|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 121
STYL. Nejvzácnęjší predností Steckerova stylu je jeho j e d n o t n o s t. Műj predchozí rozbor podává jasnę podmínky této jednosti stylové: základní motiv, k nęmuz skladatel trebas v rűzných variantech se stále vrací, udrzuje tuto jednotnost díla; polyfonické ve- dení hlasű — homofonní místa musejí se v Steckerovę mši hledat — zpűsobuje, ze jedna vęta spadá povlovnę v druhou a tak jednotlivé cásti díla plynou v nepretrzitém toku. Stecker rád uzívá c e s u r, pro které vzdy lze nalézti logický dűvod: co nejlíp vy- stihnout náladu textu. V tomto ohledu zajímá na pr. »Crucifixus ...«, kde sbor prochází vysoce interessantními útvary akkordű a pri slovę »passus« rázem utichne, by místo ucinil solovému bassu v pianissimu šeptajícímu: »passus et sepultus est !~ Jistę jedno »drama- tické« místo mše. V málokteré skladbę církevní vęnována je pozornost k o n t r a s t u— vysoce vý- znamnému aesthetickému prvku — jako v této mši; skladatel všech mozných prostredkű uzívá, jen aby ho docílil. By stálým opakováním základního motivu skladatel neznavil, variruje rhytmus, tempo, základní motiv ten hned svęruje sboru, hned zas varhanám, brzy zas hlasu solovému, jinde zas męní jeho pűvodní zladęní dur v moll — pak nelze se diviti, ze skladba upoutává kazdým taktem. K v š e o b e c n é charakteristice stylu Steckerova uvádím : styl ten hledá v Pale- strinovi svűj základ, není však jeho kopií. Je nesporno, ze skladatel Palestriny si vází, avšak všechno, co mu jen műze skytnout moderní hudba pro skladbu v á z n o u, to z ní cerpá. Pro Steckera neexistují ani v církevní hudbę ohlednę stylu maximy; dbá jen jed- noho : aby neporušil vázného církevního rázu skladby. Zvlášf mnoho z bohatství moderní harmonie vnáší Stecker ve svűj styl — vętšinou jde o útvary, které by pęstitel orthodoxního stylu á la Palestrina jistę dal na index. Hájiti novoty stylu Steckerova netreba : nejpresvędcivęjším argumentem pro jeho oprávnęnost jest sama »Missa sollemnis« — dílo nevšedních pűvabű, avšak prosté všeho, co by mohlo rušit vázný ráz skladby. MATERIÁL. Jím jsou: soli, sbor a varhany. Zacínám posledními: pruvod varhanní v té samo- statnosti, mohutnosti a kráse, v jaké Stecker jej provedl, nemá v naší literature církevní hudby vűbec sobę rovného, v cizí jedinę varhanový part Tinelova »Te Deum« se mu rovná. Jen v »Agnus« ustupuje ponękud do pozadí, jinak vystupuje stejnę úcinnę jako sbor. Prűvod ten je vętšinou samostatný, nereprodukuje pouze to, co zpívá zároveń sbor a casto i vyjadruje myšlenku zcela jinou nez sbor. Nękde ozve se docela solovę: tak pred »Et incarnatus est« a v úvodu k »Benedictus«. V obou prípadech nękolik taktű, co však dovedou povędít! Pro jich zajímavost cituji je zde: LargIallo. Andante sost. f _ft-{`=~--~-d=r' g $ -rys—i—y=—r~T_{Q}[~__T*}}-_~$t~_-Ir= ---_= atd I Pp I I ~ 7l' 7l' 7T ~~_ | ||||
|