|
| ||||
| ||||
|
- 19 -
(t. Palestrina Giovanni) opět zazníti v po-zemském Jerusalémě." A právě pěstováním zpěvu toboto slohu stala se staroitalská škola vzorem zpévu, ještě podnes nepřekonaným; neb naše moderní školy zůstávají na mnoze za ní a nestanou se dříve dokonalými, dokud se k ní nevrátí. Proto zajisté důvodné jest přání, by zpěváčtí spolkové naši obrátili pozornost svou zvláště nyní k tomuto odvětvi zpčvu, k zpčvu kostelnímu, by jím jako mocnou pobudkou k novému svěžímu životu se probudili a k pěstování umělého zpěvu a aesthetickému vzdělávání posluchačů stali se sohopnějšími. Jestif dokázáno, že „umělecký zpěv”, jak dí výslovně výtečný učitel zpěvu Nehrlich, „jest synem náboženství a dle nejhlubší podstaty své zpěvem církevním,” ovšem ne tím, jenž nyní bohu-žel na mnoze se ozývá, nýbrž liturgickým zpěvem dříve popsaným, zpěvem, jenž vycházeje z duše, do ní zase vniká, ji očisfuje, šlechtí a k ctnosti mocně rozněcuje. Proto neváhá týž spisovatel dále říci: „Slohem zpěvu církevního jest každý zpěvák veden zajisté k nejdokonalejším úkonům, byf i nehodlal síly své věnovati církvi, nýbrž svčtu v koncertech a divadlech.” A Nehrlich jest v té příčinč autoritou od císařů vyznamenanou. S tím shoduje se i výrok soudců o výkonech jednotlivých zpčváckých spolků, kteří v švábském městě Reutlingen r. 1874 zápasili o přednost. Pravilif: „Podivno bylo, že spolkové, kteří pevný základ hledají ve zpěvu kostelním, vyznačují se před ostatními krásným tonem, pěknou přednáškou a precisností. Sbor soudců odporučuje na základě této zkušenosti všem zpěvákům co nejvřeleji tvoření zpěvných sborů kostelních, neb aspoii účastenství v nich, poněvadž držený (táhlý) zpěv kostelní nejvíce sluch bystří a podporuje smysl pro polyfonní (eůznohlasý) zpěv.” K tomu dokládá věhlasný reformator kostelního zpěvu Witt: „Tof jest, co stále hlásám: Církev jesta zůstane matkou krásně drženého zpěvu uměleckého.” (Fl. B1. L Kirchenmusik 1875.) Za dnů našich počíná se šířiti vždy více uznání potřeby, aby se kostelní zpěv, zvláště liturgický, velice porušený očistil, napravil a k umělecké výši povznesl. Hle ! zde dána jest našim zpčváckým spolkům vhodná příležitost ku vzdělávání se ve zpěvu umělém hojnou měrou. V zájmu vlastního zdárného trváni a umělého vyvinutí svého, nechf chopí se této příležitosti s touž horlivostí, již na jevo dali v předešlém desítiletí v buzení národního uvědomění. Věnujtež se nyní tímže způsobem i této novó úloze neméně šlechetné, totiž : aesthetickému vzdělávání a šlechtění sebe i národa, již pro-buzeného. Tím i duch vlastenecký může jen získati, poněvadž výše se povznese aesthetickou ušlechtilostí a dokonalostí. Tohoto kulturního momentu jest zajisté třeba, by povšimnu] si i národ český, zvláště v nynější době, by ne-utonul v hrubém materialismu, jenž jižjiž hrozí opanovati pole proti němu. Ovšem bylo by k dosažení této vzácné úlohy nevyhnutelně třeba reorgauisace v řízcuf a cvičeni spolků. Však dobrá vůle železo láme. Z tohoto pojednání snadno lze poznati, jak velkou důležitost má řádné pěstování zpěvu i pro školy i pro mládež. Vydatné podporování zdraví, vzdělávání řeči, šlechtění srdce, buzení čisté radosti a rozkoše, konečné povznášení mysli až k nebi, jež piní duši city nejušlechtilejšími: to vše jsou zajisté ne nepatrné důvody pro náležité ocenění a řádné pěstování zpěvu. Nezbývá tedy nic než přání, by pro tuto důležitost svou byl zpěv ve školácli i v životě pilně a náležitě pěstován a cvičení v něm řízeno bylo učiteli řádné zkoušenými, neb aspoú zkušenými; neb jen pak lze zpěvem dosíci onoho vzácného úspěchu, jenž celým pojednáním jest naznačen. Všelijaká objasnění melodická a harmonická. Podává Lev Janáček. (Pokračování.) Mluveno předešle o taktu, co pouhém časoměrném tvaru, jenž se z rovných dob skládá. Přestupujeme nyní od časoměrných tvarů ku tvarům zvučným vůbec a zvláště pr"ízvučným. Že přízvuk zakládá se na zvučnosti, síle, nikdo neupře; kam ale jej vřaditi v dosti těsné říši sily tónové či zvučnosti? Známo,že přízvučné stupně jsou vždy silnější, nežli sila základná, kterou se skladba nějaká provádí. Tak jest v tomto oddílu ~nf I ~ š Ho-spo - di - no 1 2 3 4 | ||||
|