|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CVRILL 137
ment reproduites, mais qui portent 1'indi- znaménka rhytmické, pridané autoritou pri- cation des signes rythmiques ajoutés pri- vátní ? vata auctoritate ? 2. Puis-je continuer de conseiller aux 2. Mohu i na dále doporucovati ctená- lecteurs de la Revue Pemploi de ces signes, rűm »Revue« uzívání tęchto znacek, jez destinés á faciliter 1'exécution du chant jsou urceny, aby usnadnily provedení zpęvu grégorien ? rehorského ? S. Rituum Congregatio Posvátná Kongregace Obradű Ad primum, ex audientia SSmi 11. Apri- odpovídá k 1. otázce na základę audience lis 1911: Editionibus in subsidium schola- u sv. Otce 11. dubna 1911: Ordinári mo- rum cantorum signis rythmicis, uti vocant, hou dáti »Imprimatur« vydáním, jez jsou privata auctoritate ornatis poterunt Ordi- opatrena t. zv. znaménky rhytmickými ku narii apponere »Imprimatur«, d u m m o d o potrebę škol pęveckých, j e s t l i z e j e s t constet, cetera, quae in Decre- jisto, ze bylo vypinęno vše tis S. R. C. iniuncta sunt quoad ostatní, coz jest spiato na zá- Cantus Gregoriani restauratio- kladę dekretű S. R. C. sobrodem nem, fuisse servata. zpęvu rehorského; Ad secundum, Rn,o Episcopo Patavino odpovídá k 2. otázce, ze nejd. p. bisku- postulanti responsum est: Ex audientia povi v P a d u i dostalo se k jeho dotazu SSmi die 27. Aprilis 1911: násl. odpovędi: »Z a u d i e n c e u sv. O t c e 27. dubna 1911: Nihil prohibet quominus editioni vatica- Nic nezapovídá pripojiti vydání vatikán- nae signa rythmica privatim adjiciantur, si skému rhytmické znacky, jestlize jest to ita cantus magistris placuerit. ucitelűm zpęvu vhod. Ex Secretaria Sacrorum Rituum Congre- Ze sekretariátu posv. Sboru Obradú, gationis, die 29. Aprilis 1911. 29. dubna 1911. Petrus La Fontaine, Ep. Char. t Petrus La Fontaine, Ep. Char. Secretarius. Secretarius. Repetitorium dęjin hudby. E M[ L B E Z E C N Ý. (Pokrac.) 58. Hektor Berlioz. hudebního výrazu. (Skladatel pro- gramní hudby snazí se vyjádriti a s poslu- Hektor Berlioz, narozen r. 1803 v Cóte chacem sdęliti náladu, kterou v nęm vzbu- St. André, prešel od studia lékarství k hud- dila t hroda, obraz, kniha. Tento pak ne- bę a stal se zákem Le Sueurovým a Rei- oddává se tedy prostę dojműm hudebním, chovým ; opustil záhy konservator a napsal nýbrz sleduje souvislost hudby s programem v novém tehdy slohu ouvertury k »Wa- Dęj nelze hudebnę vyjádriti. Viz ot. 47!) verley« »Franc juges« (Soudcové fémy) Programními jsou hlavnę Berliozovy symfo- a »Fantastickou symfonii«. Vstoupil pak nie. Fantastická symfonie > E p i s o d e de I a opętnę do konservatore, získal svou kan- v i e d' u n a r t i s t e« (úryvek ze zivota tátou »Sardanapal« rímské ceny, jez mu umęlcova) jest zároveń prvním dílem v hu- umoznila delší pobyt v Italii. Svűj zivot dební literature s prí z n a c n ý m i m o- trávil pozdęji v Parízi a na cestách, pri t i v y. Doplńkem k fantastické symfonii jest cemz v nejvętších męstech Evropy propa- melolog »Lelio ou Le retour á la goval svoje reformacní myšlenky provádę- vie« (Lelio cili návrat k zivotu). ním svých dęl. Marnę usiloval o místo Symfonie >,H a r o l d v I t a l i i« s vio- ucitele komposice na parízské konserva- lovým solem byla pűvodnę myšlena jako tori ; zemrel v Parízi jako knihovník téhoz violový koncert pro Paganinia ; vyrostla ústavu r. 1869. však B e r l i o z o v i pri práci ve veliké Jeho význam jako vűdce francouzských rozmęry symfonie. Berlioz sám nenazývá romantiku spocívá v tom, ze pęstoval p r o- tato díla symfonickými básnęmi, ac jimi ve g r a m n í h u d b u a ze v instrumentaci skutecnosti jsou. Jména toho pouzívá teprve obohatil velikou męrou p r o s t r e d k y Liszt. Další skladbou Berliozovou jest | ||||
|