|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 91
recitativ bohatęji, címz utvoril »r e e i t a- Wagner, »Tannháuser« , »Mistri pęvci«) tivo a c c o m p a g n a t o«, t. j. recitativ nebo pripravuje na první scény operní (Wag- samostatný, obligátní s hudebnę propracova- nerűv »Lohengrin«, »Tristan«, »Parcival«). ným doprovodem; vedle tohoto nového druhu recitativu se udrzela az na naši dobu forma 32. Alessandro Scarlatti a neapolská škola. starší s císlovaným bassem pod názvem >r e- c i t a t i v o s e c c o« === suchý, prostý re- Alessandro Scarlatti (1659-1725), zakla- citativ, téz recitativo parlante. Prechod z re datel školy neapolské, zák Carissiműv, psal citativu k arii tvorí a r i o s o, t. j. kratší melo veliký pocet církevních, klávírních a varhan- dická vęta bez thematického rozclánkování. ních dęl. Hlavní jeho význam však spocívá Moderní recitativ jest vyvrcholen v pozdęj- na poli operním. Kdezto v církevní ších dílech Wagnerových. -- Zpęv jest veden komposici pridrzuje se ještę slohu rímské deklamacnę, kdezto orchestr hraje »nekonec- školy, zapocal ve svých svętských dílech nou«, bohatę propracovanou melodii. pęstovati sloh mkr á s n ý,« zvaný tak pro svou meiodicnost, jenz vyvrcholil v dí- 31. Ouvertura. lech klassických mistrű. Scarlatti v opere .,>T h e o d o r a« po prvé uvedl »d a c a p o« Ouvertura jest instrumentální úvod k opere veliké arie a »recitativo secco« nahradil neb oratoriu. První pokusy o hudební drama recitativem »accompagnato«. 1e tvűrcem nemęly úvodu, nýbrz zacaly zpívaným p r o italské ouvertury (symfonie). V jeho sto- logem, hraným madrigalem nebo páchjde Francesco Durante (slozil hned dęj e m. Monteverdi predeslal svému Magnificat), L e o n a r d o L e o (Miserere), »Orfeu« devítitaktovou t o c c a t u, trikrát N i c o l a P o r p o r a, zakladatel pęvecké opakovanou. Tvűrcem první, skutecné ouver- školy neapolské a ucitel Haydnűv, A s- tury jest Francouz L u 11 y (1633—87). Tato t o r g a (Stabat mater), F r a n c e s c o »f r a n c o u z s k á« ouvertura se skládá ze F e o, N i c o l a 1 o m e 11 i (Miserere), dvou pomalých dílű, mezi nęz jest obycejnę S a c c h i n i, jenz mimo církevní a komorní vsunut fugovaný díl rychlého pohybu. — díla napsal cetné opery, na pr. »Oedipus«, I t a l s k á ouvertura, které jest tvűrcem P i c c i n i, slavný souper Gluckűv. Piccini Alessandro Scarlatti(1659 -1725), rozšíril finale v celek, sestávající z nękolika skládá se ze dvou rychlých dílű, mezi nęz scén a obohatil formu duetta. Nejlepším vsunut jest díl pomalý. Z italské ouvertury jeho dílem jest komická opera -> La Cec- vyvinula se naše symfonie. Rozlišu- china«. jeme ouverturu: 1. koncertní, sonatové formy, na pr. od Beethovena ke »Koriolanu«, »Eg- 33. Opera Buffa. G. Pergolesi. montu«, »Králi Štępánu«, »Svęcení domu«; Mendelssohna »Sen v noci svatojanské«,»He- Do neapolské školy nálezí téz L o g r o s- bridy«, »Na mori klid a plavby zdar,<, »Atha- cino, jenz vytvoriloperu komickou, lia«, »Ruy Blas« ; od Schumanna » Herman a zvanou »opera buffa«. Vsunul mezi jedno- Dorotea«, »Julius Caesar«; od Griega »V je- tlivé akty vázné opery (opera seria) paro- seni«; od Wagnera: »Faust«, »Polonia«; distické cásti v neapolském dialektu; po- od Berlioze »Korsar«, »Wawerley«; od zdęji byli cásti s komickým zivlem vyńaty Brahmse »Akademická »Tragická«;od Dvo- z tohoto nepríznivého spojení s váznou ráka »Kde domov műj« (k Samberkovu operou a hrály se samostatnę. lest v nich »Tylu« vyd. pod názvem »Mein Heim«), po prvé t. zv. f i n a 1 e ve formę e n s e m- »Husitská«; od Fibicha »Noc na Karl- b 1 u k zakoncení jednání. G i o v a n n i štejnę«, od Cajkovského »1812«; 2. o u ve r- P e r g o 1 e s i (1710—1736) stal se spolu- tury smęsové cili potpouriové, zakladatelem »opery buffy«intermezem »La v nichz jsou ve volném serazení nejkrás - s e r v a p a d r o n a«, jez vzbudilo obrovský néjší motivy z díla, jez predcházejí. Tuto dojem. formu má na pr. ouvertura k Weberovę Posledním a nejslavnęjším jeho dílem jest ,,Carostrelci «, k Rossiniovę »Vilému Tel- »S t a b a t m a t e r«, církevní duetto pro lovi«, k Bizetovę »Carmen« a cetné ouver- dva zenské hlasy s prűvodem smyccového tury operettní ; 3. ouvertury motivicky kvartetta. s operou související cili symfo- nické tónomalby, v nichz skladatel 34. Vznik svętské a duchovní písnę. bud podává prehled následujícího dramati- ckého díla, (Gluck, Ifigenie v Aulidę« ; Mo- a) Soucasnę s písní minnesángrű a meister- zart, »Don Juan«; Beethoven, »Leonore IIL«; singrű vyvinula se p í s e ń 1 i d o v á a s v ęt | ||||
|