gambę nebo cembalu a byl pouze harmo- datelé píší téz p í s n ę s prűvodem orchestru, nickou oporou k zajištęní intonace. jako Strauss, Albert, Mahler a j. Dríve píseń Teprve pęstitel dramatického slohu M o n- provázena byla loutnou, kytarou, klavírem atd. t e v e r d i a pozdęji S c a r 1 a t t i provázel | ||||
|