|
| ||||
| ||||
|
134 CYRILE XXXVII.
jich opsání! K nim nutno pricísti literární jeho práce, piné obsahu a skvęlé slohem, v nichz nadšenę se rozepisuje o nových skladatelích a jejich dílech (Chopin, R. Franz, H. Berlioz, Wagner, John Field a j.). Liszt naposled dirigoval koncert Jednoty umęlcú ve Výmaru 25. kvętna 1884, po- slednę vyucoval 26. cervna 1886 a 19. cervence 1886 hrál naposledy v Lucemburku. Dne 31. cervence 1886 o pűl 12. hod. zemrel v Bayreutu po zápalu plic a jest pochován vedle Wagnera. Poslední vűli sepsal jiz r. 1861 ve Výmaru a universální dędickou ustanovil knęznu Sayn Wittgensteinovou. Projevil prání, 1. aby byl pohrben jako terciár v hávu františkánském, 2. aby o 5. hodinę ranní byl donesen do kostela bez jakéhokoliv prű- vodu a bez hudby jako chudas, a 3. aby odpocíval v kryptę, tęch františkánű, od nichz by] prijat do rádu. Kdyz byla kdysi rec o nękolika pohrbech, pri nichz byla rozvinuta veškerá svętská pompa, pravil ironicky, ze scházela jen úcast všech bubeníkű celé ar- mády. Byl v poslední dobę upozornęn na potíze, ze není mozno, aby pohreb tak velikého muze dál se »incognito«, avšak k tomu pravil rozcilenę: »Kdyz bylo obecenstvo tak dlouho zamęstnáváno clovękem za jeho zivota, nesmí býti obtęzováno jeho mrtvolou«. Y K dęjinám varhan a varhanní hry v Cechách. METHOD LUMÍR SYCHRA. V prítomné studii podati hodlám zpűsobem pokud mozno podrobným a uceleným obraz dęjinného vývoje varhan a varhanní hry v Cechách o d n e j s t a r š í c h d o-- kladű o tomto nástroji u nás az do konce XVII. století. Volba thematu i doby, jiz si vymęruji, není nahodilá. Historie hudebních nástrojű tvorí stále ještę otevrenou otázku dęjin ceské hudby, mozno tedy dęjiny varhan pokládat za podstatnou její cást. Doba pak svrchu vytcená jest sice dosti obsáhlá, probíhajíc nę- kolika stoletími, nez pres to má právę vzhledem k našemu predmętu nęco vęcnę jednotí, tího v sobę, co ji ostre odlišuje od epochy nejblíze následující -- XVIII. století. Je to fakt vlastnę negativní, nedostatek nęjakých notovaných zápisű samostatných varhanních skladeb pred tímto stoletím u nás (u porovnání s cizinou'), jenz vylucuje a priori blizší stopování vývoje varhanní skladby ceského pűvodu. Tím súzuje se znacnou męrou vęcnę predmęt této studie beztak úzce vymezený (jedná se o jediný nástroj), tak ze prirozenę mozno mluvit o nęm jen v širších plochách casových, v nichz právę postup vývoje pro hojnęjší v genetickém poradu seskupené údaje tím jasnęji vysvitne. Okolnost tato podmińuje i rozvrzení celé látky. Dęlení v kratší, chronologicky presnę ohranicené oddíly vedlo by k roztríštęnosti obsahu, k pouhé snűšce dat casovę sice souvislých, ale vęcnę rozdílných. Jediné dęlidlo, jehoz lze s prospęchem chronologicky pouziti, tvorí d o b a h u s i t- s k á svým zcela novým názorem na umęní hudební vúbec, v naší otázce pak zvláštę krajním odporem prcti varhanúm (jedinému to nástroji, jenz od autority církevní z ná- strojű ostatních v kostele byl pripuštęn), jenz prímo vyvolal známé soustavné roz- bíjení varhan v kostelích prazských na samém pocátku válek husitských, význacný a ojedinęlý to zjev, který se pozdęji v dobę války ještę castęji opakoval v Praze i na venkovę, a ustal teprve ke konci této, po pádu nejradikálnęjší strany. Touto reakcí proti varhanűm slovem i skutkem castęji projevovanou nabývá celá episoda války nábozenské v našem prípadę významu naprosté negace, jez postrádajíc úpinę nęjakých positivních zpráv, tvorí v pásmu dęjovém dosti širokou mezeru. Tak rozpadne se celá svrchu vytcená doba na dvę období: p r e d a p o v á 1 k á c h h u s i t s k ý c h. Uzší rozdęlení tęchto období rídím męrítkem cistę v ę c n ý m, pojednávaje podrob- nęji v oddílech zvláštních o všech faktorech, s nimiz dluzno v dęjinách varhan pocítati. Jsou to predevším d v a d r u h y tohoto nástroje, s nimiz setkáváme se i v nejstarší dobę skoro soucasnę: varhany ve vlastním smyslu slova v první radę v hudbę církevní v kostelích uzívané — a pak zvláštní, miniaturní odrítda varhan — varhany prenosné (p o r t a t i v y) pozdęji p o s i t i v y a r e g á l y, hlavnę v hudbę svętské verejné i sou- ') Dęjiny varhanní hry se zvláštním zretelem k varhanním skladbám v rúzných zemích probírá podrobnęji monografie: A. G. Ritter: Zur Geschichte des Orgelspiels, vornehmlich des deutschen, im XIV. bis zum Anfange des XVIII. Jahrhunderts. (2 Be.); s hojnými notovými prílohami v 2. díle | ||||
|