|
| ||||
| ||||
|
XXXVII. CYRILL 14
chovat ten kostela dűstojný ráz, to mu bylo vším, to mu také diktovalo prostredky pro- jevu. Ze z tęchto nękteré byly totozny s onęmi, které šírila jako podmínku nového obrodu církevní hudby reforma, jest prirozeno : ten ideál, který Liszt si stanovil, ten męla i reforma, a ta ještę více prostredkű si stanovila, nez Liszt ve svých skladbách jich neprímo podal; tyto byly u Lizta spíš p r o d u k t e m j e h o v l a s t n í h o nit r a, nez ochotnou akceptací z rady tęch, které vytvorila reforma. To prílišné az mnozství pro- stredkű reformy k dosazení vytceného, jí i Lisztovi spolecného cíle, to zakládá významné rozdíly Liszta od reformy; rozdíl, který dá se cástecnę také vyjádriti tím, ze reforma polozila znacnę velikou váhu na staré, klassické vzory, kdezto Liszt vzal je za pouhé východisko svým dílűm, — nic víc. To nicím lépe není dokazováno, jako tím, ze ani v této poslední fási tvorby své — výhradnę církevní hudbę vęnované — Liszt své umę- lecké já neztratil, nýbrz si je z a c h o v a 1; není prece sporu o tom, ze církevní jeho skladby --- i ty, které mají pro nás význam, —jsou v tęsné kontinuitę s díly predcho- zími a liší se od nich jen tím svým cistę duchovním rázem. A vzpomeneme-li toho hlu- bokého nábozenského citu Lisztova, který právę v sujetech duchovního rázu se mohl nejlíp probít, máme tu jistę podklad pro vysvętlení té ušlechtilé krásy všech tęch cír- kevníc4 dęl Lisztových. P r o t o v š e jest Liszt dnes tak mladým, rekl bych z r o v n a d r. e š n í m c 1 o v ę k e m— on p r e d s t i h 1 svou dobu — to myslím jest jasno nám všem. Naše ceská církevní hudba specielnę má s Lisztem nęco spolecného, zvlášf díla nejnovęjší jsou jeho smęru blízka.') Nejde mi o nęjaký systematický výklad, spíš praktický cíl vytýkám svému clánku chci propagovat Liszta na našich kűrech. Bohuzel, ze ještę d n e s Liszta nutno pro- pagovat; repertoiry našich kűrű tak málo, skoro nic nemají z Li.3zta. A prec napsal toho tolik a tak krásného i pro ten kűr, na který nutno nejmenší pozadavky klásti. N e j s o u obtízné ty drobné skladby Lisztovy, jen co nejsvędomitęjšího nastudování vy- zadují a mají pak zajištęný úspęch. Neudávám v š e c h n ę c h tęchto církevních skladeb Lisztových, majících význam pro kűr, vybírám ty nejvýznamnęjší — dle mého náhledu. Nejsnadnęjší a prec velmi vdęcné komposice obsahuje sbírka církevních zpęvű, vydaná v nęmecku Kahntem.') Sbírka pravých skvostű. XII. církevních zpęvű. 1. »Pater noster.« (Lento.) Smíšený sbor. Dęlí se ve dvę cásti; zacátky obou jsou stejné; zacínají pianissimem v prostých akkordech: Lenlo. M. M. _ 88. 1 pl -1A • S .g .g -/ I • O I - I Pa - ter I no - sterI _ qui i est I in coe - I lis I _ - - Obę jsou psány homofonnę. Harmonicky zajímavęjším jest místo: et ne nos in - du - - cas ') Podrobnęji vylícen pomęr Lisztűv k reformę chrámové hudby a i k naší hudbę v mém clánku Frant. Liszt a reforma církevní hudby. (Casopis xSmetana~ II. rocník, 2. císlo.) ,) 0 ní viz také minulé císlo tohoto casopisu. | ||||
|