|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 131
bylo mým nejvnitrnęišim pozadavkem duše, abych skutecnę nálezel- církvi, jíz jsem chtęl slouziti Tu jest zivot nzűj kruhem, v nęmz stretly se náklonnosti mládí s pozadavky stárí.« A Fr. Liszt prinálezel skutecnę od r. 1858 tretímu rádu sv. Františka. Roku 1831 objevil se v Parízi P a g a n i n i. Jeho hra i osobnost bezdęcnę okou- zlila a strhla k sobę veškeré obecenstvo i kritiku. Není divu, ze fascinující zjev krále houslistű ucinil mohutný dojem i na Liszta, který ihned pojal úmvsl prevésti Pagani niovskou techniku s houslí na klavír. Takto vzniklo »6 P a g a n i n i o v ý c h e t u d dle Paganiniových houslových kapricí pro klavír«. Jest zajímavo srovnati spravování Lisztovo se spravováním Schumannovým. Lisztovy etudy jsou nepo- męrnę jemné a odpovídají technice klavírní, kdezto Schumannovy »Studie« op. 3. a »kon- certní etudy« op. 6. jsou príliš tęzkopádné. Pri této prílezitosti jen letmo poznamenávám, ze teprve »Franz Liszt-Stiftung« umoznilo vydáním Lisztových »Dęl hudebních« studo- vati a oceniti Lisztovy »e t u d y«. Vedle Paganiniových etud jsou nejcelnęjšími jeho »12 E t u d e s d'execution transcendente«, »Etude en 48 exerci- ces«, »Mazeppa«, »Grande fantasie sur la Clochette«, »Morceau de salon«, »Abirato«, »Waldesrauschen«, »Gnomenreigen«.—Ještę vlivnęji a pro jeho budoucí tvorbu uzitecnęji nez Paganini pűsobil na Liszta Berlioz svým dílem »E p i s o d e de I a v i e d' u n a r t i s t e«. Berlioz získal ho pro hudbu programní a pro myšlenku, ze hudba má býti nositelkou poetické myšlenky. »C o b á s- ník stvoril, jest i hudba schopna vyjádriti; hudba bezprostrednę b u d í c i t y , j e z p o e s i e p r o s t ę p o p i s u j e , " tak praví sám Liszt v úvodu k sym- fonické básni »Les P r é l u d e s«. Téz pűsobily na nęho hudebnę-filosofické prednášky. F é i i s o v y (r. 1832), které šírily moderní náhledy o tonalitę a propagovaly zrušení sta- rého názoru o toninę. Jimi nadšen, oprostil Liszt svá orchestrální díla ode všech dosa- vadních pout v umęní a vtiskl tak novou známku a smęr dalšímu vývoji hudebnímu, zvláštę však umęní Wagnerovę a celé nęmecké škole. Jest dluzno podotknouti, ze tehdy (r. 1830) Wagner ještę vęzel zcela ve šlepęjích Haydnových a Mozartových, jak to dokumentuje z té doby slozená Sonata B dur, kdezto Liszt právę pracoval na skizze ke své veliké »r e v o 1 u c n í« s y m f o n i i. Následuje rada let, v nichz Liszt slaví jako klavírní virtuos neslýchané a nevídané dosud triumfy na svých umęleckých cestách Evropou. Roku 1835 zvítęzil nad svým velmi nebezpecným sokem T h a 1 b e r g e m. Známý spisovatel L. Rellstab dí: » Liszt úpinę zdolal Thalberga. Nepodává sice totéz co Thalberg, ale jest schopen kazdý pro- blem Thalbergűv rozluštiti a zahráti, co podává Thalberg. Obrácenę však toto nelze ríci o Thalbergovi. « A M e n d e 1 s s o h n píše v listu svém matce: »Lisztova hudební genia- lita jest absolutní; nikde nelze zríti podobné. Ještę jsem neslyšel takového umęlce, jako jej, jehoz i špicky prstű obdareny jsou hudební schopností, jez z nich prímo vy- zaruje.« Podobnę i S c h u m a n n pin obdivu a úzasu mluví o závratné hre Lisztovę. Príslovecnou byla Lisztova dovednost hráti z listu. Tak na pr. s nejvętší vervou zahrál z rukopisu Brahmsovo es moll scherzo. Byl ochoten vzdy své veliké umęní dáti do sluzeb dobrocinnosti. Zavázal se na pr. r. 1839, ze sám získá zbývající dluzné sumy 18.000 doltarű k dokoncení Beethovenova pomníku v Bonnu. Usadil se za tím úcelem v Bonnu a konal prípravy k hudebnímu festivalu, jenz męl býti spojen s odhalením pomníku. Roku 1838 vrátil se po prvé do své vlasti, kdez nalezl ve studiu cikánské hudby námęty pro své pozdęjší tvorení. Sám o tom píše: »Navštívil jsem cikány v jejich vlasti, spal jsem s nimi pod širým nebem, hrál jsem si s jejich dętmi, obdaroval jejich dívky, bavil se s jejich pohlaváry a naslouchal jsem koncertűm, jez porádali kdekoliv na ve- likých pláních pred svým neplatícím obecenstvem; studium zivota a divoké, svérázné hudby cikánské vyneslo bohatou korist, „19 u h e r s k ý c h r h a p s o d i í”. „U h e r s k ý k o n c e r t” pro klavír a orchestr byl bohuzel jen naskizzován. Významným byl pro jeho další zivot pomęr k spisovatelce, hrabęnce d' A g o u I- t o v é, rozené de Flavigny, jez byla od chotę svého rozvedena a sdílela domácnost s Lisztem. Z jeho trí dítek dcera Cosima stala se pak chotí Biilowovou a pozdęji Wag- nerovou. Roku 1843 seznámil se na své umęlecké pouti Ruskem s knęznou Karolinou Sayn- Wittgensteinovou. Paní tato, vynikajíc neobycejným duchem, velikým vzdęláním a hloubkou citű, stala se geniem, vedoucím Liszta k jeho závratným metám. Mnoho z jeho zivotopisných dat lze vysvętliti pouze vlivem knęzny S. W. na jeho osobnost. Jejím jen pűsobením vzdal se neklidného svého zivota a umęleckých cest, aby se vęnoval zcela komponování. | ||||
|