|
| ||||
| ||||
|
100 CYRILE XXXVII.
Vítáme, ze konecnę se rozkývali ceští varhanári, osamostatnili se od nęmeckých a chtęjí téz nęco podniknouti pro svűj vlastní stav a pro své umęní. Svazu c e s k o s 10 v a n s k ý c h varhanárű jest treba jako soli, aby se zamezila uz jednou nezrízená konkurrence, probudila se nálezitá péce u interessujících cinitelű o stavbu ne nejlaci- nęjších, nýbrz nejlepších strojű a vymýtila se zhoubná a nesmyslná idea z myslí pánű konservátorű, ze nejsou v kostele varhany pro cervotocinou prolezlý truhlík, nýbrz pro hraní. Téz páni architekti nechf laskavę nahlédnou, ze nelze varhanári predepisovati rozmęry skríní a tich detailní úpravu; nevím, co by p. architekt povędęl krejcímu, kdyby na nęm zádal, aby si své tęlo rácil upraviti a stlaciti dle prineseného a v gotickém slohu ušitého kabátu. Kabát se šije dle tęla a skrínę se vymęrují dle poctu rejstríkű, dle rozsahu vlastního stroje, ne naopak. Historicky cenná skríń patrí do musea, nikoliv pro moderní varhany, které potrebují naprosto jiných dimensí, nez starý stroj se svými rejstríky dvojstopovými. Prohlašujeme, ze všechny pozadavky svazu varhanárű jsou totozny se snahami a ideami cyrillskými a ze »Cyrill«, jak jiz bylo stanoveno, dává se zcela do jejich sluzeb. Ze po stránce l i t u r g i c k é a u m ę l e c k é se úpinę chceme ríditi z á k o n í k e m h u d b y P i a X., který obsazen jest v jeho Motu proprio z 22. listopadu r. 1903, ne- treba ani pripomínati. Nez i stránku h m o t n o u a zlepšení financí reditelű kűrű a varhaníkű zapsala jednota ve svűj štít a műze konstatovati, ze intervencí a prímo úmornou prací zvláštę svého místopredsedy velmi prispęla k úpravę platu v Praze a ze nyní luštęna jest dűle- zitá a choulostivá otázka úcasti reditelű pri pohrbech a o jejich pomęru k pohrebním ústavűm a zpęváckým spolkűm, jez ohrozují svým výdęlecným systemern prímo existenci reditelű kűrű pęveckých jednot kostelních. 0. J. C. má tu na mysli slova N e r u d o v a, ze všeobecná mravní velikost jest jen tenkrát mozna, kdyz se snazení po ní spojí zároveń se snahou po materiálním. blahobytu lidstva — jen v souzvuku s ním műze platnę a trvale zkvéstitt. Zajisté zlepšení existencních podmínek bude míti i blahodárný vliv na zvýšení úrovnę círk zpęvu. S druhé strany však nesmí býti pouze a jediné tento hon za penęzi. Nękterí reditelé jen a jen naríkají, hubují na svętskou i církevní vrchnost (obycejnę pri dobré veceri a výborném plzeńském), ale o práci nezavadí. Došly redakce vázné stesky z kom- petentních míst, ze se ještę nalezne za nynęjší doby reditel kűru, který vyhání i zpęváky, kdyz mu chtęjí zpívati i zdarma, zkoušek nedęlá, na pohrby nechodí, ac bére plat, a chce na stranách remuneraci i za to, co nevykonal. Na pr. pozadoval jeden od novomanzelű veliké výkupné za to, ze zenich obdrzel od ordinariátu dispens a męl svatbu v postę beze všech okázalostí, kdy ovšem církevní zákony zakazují rediteli hráti na varhany. Ze nemohl reditel kűru hráti, chtęl aspoń odškodné, protoze prý zenich se nemęl v postę zeniti. N e r u d a napsal r. 1884: rNaríkáme si casto, ze máme málo prátel. Nac ten nárek? Ten je zcela zbytecný. My nepotrebujeme prátel, my máme prítelkynę. Jimi jsou práce a láska k vlasti. A je to poctivá prítelkynę; práce, kdo ji ctí, toho ona ne- opouští. S Nerudou by męli souhlasiti všichni Cyrillisté a míti svými prítelkynęmi práci na poli reformy círk. hudby a lásku k vlasti, jez by se hlavnę jevila opravdovou hudebni výchovou ceského lidu a pęstęním círk. hudby v kostelích, jediných a pravých to kon- certních síní našeho venkova. V práci jsme sice trochu pokrocili, ale ještę mnoho zbývá snah neprovedených. Další práci a snahám, jez prinesou jistę kromę morálního prospęchu i výtęzek hmotný pro všechny pracovníky, volám »Na zdar«! NB. Valným sjezdem cyrillským povęren byl výbor J. C. na návrh prednášejícím daný, aby se postaral uskutecniti h u d e b n ę-p a e d a g o g i c k ý s v a z dle programu v císle minulém uverejnęného. | ||||
|