|
| ||||
| ||||
|
21
taktujeme", ale vyznačujeme pravidelný a pak 7,vučný v nejjemnějším svém spoji: co přízvuk! takt časoměrně-přízvučný. Šlo mi o to v těchto dvou rozmluvách, aby samostatně byl pojat živel časoměrný (Pokračování.) Pěstováni zpěvu církevního. Z arcicliecése Pražsl~é Z Karlína. (Činnost sboru ochotnického.) Každý člověk má svou historii. Štěstí s nehodami, požehnaná práce se sklamanou naději stále se střídá v životě. Zůstává li výsledek daleko- za snahou, což na tom? Pán Bůh jednou na váhu položí píli a pot, nikoliv květ a ovoce, poněvadž člpvěk zde pouze zasévá, zdar pak a vzrůst s hůry přicházf. Proto každému dlužno s mravenčí vytrvalostí dále pracovati a neohlížeti se ani v pravo ani v levo. VždyE v živobytí jest více boje než-li míru. Vlastně míru ani není, jen — příměří kratšího neb delšfbo. Líčeni podivuhodného pragmatismu života nazýváme životopisem. Jako jednotlivec má také společnost či sbor osob tentýž účel sledujících co mravní osoba svou historii a proto i zvláštní b i o-g ra f i i. Také zde viny stále se pohybuji, pří-liv s odlivem bez přestání se střídá. Bez činnosti není života a v životě radosti. Stojaté vody zapácbají. Se vznešeností úkolu rostou překážky v pravidelné progressi, jejichž pře-konávání jest činností nejsladší a nejužitečnější. Práce bohumilá jest lékem a daní zároveň. Úděl Adamův mění se v požehnání. Redaktor kdysi povzbuzoval a žádal, aby pěstitelé a přátelé zpěvu církevního zasílali pravidelné, zejmena výroční zprávy o činnosti, vývinu a pokroku jednotlivých kůrů. Kdo u jiných požadavky činí, aby sám práv byl, od něho se především vyžaduje. A proto vlastně s přísné povinnosti v následujícím vy-pisuje se zpráva o činnosti ochotnického sboru karlínského. Zrození sboru, jakož i přirozené vyvinováni se a vzrůst v I. ročníku „Cecilie” zaznamenáno se nachází. Následovné pak apoštolování po Praze v kostelích a koncertech po různu toliko vypravovalo se příležitostně při popisu první cecilské slavnosti pražské, requiem za i" Josefa Fiihricha a p. Má-li se čilost a život ve sboru udržeti, bez podobných přednášek m i m o ř á d n ý c h toho docíliti nelze. Jimi tříbí se vkus, napínáse čilost, tuží se síla, oživuje se horlivost, ustáluje se snaha. Vypisováním uvedených slavností líčeny jsou však pouze jednotlivé momenty rázu více neb méně veřejného a z e v n ě j š f h o. Nyní však dlužno dopiniti je vypravováním života rázu s o u k r o m é h o a vnitřního, — řekl bych domácího a rodinného. Prozřetelná opatrnost odporoučela pro počátek skladby lahodné a zpěvné. Dosavadní vkus zpívajících i poslouchajících vyžadoval toho. Stchle, Greith a Kaim vykonali dobré a platné služby. Není věru! rádno od oplzlé hudby, jaká se před tím na kůrech provozovala, bez všelikého přechodu ihned sáhnouti k nejpřísnější a nejvážnější formě — k chorálu. Aby však ucho poznenáhla připravovalo se na zpěv liturgický, novověké skladby vícehlasné střídány jsou poznenáhla se staršími, čímž nepozorovaně převáděla se pozornost na vkus opravdovější. Jakmile zpívající počali poněkud chápati ducha starých skladeb, také chorál na denní pořádek přišel, který až dosud nepozorovaně a roztroušeně se cvičíval. A čím méně z počátku zpívajícím samým se líbil, tím častěji se zpíval. Chorál jest regulativem vícehlasných zpěvů, na němž se po-znává přiměřenost, hodnota a důstojnost jejich ohledně služeb Ložích. Bez chorálu nemá býti ani jediné zpívané mše. Dlouho trvalo, než sboru chorál skutečně se líbil. Zpíván byl, proto že jsem tak chtěl a nepopustil. Tak hluboko zakořeněn jest vkus moderní hudby kostelní. Introitus, Graduale, Offertorium a Communio zpívány jsou vždy chorálně. Zásadně nepřipouštěla se žádná výminka. Ku převratu v smýšlení vyžadují se leta. Poznenáhla objevovaly se v chorálu zpěvákům vnady. Duch jeho se pochopoval. Účinek se dostavil. Pravili : „Jest krásný !” Veřejná kritika psala: „Sbor karlínský přednáší chorál správně a zajímavě !” (Pokračování.) Z Kouřimi. Před několika měsíci byl ustanoven za řiditcle kůru př•i zdejším starobylém r livárnu | ||||
|