|
| ||||
| ||||
|
XXXVII.
CYRILL 105 stala se kazdá kvinta ponękud rozladęnou; naše sluchové ústrojí však této nesrovna- losti nepozoruje. Na základę tohoto ladęní lze modulovati i do nejvzdálenęjších tonin, cehoz dríve nebylo mozno. c 7 oktáv c 5 pytli. kouuna _ 12 kvint cistých his 5 p. k. kv. cisté kv. sníz. o'/ pyth. kommatu. P. k. C --- ---- c 5 rozdęleno na l kvint. C 5 rozdęleno - Všechny kv. snízeny o'112 pyth. kom. nals la-iut. Veškeré nástroje klávesové ladęny jsou tím zpűsobem. Werckmeistrűv vynález došel souhlasu u nejvętších soucasníkű. O jeho rozšírení získali si zásluh P r a e t o r i u s, Marpurg, Telemann, Mathesson a R a m e a u, zejména však J. Š e b. Bach svým dílem »Wohltemperiertes Klavier<. 42. Gluck a jeho reformy Gluck, nar. 1714 ve Weidenwangu, obdrzel první vędecké a hudební vzdęlání v Ceské Lípę, Chomutovę, v Praze u Cernohorského, jenz ucil téz Tartinia, Tűmu, Zacha a See- gerta. Pozdęji vzdęlával se G. v Italii u Sam- martina. Zil krátkou dobu v Londýnę, zemrel jako vrchní kapelník ve Vídni 1787. Ve svých prvních operách krácí Gluck ve stopách neapolské opery (Al. Scarlatti). Tento sloh klade hlavní váhu na stránku hudební a teprve v radę druhé pęstuje stránku dramatickou. Pod vlivem hudby Hándelovy a Rameauovy rozhodl se Gluck tento smęr opustiti a kladl dűraz na stránku dramatickou, jako to ucinil Monteverdi a Lully. Gluck v operách »Orfeus«, »Alceste, »Paris a Helena« nastupuje cesty re- formní, o nichz promlouvá v predmluvę k »Alcestę«. Praví, ze se snazil vrátiti hudbu jejímu pravému úcelu, aby slouzila básni, aniz by prerušila dęj a zdrzovala ho zby- tecnými ozdobami. Hudba má text podpo- rovati, jako dobrá kresba má býti pozved- nuta leskem barev. Symfonie nemá byti leda- bylou predehrou, nýbrz má posluchace pri- praviti na dęj. Gluck arie nezavrhl, nýbrz vy, voril ji v úpinę novém slohu jako inte- grující cást opery. První jeho práce nedošly v Nęmecku úspęchu; kritika (Agrikola v Ber- línę) soudila, ze se stanoviska hudebního dramatu jest v nich príliš mnoho hudby a po stránce operní prý príliš málo hudby. Gluck pronikl teprve v Parízi, kde mu pri pravil pűdu Lully, Rameau a Grétry. V Pa- rízi se dávala jeho » 1 f i g e n i e v A u 1 i d ę,« první to opera s motivicky prokompono- vanou ouverturou; potom » Orfeus« a »Alcesta«. Kdyz chtęl komponovati operu »Roland«, prosadila italská strana, ze ten- týz text byl prenechán téz P i c c i n i o v i. Gluck rozzloben spálil své skizzy a napsal »Armidu«. »Roland« docílil úspęchu veli- kého, kdezto »Armida z byla provedena s menším úspęchem. Paríz se rozdęlila ve dva tábory, Gluckistű a Piccinistű, které se navzájem prudce potíraly. Ve prospęch reformních snah Gluckových rozhodla jeho poslední veliká opera »I f i g e n i e n a T a u r i d ę.« Piccini napsal operu na týz text, jez v boji s Gluckovou stejnojmennou operou podlehla. Gluck jest reformátorem vázné italské opery. Sjednotil ve svých dí- lech dramatický dęj, mistrnę lícil vášnę i po- vahy a velikou pozornost vęnoval recita- tivu. Mimo uvedené veliké opery zpracoval francouzskou hru pastýrskou »Královnu máje«, psal symfonie, triové sonáty, krásné »De profundis« pro sbor a orchestr, 8 zalmú ~I capella. 43. Synové J. Šeb. Bacha. Hudebnę nejvýznamęjší.svnové I. Š. Bacha byli: Wilhelm Friedemann, (zvaný Hallský Bach), v nęjz otec skládal veškeré nadęje; syn oddal se však bezuzdnému a lehko- myslnému zivotu a nemohly se tudíz vyvinouti jeho vlohy. Výbor z jeho dęl usporádal R i e m a n n. Veiikolepý varhanní koncert z d moll aranzoval August Strádal ku pred- nesu koncertnímu pro klavír. Karel Filip Emanuel (1714—1788) byl zván Berlínský nebo Hamburský Bach. Napsal velikou radu symfonií, z nichz vyniká D dur; jeho oratorium »Petrus« tvorí spoj- ku mezi tvorbou T. Š. Bacha a Mendels- sohna. U F. E. Bacha jeví se charakteri- stické napodobení vokálního recitativu v in- strumentální hudbę, jehoz pozdęji pouzíval zejména Beethoven v sonátę op. 31 c. 2, v po- sledních sonátách a kvartettech. F. E. Bach proslul dílem ,Pokus o správnou hru klavírní«. Z jeho sonát »pro znalce a milov- níky« vydal Búlow 6 k prednesu koncert- nímu. F. E. Bach jest jedním z prvních zá- stupcú slohu galantního. J. Krištof Bach, zvaný Bach Biickeburský a Jan Kristián, Bach Milánský cili Anglický psal v lehcím slohu a pęstoval téz skladbu operní. | ||||
|