|
| ||||
| ||||
|
130 CYRILE XXXVIi.
František Liszt. Napsal E. BEZECNÝ. Motto: Ka dé utnętti v),c-házi z nábo. enslví ve sv~ch po- cálcich a vrací se k nęmu ve vrcholu svélto vGvoje. ne 22. ríjna bylo tomu právę sto let, kdy se narodil František Liszt, jeden z nej- geniálnęjších mistrű tónű, jemuz popráno bylo, aby uvedl hudbu do nových kolejí. Ani dnes, ctvrtstoletí po jeho smrti, nejsou docenęna męrou nálezitou jeho díla, ba ani nejsou známa — v kruzích hudebních. Málo kdo ví, ze na pr. Liszt napsal je- dinę pro orchestr 34 skladeb, pro zpęv a orchestr ze komponoval 50 dęl; málo kdo z hudebníkű męl v ruce jeho klavírní partitury symfonií Beethovenových a dęl Berliozových ; málo jest tęch, kterí prohlédli si jeho h moll sonátu a ještę ménę tęch, kterí ji studovali! I Lisztovi byl údęlem osud veleduchű, ze nebyl rádnę pochopen svými vrstevníky a ze jeho skladbám dostalo se nálezitého obdivu teprv dlouho po jeho smrti. Liszt narodil se v Raidingu blíze Šopronę v Uhrách. Jeho otec byl správcem na statcích hrabęte Esterházya, umęní milovného to magnáta, jemuz po tricet let slouzil mistr Jos. Haydn jako kapelník. Jiz záhy jevil chut k hudbę chlapec Liszt. Otec jeho, jako výkonný hudebník na nękolik nástrojű, úcinnę podporoval chlapcúv talent a umoz- nil mu, ze jiz v devátém roku svého vęku mohl verejnę vystoupiti na koncertu barona z Braunű skladbou Ferd. Riese. Druhým svým vystoupením upozornil na sebe mladý František uherské magnáty Amad(éa), Apponyia a Szapárya, kterí mu zajistili na šest let stipendium rocních 600 zl. Následkem toho presídlil r. 1821 otec se synem do Vídnę, kde prevzal u mladého umęlce vyucování hre na klavír K. Czerný a v theorii Salieri. Jiz v útlém vęku Františkovę jevilo se hluboké, nábozenské cítęní. Denník otcúv obsahuje zajímavou následující poznámku: »Jiz od mládí oddával se duch Františkúv prirozenou męrou zboznosti a se zivým smyslem pro umęní spojovala se v nęm náboz- nost, jez męla charakter uprímnosti, primęrené jeho stárí a jez byla tak smęrodatnou pro príští zralé jeho skladby jako umęlce-« Pűvodnę touzil otec, aby se jeho syn ucil u Hummla ve Výmaru. Humml však zádal za hodinu celý dukát; s Czerným pak smluvil honorár na 2 zl. konvencní mince. Kdyz však otec po 30 hodinách prinesl smluvený honorár, pravil Czerný: »Za malého »Zisi« nelze zádati honoráre.« — Známo jest, ze Liszt pozdęji také vyucoval bezplatnę. Kdyz bylo Lisztovi jedenáct let, napsal církevní skladbu »Tantum ergo«. Na týz text komponoval pozdęji jeden ze svých dvanácti církevních sború. Dne 13. dubna 1823 hrál na samostatném koncertu, jemuz by1 prítomen téz Beethoven. Veliký mistr objal mladého umęlce a poceloval ho. Z Vídnę odešel se svým otcem r. 1823 do Paríze, hodlaje studovati na tamęjší konservatori. Cherubini męl však velikou antipathii proti zázracným dętem a neprijal ho, uvádęje, ze jest »cizincem«. Proto se ve hre na klavír vzdęlával dále soukromę a komposici se ucil u Patra a u Reichy. Doporucením uherských magnátű stal se záhy protezovaným miláckem parízských salonű. V této dobę komponoval radu klavírních kusű a operu »Don San c h e o u l e c h~t e a u de 1' a m o u r «, jez úspęšnę byla r. 1825 vypravena ve Velké opere. (Rukopis bohuzel shorel pri pozáru Opery.) Dvę koncertní cesty v Anglii a tournée ve francouzských departementech prineslo ntu zisk materielni i umęlecký. R. 1827 dotala se ho tęzká rána, zemrel mu v Bologni sur la mer otec. Jeho matka prestęhovala se pak k nęmu z Vídnę do Paríze. Ponęvadz došlo šestiletí, v nęmz pozíval stipendia, byl nucen starati se o matku a o sebe jako ucitel hudby. Na nękolik let ustupuje zcela z verejného zivota parízského a vęnuje se ne tak hudbę jako spíše studiu filosofickému a theologickému. Jiz otce to stálo dost práce, ze ho odvrátil od myšlenky státi se knęzem. Po smrti otcovę ozivla v nęm opęt touha vzdáti se svęta a snazil se nalézti klidu a upokojení v Saint-Simonismu, jehoz nábozenským tendencím holdovali mnozí z tehdejších umęlcű, jako na pr. Fel. David. Ze to myslil váznę, dokazují slova Heineova : »Chvalnou zűstává vzdy tato neúnavná touha po svętle a bozství; jest dűkazem jeho porozumęní pro svaté, pro nábozné ...« A r. 1886 v posledních týdnech svého zivota pravil Liszt ke svým zákűm: » Kdtib}r nebylo hudby, byl bych ,e vęnoval zcela cíz-kvi a hyl lych se stal frantzškánem. 111ý1i1 by se, kdo by se domníval, ze snad .pevnęjší dűvody byly by p inou, abych se stat lehkomyslným abbéem. Nikolív, — nýbrz | ||||
|