|
| ||||
| ||||
|
122 CYRILL xxxvii.
Nelze se diviti, ze Stecker tak bohatę vypravil prűvod varhan — vzdyf má on být dűstojným pendantem k mistrnę pracovaným sborűm se soli. Poslednęjším vytkl Stecker postavení úpinę na sboru nezávislé: isoluje pravidelnę celý solový quartett od sboru — na pr. ve stati »Et in Spiritum«, pak ke konci » Creda«, ba pridęluje mu celé uzavrené cásti mše — celé »Benedictus« az na »Hosanna«; jinde nechává jen solové duo vy- stupovat — »Et incarnatus est« prednáší alt s bassem. To vše prirozenę jen zajímavost skladby zvyšuje. Sbor veden je vętšinou ctyrhlasnę, v místech zvlášf význacných se zdvo- juje, jistę jen k zvýšení dojmu. Nejskvęleji je vypracován sbor v »Agnus«, kde stojí proti sobę 2 ctyrhlasé sbory, vedle nich solový quartett, tak ze soucasnę tu vyznívá 12 samostatnę vedených hlasű — s materiálem tak rozsáhlým mohl se r~dvázit pracovat jen umęlec vysokých qualit, jakým právę Stecker je. „MISSA SOCEMNIS” ve vývoji církevní hudby (naší). Tato mše vyrostla ze zásad šírených školou Skuherského (Cainer, Hruška, Zelinka, Sychra) a Foersterem st. U nás nebylo vűbec nikdy príliš dbáno prísných theorémű, týkajících se katharse církevní hudby. Stecker nedbal ani tęch zachovávaných: prevzal ze svętské hudby všechno, co mu mohla tato vűbec skytnout, aniz by rušila cistę du- chovní ráz skladby — jen tímto všeobecným principem cítil se Stecker býti vázán. V tomto smęru zvlášf neobával se sáhnout v bohaté zdroje moderní harmonie. Napsal vętšinu míst, harmonicky v církevní hudbę úpinę nových tak na pr.: Závęr > 5anctus < z »A~nus«: 2. 3. (varhany).1.~ ,sr U tom ohledu pravým bohatstvím oplývá rmisere« v » Agntts«, pak »Crucifixus«. To jsou n o v o t y Steckerovy hudby. S predchozí naší církevní hudbou spojuje Sfeckera jeho cistę polyfonní styl (o nęmz výše), pak melodika vyvęrající z rímského chorálu, skladatelem svęze zušlechtęná. Stecker uvedl ve svou hudbu prvky cire nové a dobré staré zdokonalil; tím vytkl dosavadní naší církevní hudbę n o v ý smęr, který s predchozím jest v piné souvislosti, neruší jej, nýbrz dále provádí —jest prostę zdrojem zdravého pokroku. O tento má Stecker proto nepopíratelné zásluhy. >Missa solemnis= má príliš suggestivní síly a t:platnila tuto v prvé radę na škole Steckerovę, jejímiz repraesentanty jsou : Picka, Douša a Tregler ~z nich prví dva stojí svému uciteli blíze nez Tregler). Stecker jest rozhodnę štastným se svými záky: tito prejali od svého ucitele principy jeho hudby, tuto však nekopírovali. Tím zachoval kazdý svou individualitu. Pickova =Mše F-dur«, Doušova »in hunorem seti. Venceslai« a Treglerova yMissa brevis« jsou nejskvęlejšími produkty této školy. Nelze prehlédnouti, ze vliv Steckerovy mše jest patrným i v otcovę Missa solemnis«, Nejvíce mę tu zajímá » Missa Jubilaei solemnis, Foerstra staršího. Foerster st., který ze svých soucasníkű jediný az zárlivę strezil zachovávání principű církevní hudby, ší- rených drem. Wittem z Nęmecka, po vydání mše Steckerovy komponuje svou %solemnis-, dílo nejvýš pokrokové. — Rázem vzdává se zásad, jimiz dríve svou Yudbu vázal. Právę Foersterova solemnis= dala novotám Steckerovým — k nimz ostatnę škola Skuher- ského rychleji dospívala nez Foerster st. — definitivní sankci. V periodę po vyjití Ste- ckerovy mše jest mše Foersterova nejvzácnęjší skladbou, dosud nedostizenou.') S bolestí musím konstatovati, ze Steckerova mše — dílo z našich ryze církevních skladeb rozhodnę nejlepší — zűstala takrka neznáma. Provozována snad jen v Praze 1) Akcentuji, ze Foerster st. zűstal jiz pri tomto smęru; jeho pętihlasé --Te Deum« jest v nęm psáno zase podobnę jako zMissa bohemica«. | ||||
|