|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 123
>Nlaholem- a u >D.ominikánű, — stálým repertoirním císlem jest (po 20 rokű) jediné snad u nás v Mladé Boleslavi. Populární rozhodnę tedy není — úkaz jistę smutný. Smutnęjším však rozhodnę jest, ze nebyla asi ani soukromę príliš pilnę studována, jinak bych si stęzí dovedl vysvętliti fakt, ze — af prímo nebo neprímo — viní se škola Ste- ckerova z nebezpecného novotárství, Foersterovi vycítá se jeho »Missa jubilaei solemnis« jako hrích vzhledem k jeho dosavadní tvorbę. Rekapituluji strucnę: Steckerova Missa solemnis jest nejlepším dílem novęjší naší literatury církevní hudby. Superlativ ten odűvodńuje neien vysoce vyspęlé technické umęní skladatele, nýbrz i sílu projevu jednotlivých myšlenek, pak i veliký rozmęr díla, které zdárnę zmoci do- vede jen veliký talent; dále také okolnost, ze -- jak ukazuje jen zbęzná retrospektiva v minulých 20 let naší církevní hudby — dílo to stalo se smęrodatným pro další zdárný vývoj hudby církevní. Nové »Te Deum«. Máme jiz vícehlasé »Te Deum« od Hrušky, Foerstera st., Krízkovského, Douši ; k nim Steckerovo') psané pro 4 hlasy, na více místech však pro šest hlasű — cestnę k tęmto se druzí. Je to skladba myšlená bez prűvodu varhan; (týz také v partiture psán jen »ad libitum« ). Struktura této skladby jest velmi jednoduchá a jasná, jak u Steckera jest obvyklo. Hlavní motiv jest: Produkuje ho soprán, zatím co vzdy bassy soucasnę privádęjí k platnosti motiv: b) Tento motiv byl jistę odvozen prevratem z motivu a). Tretí motiv, s nímz nás rozbor seznamuje, jest: x Upozorńuji zvlášf na tretí cást tohoto motivu. Tu zvlášf si skladatel oblíbil a pro- pracoval ji velmi dűkladnę. Celou skladbu mozno rozdęliti na tyto díly: 1. »Te Dominum confitemur ...« (Moderato con moto.) »Tu rex gloriale Christe • ..« (Tempo I ) Obę partie berou svűj základ v motivu a) (spolu vzdy s b). 2. -Te gloriosus apostolorum chorus ...« (Ni lento.) » Et rege eos ... « (Lento.) Tato místa komponována zase na motiv b). 3. »Te ergo quaesumus ...« zpívá solový »kvartett«. je to samostatná cást. 4. »Patrem immensae majestatis ...« Salvum fac populum.. . Dignare, Domine ... Oddíly ty r e c i t u j e bud sbor ctyrhlasnę nebo jednohlasnę, provázejí-li varhany. 5. Závęr. Zacíná jej »Miserere nostri Domine« (v unisonu) a vše další jest spo- jením všech trí výše citovaných motivű. Hned po unisonu probleskne motiv a) v so- pránu, zatím co bassy jiz chápou se nezbytného korrelatu jeho, motivu b). Pri slovu »Domine« (následujícím po »misericordia Tua«) zase soprán prihlásí se 3. dílem motivu c), který pak projde všemi hlasy a znova zas nelpí na nęm soprán pri slovech: »Domine speravi« a naposledy pri »aeternum«, kdyz pred tím nękolik taktű vzpomíná zas motivu a). ~) H y m n u s T e D e u m ad quatuor (sex) voces inaequales comitante organo ad libitum, op. 18. Vyšlo v e d i c i »C y r i 11« 1911 v Praze. Part. 2 K, hlasy po 20 h. (Redakce Cyrilla v Praze-VII. 348) | ||||
|